Když na podzim minulého roku přišla nabídka od FMX (freestyle motokros) jezdce Libora Podmola a filmaře Martina Přívratského, abych s nimi vyrazil zdokumentovat příběh jednoho českého kluka, co chce dobít Ameriku, nebylo o čem přemýšlet. Libor je jeden z nejlepších jezdců naší planety a v USA tento sport vznikl. Ideální předpoklady pro dobré fotky. Dalším argument pro cestu se stalo i to, že v Čechách bylo dvacet stupňů pod nulou, v Arizoně taky dvacet, ale na opačné straně stupnice, a slunce na obloze každý den…
Cesta
Je 5. ledna, 9:30 ráno a naše letadlo se zvedá s ruzyňského letiště. Přiznám se, že jedeme docela naslepo. Jediné, co víme, že nás na letišti bude čekat Liborův nový manager. Kde budeme bydlet, čím se budeme dopravovat a co vlastně celou dobu dělat, to zatím nevíme.
Na phoenixském letišti přistáváme kolem půlnoci. Zde se poprvé setkáváme s Liborovým manažerem a naším průvodcem Lucasem. Nejdříve jedeme najít hotel a pak okusit trochu americké fast foodové kuchyně.
Následující ráno se dozvídáme o plánu na pár dalších dní. Nejdříve zajet do Los Angeles, kde musíme koupit motorku. Tu si Libor sebou nepřivezl, většinou se totiž kupuje nová. Má jich už po světě kolem pěti. Půjčujeme si dodávku, se kterou se vydáme pořídit poslední Suzuki dvoutakt 250 v celé Kalifornii. Poptávka po nich je už tak malá, že se vyrábí jen jediný den v roce. Naše dodávka je užitková, to znamená, že jsou v ní jen dvě sedadla a nákladní prostor, kde jsme vozili motorku, kufry a kanystr s benzinem.
V pozici třetího pasažéra, který seděl na kufru mezi sedadly, jsem se střídal s dokumentaristou Martinem. Po prvních čtyř stovkách kilometrů jsme si zvykli; jediný problém mohl nastat na hranicích s Kalifornií, proto se Martin pro jistotu schoval mezi kufry vzadu v autě. Další den jedeme hned zpět do Phoenixu, je potřeba ještě upravit motorku a pak konečně to, kvůli čemu tu jsme. Čeká nás přes týden ježdění a fotografování v Arizoně.
Arizona – Phoenix Speedword
Phoenix je páté největší město v USA s téměř 1,5 milionem obyvatel. Urbanistické řešení je typicky americké, založené na pravoúhlé síti ulic. Nikdo z nás v této části USA zatím ještě nebyl, pozorujeme vše okolo sebe a děláme si první představy o Arizoně.
Díky velmi odlišné architektuře si myslíme, že jsme někde na úplném kraji města, tak působí srdce městské části Glendale. V centru je několik výškových budov, zbytek celého města tvoří nízkopodlažní domy. Mají tu hokejový klub Phoenix Coyotes, basebalový klub Phoenix Suns a – pro nás to podstatné – také nejznámější místo na provozování motokrosu, čtyřkolek nebo freestyle motokrosu v Arizoně: Park Speedword.
Otevřeno je zde každý den kromě neděle od 14:00 až do nočních hodin. Vše je uměle nasvětleno, tak se v létě kvůli nesnesitelnému horku jezdí skoro jen v noci. Naleznete zde několik tratí pro motokros plus sekci s několika skoky pro freestyle motokros.
Když jsme sem poprvé dorazili, připadalo nám to skoro jako ráj jak pro jezdce, tak pro fotografa. Nepřeberné množství různých úhlů, čistý horizont a nádherné západy slunce. Ideální doba pro fotografování byla kolem soumraku. V odpoledních hodinách, kdy je světlo velmi tvrdé, jsme hledali úhly, ze kterých budeme fotografovat a kam po setmění umístíme blesky. Západ slunce bývá tak rychlý, že na vymýšlení během něj už moc času nezbývá.
Libor Podmol – Tomorrow will be better
Dokumentarista Martin Přívrastský v tomto celovečerním dokumentu zaznamenává jeden rok života FMX jezdce Libora Podmola a prostředí okolo něj. Vydává se s ním na cesty po celém světě, aby zachytil, jak takový život plný adrenalinu ve skutečnosti vypadá. Jak se obyčejný kluk z malého českého města pokouší dobýt Ameriku. Jak to vše dopadlo, se dozvíte až začátku příštího léta, kdy dokument vstoupí do českých kin. Natáčení probíhalo v USA, Mexiku, Itálii, Německu a v mnoha dalších zemích, takže se máte určitě na co těšit.
Kalifornie – Jimmy Fitzpatrick a Red Bull compound
Po pár dnech dostáváme pozvánku na přátelský trénink a setkání FMX jezdců u Lucasova známého Jimmyho Fitzpatricka. Na své kalifornské zahradě má skvělý soukromý park, tudíž není o čem přemýšlet. Balíme kufry a vyrážíme. Kalifornie nás vítá svými až pohádkovými pahorky, upraveným prostředím, bílými ploty kolem pozemků svých obyvatel. Jeden takový patří i Jimmymu. Skoky na jeho zahradě jsou ohromné. Na motorkách nejsou tachometry, rychlost, jakou máte jet na skok, musíte odhadnout. Běžné skoky se většinou jezdí na druhý rychlostní stupeň a plný plyn. Tady byla potřeba někdy i čtyřka.
Pro Libora je to nové, v Čechách se s podobnými skoky nesetkáte. Hned si ale zvyká a sklízí od ostatních jezdců zasloužené uznání. Počasí, nálada, skoky, vše vyšlo naprosto skvěle. Večer hledáme ubytování, nechce se nám utrácet moc peněz. Zajíždíme do Motelu 6. Motorku se bojíme nechat na parkovišti v dodávce, tak ji bereme tajně dovnitř. V jednom pokoji spíme s Martinem, Liborem, Lucasem, jeho přítelkyní, dvěma psy a motorkou.
Další den vyrážíme do FMX Redbull parku v kopcích za Los Angeles. Není zde žádný mobilní signál. Kdyby se něco stalo, je tu zřízena speciální linka pro naléhavé případy. Nic podobného nikdo z nás ještě neviděl, desítky různých skoků, vše perfektně upravené a zasazené do úžasného prostředí. Můžeme tu být bohužel jen jeden den, ovšem toto prostředí by si zasloužilo alespoň týden, možná dva. Odtud se pak vracíme zpět do Phoenixu.
Na čem se skákalo
Libor pro své skoky používá motorku japonského výrobce, dvoutakt Suzuki RM 250. Je to běžný sériový stroj, který si pro svou potřebu různě upravuje. Standardní tlumiče vyměnil za speciální s tvrdším průběhem, které mu dělají na zakázku ve Francii. Vyšší řídítka a nižší sedačka zase poskytují více místa na triky. Větší stupačky, aby se dalo snadněji vrátit zpět z triku. Samozřejmě se musí vyřezat plasty, aby se motorka dala při tricích různě chytat. Tlumič řízení, aby se během backflipů neotáčela řídítka, a nesmí chybět speciální páky na řídítkách pro bezpečný návrat ze složitých triků hlavou dolů.
On any Sunday
Během jednoho dlouhého večera vzpomínáme na DVD, které jsme koupili v bikeshopu. Je to legendární video o motocyklech všech druhů On any Sunday (můžete jej zhlédnout i na Youtube). Na začátku videa vidíme jezdce ve společenském obleku. Něco podobného musíme udělat taky. Druhý den vyrážíme do obchodu s obleky. Máme s sebou i motokrosovou botu, abychom si mohli zkusit, jak pasuje do kalhot. Vše vysvětlujeme prodavači a čekáme, co se bude dít. Ihned chápe náš záměr a pomáhá nám vybírat oblek pro to správné nedělní skákání. Další nový poznatek: Američana ničím nepřekvapíte. Všichni jsou to také výborní herci, ani jednou se nám nestalo, že by nás někde nenechali natáčet.
