Nejnovějším trendem nejen v segmentu stylových ultrakompaktů je vysoké rozlišení. Nejen o něm a kvalitě obrazu je dnešní preview FinePixu F100fd.
Elegantní tělo je tvořeno černým plastem se stříbrnými kovovými doplňky. I když stylověji by působilo kovové opláštění, není možné kvalitě zpracování nic vytknout. V produktové řadě výrobce se také jedná o nejvyspělejší stylový kompakt. Novinkou je mimo vysokého rozlišení 12 Mpx. i pokročilý režim ostření na tvář, funkce širokého dynamického rozsahu a citlivost až ISO 12 800.
Základní technické parametry:
- snímací prvek: Super CCD HR VIII 1/1,6", 12 Mpx
- maximální rozlišení: 4 000 × 3 000 bodů
- paměťové médium: SD/SDHC
- objektiv: 28–140 mm, F3,3–5,1
- videosekvence: 640 × 480 při frekvenci 30 sn. /s ozvučené
- LCD displej: úhlopříčka 2,7", rozlišení 230 000 obrazových bodů
- rychlost závěrky: 4–1/1 500 s
- citlivost: ISO Auto (100−400, 800, 1 600, 3 200), 100, 200, 400, 800, 1 600, 3 200, 6 400 (3 Mpx.), 12 800 (3 Mpx.)
- možnosti napájení: Li-Ion akumulátor
- rozměry a hmotnost: 97,7 × 58,9 × 23,4 mm, 153 g (bez baterie)
- doporučená cena: nebyla dosud stanovena
Ergonomie F100fd je jako u většiny stylových kompaktů podprůměrná, dobré je však rozmístění ovládacích prvků. Horní strana je vyčleněna spoušti s okružím pro ovládání zoomu, vedle se nachází hlavní vypínač a infra port. Samozřejmostí je i klasický USB 2.0 konektor. V dosahu palce pravé ruky jsou tlačítka ostření na tvář a F−menu, které ukrývá nejdůležitější funkce. Pro nastavení vyvážení bílé a sériového snímání se však musí do menu.
Fotoaparát je vybavený dvojitou stabilizací, která zahrnuje stabilizovaný čip a stabilizaci elektronickou, která navyšuje citlivost ISO. Je škoda, že tyto dva režimy stabilizace není možné aktivovat zvlášť, ale vždy jen spolu. Na obhajobu však musím podotknout, že Fuji F100fd téměř nikdy nenastavil vyšší ISO, než bylo zapotřebí.
V diskuzích po celém světě i na fóru DIGIareny bývají některými čtenáři kompakty s vysokým rozlišením hanlivě označovány za „přemegapixelovaná šumítka“, jiní fotografové zase upozorňují na schopnost zaznamenání více dat na čipu s vyšším rozlišením. S trochou nadsázky mohu říci, že Fuji naplňuje představy obou těchto táborů.
Na nejnižší ISO poskytuje fotografie plné detailů s kontrastem a barevnými polotóny jako víno. Se zvyšující se citlivostí však roste i podíl digitálního šumu, který začíná být nepříjemný u ISO 400. Obrazové výstupy s nejvyšší nastavenou citlivostí již lze s úspěchem přirovnat k abstraktnímu umění. Kupodivu problematickým faktorem není šum jako takový, ale jeho redukce, která žehlí detaily při vyšších citlivostech bez servítků. Jak jsem však zmínil, obrazový výstup při nejnižších citlivostech patří k tomu nejlepšímu, co lze z dnešních kompaktů získat.
Na demosnímcích jsou fotografie v protisvětle, při různých světelných situacích i nastavení ISO. Pro dokreslení jsem přidal i fotografii s nejvyšším ISO. Všechny snímky byly fotografovány s nejnižší kompresí a nejvyšším dostupným rozlišením. Recenzi tohoto fotoaparátu najdete již v příštím čísle časopisu DIGIfoto.
Demosnímky