Zaznamenání stejného záběru několikrát různými expozičními hodnotami má význam především proto, že si můžete dodatečně vybrat z odlišných světelných nálad fotografií stejné scény. Další uplatnění má v případech, kdy relativně přesnou expozici není schopen správně stanovit fotoaparát ani fotograf.
Expoziční bracketing je funkce pokročilejších fotoaparátů pro automatické snímání stejného záběru různými expozicemi v rychlém sledu za sebou. Vznikne tak expoziční řada snímků, jejíž parametry můžete nastavit. V poslední době již tuto pokročilou funkci najdete i u digitálních kompaktů nižší třídy.
Fotoaparát změří zvoleným způsobem světlo odražené od fotografické scény a stanoví „podle svého“ správnou expozici (viz článek „Jak fotit krásné fotky aneb Úvahy o expozici“). Clonou a časem tak ovlivní množství světla, které dopadne na snímač. V některých případech zvýší i citlivost ISO. Poté podržíte spoušť a přístroj zaznamená snímek s naměřenou expozicí i přeexpozici a podexpozici podle nastavení funkce expozičního bracketingu.
V menu fotoaparátu můžete měnit několik věcí:
- kroky, o které se budou jednotlivé snímky lišit. Udávají se v EV (expoziční stupně) a ve většině případů jsou odstupňovány po 0,3 nebo po 0,5 EV a v rozsahu maximálně +/- 5 EV
- počet kroků, respektive zaznamenaných snímků, zpravidla 3 nebo 5
- v jakém pořadí bude automatická expoziční řada zaznamenána. Expoziční hodnoty prvního snímku uvidíte v hledáčku přístroje
Automatické expoziční řady např. u Pentaxu 10D mohou mít krok: 0,3; 0,7; 1; 1,3; 1,7; 2 nebo 0,5; 1; 1,5; 2. V případě tří kroků bude kterákoliv z těchto hodnot plus EV, nula EV a minus EV, např. +1; 0; -1. V případě pěti kroků bude na okraji řady ještě dvojnásobek vybrané hodnoty, +2; +1; 0; -1; -2. Stupnice pro nastavení bracketingu v hledáčku je pouze do +- 2 EV, ale hodnoty se dají stanovit i za tuto stupnici.
Vzhledem k převládajícím jasům na fotografované scéně jsem předpokládal, že fotoaparát snímek při multisegmentovém měření podexponuje. Proto jsem použil bracketing s kompenzací expozice +0,7 pro ilustraci 5×0,3. Otázkou bylo, jaká plusová kompenzace expozice nejlépe vystihne zamračený den na Labi v popředí s pontonem, ve středním plánu s hradem Střekov a v pozadí s městem Ústí nad Labem. Nejvýstižnější je kompenzace +1EV nebo +0,7EV. Město v pozadí je dostatečně kontrastní, ale s nevypálenou kresbou. Barvy, zejména popředí jsou přiměřeně nasyceny. Obloha i tmavé části obrázku mají dobrou kresbu.
stavový displej s údaji o použité expoziční řadě. A – počet kroků, B – krok, C – kompenzace, D – zapnuta kompenzace expozice, E – zapnut bracketing, F – graf EV
V menu fotoaparátu si zvolíte, v jakém pořadí bude automatická expoziční řada zaznamenána. Výchozí kombinace nastavených parametrů (čas, clona, případně citlivost), která odpovídá fotoaparátem naměřené expozici, bude přiřazena prvnímu znaku zvoleného pořadí v menu přístroje. Preferuji možnost tak, jak uvádím v příkladech tj. +/0/-. Snímky jsou pak seřazeny od nejsvětlejšího k nejtmavšímu v logické řadě. Protože expoziční parametry pouze prvního snímku můžete zkontrolovat v hledáčku, mám při tomto řazení pod kontrolou nejdelší čas expozice a nehrozí rozmazání fotografie pohybem přístroje, zejména bez stativu.
Množství světla a někdy citlivost snímače volí fotoaparát pro jednotlivé snímky v automatické řadě podle nastaveného expozičního režimu. Úplná automatika nedovolí zvolit bracketing. Priorita clony nebo času zachovává prioritní parametr a mění ten druhý, je-li pevně nastavena hodnota pro citlivost. Při nastavení automatické citlivosti se mění citlivost v případě, že není „jiného zbytí”.
V režimu priority citlivosti se mění souměrně clona i čas při zachování nastavené citlivosti. Manuální režim zachovává nastavenou citlivost (nedovolí nastavit na „auto“), clonu a čas volí souměrně. Různé fotoaparáty mohou mít drobné obměny těchto principů. Vyplatí se, když si zjistíte a odzkoušíte reakce vašeho fotoaparátu na různá nastavení.
Při zaznamenání expoziční řady přibude na kartu nikoli jeden snímek, ale 3 respektive 5 snímků s plnohodnotným objemem dat. Při dnešních cenách záznamových karet to není problém, spíš si tuto skutečnost musíte uvědomit a mít náhradní kartu.
Na noční scéně výrazně převládaly tmavé partie. Ač má fotoaparát tendenci mírně podexponovávat, hrozila přeexpozice. Pro názornost jsem použil bracketing 5×0,3 EV při kompenzaci expozice -0,7 EV. Noční scénu nejlépe vystihl snímek z expoziční řady -0,7 EV, případně -1 EV. Světlejší snímky vypadají jako nasvětlené kulisy v divadle. V tomto případě není histogram podstatný, protože všechny fotografie mají tmavé pozadí bez kresby, stejně jako zdroje světla a jejich okolí. Nejrozsáhleji vypálené jsou partie okolo zdrojů světla nejsvětlejšího snímku.
stavový displej s údaji o uvedené expoziční řadě, které jsou vidět i v hledáčku
U přístrojů, které nenabízejí funkci bracketing, můžete použít odstupňovanou kompenzaci expozice. Naexponujte snímky postupně s příslušnou kompenzací expozice. Stejný krok si u každého snímku nastavíte a počet kroků je počet takto exponovaných snímků. Vznikne postupná expoziční řada nikoli automaticky ve smyslu funkce bracketing, ale ručně, trochu neohrabaně, ale konečný výsledek je totožný.
Modifikace expozičního bracketingu
Funkce bracketing ve standardním nastavení nabízí jednu expozici bez korekce, další jednu nebo dvě expozice +EV a jednu nebo dvě expozice -EV. Tato expoziční řada je poněkud nelogická, protože fotograf obvykle pozná, zda potřebuje volit řadu plusových nebo minusových expozic podle charakteru fotografované scény. Otázkou je, o kolik do plusu nebo o kolik do minusu.
Řešením je nastavení obou parametrů bracketingu a pomocí funkce kompenzace expozice celou expoziční řadu posunout od nuly do plusových hodnot nebo od nuly do minusových hodnot jednotlivých kroků. Expoziční řada 5×0,3 EV bez kompenzace je: +0,7; +0,3; 0; -0,3; -0,7. Modifikované řada 5×0,3 EV s kompenzací expozice –0,7 je: 0; -0,3; -0,7; -1; -1,3 (přičtením -0,7 k původní).
Víte-li jistě, že optimální expozice bude např. od -0,3EV níže, zvolte kompenzaci expozice -1 EV a naše původní řada 5×0,3 bude: -0,3; -0,7; -1; -1,3; -1,7. Tím získáte na výběr jednu pravděpodobně využitelnější expozici.
Podle charakteru fotografované scény (viz článek „Úvahy o expozici“) s přihlédnutím k faktu, že fotoaparát má tendenci mírně podexponovávat, jsem odhadl správnou expozici v rozmezí +2EV až +1,3EV k multisegmentovému měření expozice přístrojem. Jak je patrné z tonálního charakteru jednotlivých snímků a histogramů, je ideální expozicí +1,7EV.
Tento snímek také nejlépe vystihuje světelnou atmosféru scény. Použil jsem expoziční bracketing 3×0,3 EV s kompenzací +1,7 EV, což určilo expoziční řadu +2; +1,7; +1,3. Expozici snímku bez kompenzace 0 EV určila automatika přístroje a vzhledem k charakteru scény s velkou převahou jasů došlo k značné podexpozici. Takový snímek je nepoužitelný a i po editaci velmi nekvalitní
Změna o +1 EV znamená, že na snímač dopadá dvojnásobné množství světla, -1 EV poloviční. Při znalosti expoziční logiky jsou pro jemné doladění snímku vhodnější méně odstupňované kroky s kompenzací expozice. Při posuzování nejvhodnějšího snímku v klidu u monitoru zjistíte, že světelná nálada a barevnost snímku je zásadní někdy i za cenu horšího histogramu.
S poněkud jinou logikou nastavení je expoziční bracketing ideální také jako základ k vytváření fotografií s velkým dynamickým rozsahem označované jako HDR fotografie. Zde je důvod použití bracketingu k pokrytí jinak nezaznamenatelného dynamického rozsahu scény všemi snímky expoziční řady (viz článek „Nebojte se fotografovat kontrastní scény“).
max. velikost
Červená šipka ukazuje na tlačítko bracketingu. Modrá na tlačítko pro kompenzaci expozice
Používejte modifikovaný expoziční bracketing. Při porovnání fotografií zhotovených v expoziční řadě objevíte další nástroj pro vaši tvorbu. Pokud epoziční bracketing využíváte, budeme rádi, podělíte-li se s námi o tipy a triky z praxe.