Je neděle a přijíždíme do Speedwordu. Je to poslední den, pak se musíme na nějaký čas vrátit do Evropy. Děláme fotky v obleku, vše jde skvěle. Libor chce zkusit nový, velmi těžký trik, který ještě nikdy nedělal. Převlékat se ze svátečního se mu už nechce. Jde mu to skvěle, při posledním pokusu ale motorku už nechytne a padá. Když se při FMX spadne, je to vždy velmi vážné. Libor neměl pod oblekem žádné chrániče.
Odjíždíme s rozbitou motorkou, roztrženými kalhoty, naraženým obličejem a velkým respektem k tomuto sportu. Vracíme se zpět do Čech. Libor odlétá ještě ten samý den na závody do Košic. Z Košic pak už i s Martinem na závod mistrovství světa v Německu, já se k oběma připojuji později zpět v Arizoně.
Nad počasím nevyhrajete…
Libor s Martinem mě vyzvedávají na letišti ve Phoenixu. Už nebydlíme v hotelu, Lucas nás nechá bydlet u sebe doma. Velký prostorný byt v nádherném komplexu, venku bazén a vířivka, fitness, hned v centru. Díky mu za to. Další týdny poznáváme, jak žijí klasičtí Američané, fotíme, točíme, vymýšlíme. Vyrážíme opět do Kalifornie. První dva dny trávíme s australským jezdcem Krokodýlem. Následně se vydáváme na skvělé místo kousek od Santa Barbary. Večer nám dělá průvodce po městě místní jezdec Steeven, kterého jsme potkali ve Phoenixu. Další den nás chce vzít na skvělé místo v horách, kde to prý bude nezapomenutelné.
Projíždíme několik bran a ocitáme se na překrásných kalifornských kopcích. Jen to počasí se nějak začíná kazit. Už víme, že z fotografování skoků dnes nic nebude. Cíl cesty se změnil na bezpečný návrat zpět do hotelu. Naše dodávka s motorem vpředu a náhonem na zadní kola začíná na rozdíl od Stevenova džípu s náhonem na všechny čtyři strádat. S Martinem se snažíme vlastními těly alespoň o trochu víc zatížit zadek dodávky, několik kopců vyjedeme, ale párkrát se málem skutálíme do údolí.
Začíná pršet a je nám jasné, že se odsud dnes s dodávkou zpět nedostaneme. Jediná šance je vyndat motorku a zkusit na ní odjet zpět do civilizace. Většinu věcí necháváme v autě, bereme jen to nejpotřebnější. Jízda ve třech na jedné motorce v tom největším bahnu. Martin nepřestává natáčet ani po nechtěném vystoupení na posledním největším kopci. Po příjezdu do hotelu hned dáváme sušit techniku a oblečení. Objednáváme na pokoj večeři a pár piv a říkáme si, že to byla vlastně sranda.
Další den je nádherně, tak se vydáváme zpět do kopců pro auto. Zkoušíme vyfotit i pár fotek, vše vypadá na dobrý konec. Hledám si nejlepší úhly pro fotografování, vtom přijíždí Libor, že má defekt na kole. Balíme a vyrážíme zpět do Arizony. Kalifornské kopce a počasí vítězí.
A zase zpátky
Nastává posledních pár dnů našeho pobytu. To, že už nevytvoříme žádnou fotografii, si v tento moment nedovedeme představit. Chceme ze sebe dostat to nejlepší, plánujeme, co vše musíme ještě vyfotografovat a na co nesmíme zapomenout. Vtom nás napadá, že si určitě musíme pronajmout vrtulník. Ihned zjišťujeme, kde je možné ho objednat a za kolik. Jedna letová hodina včetně pilota se zkušenostmi s fotografováním a natáčením FMX vychází asi na 300 USD. Hned si ho objednáváme.
