Není moc okamžiků z dětství, které by v mé mysli zachovaly vzpomínku živou natolik, jako občasná brouzdání kupami filmových fotografií uskladněných v archivu našeho maloměstského kina. Byly to pro mě vlastně první setkání s fotografií jako takovou, zprostředkovaná skrze propagační fotosky k filmům, určené k vyvěšení do výlohy a lákání diváků do normalizačního kinosálu s vrzajícími dřevěnými sedačkami. Stohy zatuchlinou čpících papírů dokumentujících historii filmového marketingu mě doopravdy fascinovaly – tím spíš, když podobných materiálů bylo jinak velmi poskrovnu, internet neexistoval, a tak se člověk musel spolehnout na to málo, co mu dokázaly nabídnout filmové časopisy.
Filmová fotografie je úžasná disciplína, umožňující privilegovaným jedincům zachycovat zákulisí filmové tvorby, sledovat hvězdy i tvůrce na „place“ při práci i při všech jejich rozmarech. I když dnes podstatná část snímků vzniká v procesorech počítačových a nikoliv fotografických, stále je na co se dívat. Ba dokonce je k vidění více, než kdy dřív. Klasika zůstává zachována, ale navíc doprovázena fotorealistickou počítačovou grafikou, která umožňuje definovat scénu, osvětlení, kompozici i všechny ostatní aspekty do nejmenších detailů podle přání tvůrců.
Sledování filmových fotografií není plýtváním časem – určitě ne pro člověka, kterého fotografie baví a rád se jimi inspiruje. Jsou to díla tvořená vesměs špičkovými autory, kteří mají možnost pracovat s tou nejvyspělejší technikou. Přitom z nich lze velmi snadno vysledovat postupy, jakými můžete i v amatérských podmínkách dosáhnout efektů, které diváka zvednou ze židle, metod, díky kterým mohou i vaše vlastní fotografie vypadat světově.
Všímejte si stylu svícení, odhadujte světlené zdroje a jejich vlastnosti. Uvědomujte si kompozici, rozmístění osob a hmoty v záběru. Vnímejte barevnost scény a tonalitu snímku. Přemýšlejte nad tím, jakým způsobem bylo dosaženo kýžené atmosféry… anebo se prostě jenom bavte pohledem na práci profesionálů, kterou si můžete užít i v pohybu, někdy dokonce ve 3D.
Transformers 3
Datum premiéry: 30. 6. 2011
Fotografie: Paramount Pictures
Třetí díl filmové série inspirované populárními hračkami od firmy Hasbro je opět vizuálním obžerstvím přesně podle gusta režiséra Michaela Baye, který je za tento svůj přístup mnohými proklínán jako neuvěřitelný kýčař, ale na druhou stranu přitahuje do kin po celém světě davy. Pro Baye a jeho tým není nic dostatečně monstrózní, výpravné a nepřekonatelné. Obsah je mnohdy výsostně podřizován formě a divákům nestačí, než užasle zírat. Velkolepá podívaná stojí na špičkové práci kameramanů a počítačových grafiků, kteří společně produkují fantastické vize v podobě natolik realistické, až v tomto případě stojí za omluvu i fakt, že podstatná část těchto obrázků je víc počítačovou grafikou, než původní fotografií. Ale koneckonců, to je přece taky „digi“.
Pokračování 2 / 4
Premiéra #2 - Cigán
Cigán
Datum premiéry: 7. 7. 2011
Fotografie: Bontonfilm
Dobrých slovenských filmů za poslední dvě desetiletí je jako šafránu. Čestnou výjimkou je tvorba režiséra Martina Šulíka, jehož díla sbírají uznání od kritiků i veřejnosti, stejně jako ceny na filmových festivalech. Na tom aktuálním, v Karlových Varech, byl právě nyní představen jeho nejnovější počin – snímek se všeříkajícím názvem Cigán. Snahou filmařů bylo zachytit život romské komunity na Slovensku bez příkras, předsudků i společenských stereotypů. Neromantický, nefolklorní a nesmlouvavě pravdivý. V tomto duchu se nese i pojetí fotografií, které film na jeho pouti doprovázejí – působí více dokumentárně, než umělecky, což však vzhledem k tomu, že jde o inscenaci, není vůbec na závadu, ba naopak.
Pokračování 3 / 4
Premiéra #3 - Hanna
Hanna
Datum premiéry: 7. 7. 2011
Fotografie: Focus Features
Režisér Joe Wright se v kinech uvedl dvojicí snímků, hodných mnoha superlativů. Pýcha a předsudek (2005) i následující Pokání (2007) měly hodně společného – historické téma založené na úspěšném románu, dramatický příběh, skvělé herce a v neposlední řadě úžasné vizuální zpracování. Jeho nejnovější počin Hanna je radikálním odklonem od všeho, co dosud dělal. Příběh dospívající dívky, která jako profesionální zabiják prchá před agenty CIA a přitom protřiďuje jejich řady, v sobě nese punc „béčkovosti“ a jistě nepotěší diváky dosavadních Wrightových opusů. Co naplat, i talentovaný tvůrce si chce občas dopřát odpočinku.
Pokračování 4 / 4
Klasika - Metropolis
Metropolis
Datum premiéry: 10. 1. 1927
Fotografie: F. W. Murnau Foundation/Kino International
V čase, kdy byla fotografie stále ještě „high-tech“ záležitostí dostupnou pouze pro vyvolené, vznikl jeden z nejslavnějších filmů všech dob. I ti, kdo o něm přesto nikdy neslyšeli, pravděpodobně narazili alespoň na některou z mnoha reprodukcí jeho obdivovaného plakátu s hlavou robota a stylizovanými mrakodrapy v pozadí ve stylu art deco. Legendární dílo německého režiséra Fritze Langa, které je dosud řazeno mezi nejdražší filmy historie (se započtením inflace), nabídlo mezi světovými válkami výpravnou podívanou, jejíž vizuální efekty předběhly svoji dobu o několik desetiletí dopředu. Jistou zajímavostí je skutečnost, že snímek existuje v mnoha rozdílných verzích vzešlých z jeho opakovaného přestříhávání. Až v roce 2008 byl v muzejním archivu v Buenos Aires nalezen exemplář, který je zřejmě nejúplnější podobou Metropolis, odpovídající představě svého tvůrce. Oku lahodící záběry s puncem starožitnosti jsou potěchou ducha nejen pro cinefily, ale též pro milovníky krásného světla a poctivé fotografie.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně