Fotograf týdne: Brassaï – noční pták

16. března 2012
TWEET SDÍLET
Studoval malbu a sochařství, živil se i jako novinář. Soustavně se věnoval noční fotografii, fotil pařížskou společnost a dosáhl značného věhlasu už za svého života.

Mnoho významných postav dějin fotografie se do dějin zapsalo i v jiných oborech umělecké činnosti. Jedním z nich byl fotograf maďarského původu, vlastním jménem Gyula Halász, který si podle svého rodiště v Sedmihradsku zvolil pseudonym Brassaï. Narodil se 9. září 1899 a zemřel ve Francii 8. července 1984.

Stejně jako díla většiny jiných fotografů, ani snímky od Brassaï ještě nepatří do oblasti public domain. Copyright patří © Mme G. Brassai, proto zveřejňujeme jen malé náhledy.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Cetky v kabaretech na Montmantre (1933) • Milenci v bistru (1932–33)

Dětství a mládí prožil celkem pestrým způsobem: studoval malbu a sochařství v Budapešti, narukoval do první světové války, následovala kariéra novináře v Berlíně, kde současně studoval výtvarné umění. Pokračoval jako novinář v Paříži, kam se přestěhoval v roce 1924 a zůstal tam po zbytek života.

Právě Paříž ve všemožných svých podobách se stala jeho velkým fotografickým tématem. Noční život města byl hlavním námětem první fotografické publikace „Paris de nuit“ (Noční Paříž, 1933). Brassaï se tak stal jedním z prvních fotografů, kteří se soustavně věnovali noční fotografii.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Vítězný oblouk (1933) • Notre Dame při pohledu z ostrova Ile Saint-Louis (1933)

Dále zachycoval život různých sfér pařížské společnosti, zejména intelektuálních a uměleckých kruhů –Salvador Dalí, Pablo Picasso, Henri Matisse, Georges Braque... Ale fotil i prostitutky nebo jen „obyčejné“ obyvatele Paříže a nejrůznější zákoutí tohoto města; ať už s lidmi nebo bez nich.

Klepněte pro větší obrázek
Nejstarší policejní stanice v Paříži (1933)

Brassaï dosáhul značného věhlasu již za svého poměrně dlouhého života. Bylo to ovšem nejen díky fotografiím, ale i kvůli úspěchům ve filmu a literatuře. V posledních dvou desetiletích se věnoval zejména sochařství. Dostalo se mu nejrůznějších ocenění a stal se také nositelem vysokých státních vyznamenání (řád umění a literatury, řád čestné legie).

Klepněte pro větší obrázek
Seville (1952–1953)

Další informace

Témata článku: Kultura, Fotografové

Určitě si přečtěte