Den před plánovaným focením prší a fouká vítr. Místní mají neuvěřitelnou radost, prý nepršelo skoro tři měsíce. V den focení prší taky. Helikoptéru opět odkládáme na další den, ale situace se opakuje. Prší skoro týden. Myslím, že to byl za posledních pár let určitě rekord. I přes špatné počasí nálada zůstává výborná, hodnotíme celý výlet a shodujeme se, že vše dopadlo přesně tak, jak mělo. Spousta fotografií, příběhů do dokumentu a vzpomínek. Je březnové odpoledne a nás opět vítá promrzlá ranvej ruzyňského letiště. Přenastavujeme hodinky o osm hodin dopředu a už přemýšlíme zase o tom, kdy se vrátíme zpět.
Fotka z přilby
Po pár týdnech fotografování na jednom místě je velké riziko, že všechny fotografie budou vypadat podobně. Zkusili jsme proto takový experiment. Pomocí clamp svorky od Fomei jsem přidělal fotoaparát Nikon D3 s rybím okem na řídítka motorky. Celou sestavu pak zajistil i lepicí páskou. Expozici v ten správný moment jsem vyřešil rádiovou spouští. Expozice i zaostření byly provedeno předem ručně. Pro jistotu jsem ještě přelepil izolepou ostřicí prstenec. Popřál jsem si hodně štěstí a doufal, že se fotoaparát nerozbije a šlo se na věc. Po pár pokusech jsem potřebnou fotku měl.
Následně jsme chtěli výslednou fotografii trochu ozvláštnit. Proto jsem ji vytiskl, nalepil na karton a přidělal Liborovi na přilbu. Jestli se fotografie povedla, musíte posoudit sami, bavili jsme se u toho ale výborně. A o to přeci jde.
Jak se fotila sekvence
Při fotografování FMX je nádherné sledovat celou trajektorii letu a samotný průběh triku. Toho dosáhnete nejlépe tzv. „sekačkou“. Tato sekvence vznikla na návštěvě u Liborova kamaráda Tylora Woodse. Na internetu si zjistil, že jsme v Arizoně, spojil se s Liborem přes Facebook a pozval nás k sobě domů na návštěvu. Jeho dům se nachází v horách asi dvě hodiny jízdy od Phoenixu. Díky velké nadmořské výšce tu den před naším příjezdem dokonce sněžilo. Po příjezdu jsme se seznámili s místem, pokusili se vybrat nejlepší úhly a pak už jen čekali na světlo.
Rozhodl jsem se pro sekvenci rybím okem ze strany skoku. U rybího oka je to s ostřením díky velké hloubce pole poměrně snadné, zaostřil jsem tedy manuálně na nekonečno. Rychlost snímání jsem nastavil zhruba na pět snímků za sekundu. Expozici a vyvážení bílé jsem řešil manuálním nastavení. Nechceme mít přeci každou fotografii jinak barevnou. Fotografoval jsem na výšku a celou dobu jezdce v hledáčku sledoval. V počítači se fotografie složí skoro stejným postupem, jakým se skládají panoramatické snímky, jen s tím rozdílem, že vždy vymaskujete i jezdce. Pro první pokusy se sekačkami doporučuji použít delší objektiv a mít fotoaparát na stativu, s celou scénou v záběru.
Jak se svítí motorky?
Při fotografování FMX se samozřejmě používají i blesky. Největší problém při svícení je ten, že jezdec se pohybuje ve výškách kolem deseti metrů, takže potřebujete velmi výkonný blesk. Ideální je tedy počkat, až začne zapadat slunce, pak můžete mírně odclonit, případně zvýšit citlivost. U této fotografie jsem použil malý systémový blesk Nikon SB 900 s nasazeným oteplujícím filtrem, který byl umístěn zhruba na hraně dopadu skoku.
Odpálen byl rádiově přes Pocket Wizard. Jak můžete vidět, synchronizace byla na první lamelu. To znamená, že při delších časech nejdříve odpálí blesk a až potom následuje expozice přirozeným světlem. Toto nastavení jsem použil z toho důvodu, abych přesně trefil ten nejlepší okamžik triku. Protože to je ve sportovní fotografii to nejdůležitější. A u FMX obzvlášť.
Jak jsem nastavoval fotoaparát?
Veškeré fotografování probíhalo v manuálním režimu. Když fotografuji, chci mít vše plně pod kontrolou. Na hodně skoků máte jen jeden pokus, nic se nesmí tedy pokazit. Základ je používání RAWu. Vyvážení bílé mám nastaveno nejčastěji na blesk, pokud je potřeba, doladím barevnou teplotu až při vyvolávání v PC.
Při ostření vždy zaměřím autofokusem na bod, ve kterém jezdec bude přibližně v nejlepším momentu. Přepnu ostření na manuál a už se nemusím starat. Na fotografiích je někdy jezdec hodně malý a nemůžu riskovat to, že autofokus přeostří na pozadí. Dávkové fotografování používám jen na vytváření sekvence. Pro jednotlivé fotky výjimečně. Kdo vám totiž zaručí, že správný moment nebude mezi políčkem 5 a 6?
Co s výbavou?
Po chvíli radosti z výhledu na skvělou fotografickou cestu nastává otázka, co z fotovýbavy si sbalit s sebou a také jak. Dát vše dolu do „podpalubí“ a riskovat ztracení nebo zpoždění zavazadel? Let se skládá i ze dvou transferů, takže riziko je veliké. Nabízí se možnost přibalit do kufru s technikou startovací pistoli. Kufr je pak ale speciálně sledován, o což nestojím.
Výbava: Nikon D3, Nikkor 16/2,8 mm, Nikkor 24–70/2,8, Nikkor 70–200/2,8 VRII, Nikon SB 800, 2 x Nikon SB 900, 4 x Pocket Wizard, Clamp svorky Fomei, studiové stativy Fomei, Lomo Fisheye
Rozhoduji se poslat stativy na světla v podpalubí a ostatní techniku beru s sebou na palubu. Většinou pro podobné cesty používám kufřík o doporučených rozměrech pro přepravu na palubě, do kterého dám vnitřek svého fotobatohu. Vše se perfektně vejde. Hmotnost byla kolem sedmnácti kilogramů, limit ale o pět kilo nižší. Problémy v letadle však žádné. Pro natáčení bereme ještě tři filmová světla od Fomei a s těmi to riskneme v podpalubí.
Kde se ubytovat a půjčit si auto?
Kde se v USA ubytovat? Nejjednodušší je využít některou ze sítí motelových řetězců. Pro náš pobyt jsme si vybrali motel Ramada. Vířivka, snídaně v ceně, WIFI, to vše pro tři osoby za cenu kolem 50 USD na noc. Nám se podařilo usmlouvat cenu ještě o pár dolarů níž. Pro pohyb v USA je naprosto nejvhodnější půjčit si auto. Určitě se vyplatí si automobil zamluvit přes internet, dostanete tak výhodnější cenu.
Pokud narazíte při předání na nečekané navýšení ceny, určitě se zkuste nějak domluvit. Za dodávku bez omezení kilometrů se můžete dostat i na cenu kolem 30–40 USD za den. Jen pozor na pojištění, většina z nich se vztahuje na škodu na zapůjčeném vozidle: to můžete totálně zničit a jen zavolat půjčovnu, ale nevztahuje se na škodu, kterou způsobíte druhým. Další velmi důležitá věc je ta, že nesmíte ve vozidle pít alkohol ani jako spolujezdec, dokonce ve voze není povoleno vozit ani prázdné plechovky od piva. Výhodou je ale to, že vás policista nemá právo bezdůvodně zastavit.
Článek byl převzat z časopisu DIGIfoto
