Canon EOS 750D je dalším pokračováním v řadě zrcadlovek určené mírně pokročilým amatérům. Jistě bude svádět těžké bitvy s bezzrcadlovkovou konkurencí, která se tlačí na jeho místo.
Na první pohled se 750D prakticky neliší od svého předchůdce. Uvnitř už nějaké změny najdeme, o revolučním fotoaparátu se ale rozhodně mluvit nedá. Není divu, zrcadlovky mají bouřlivé etapy svého vývoje dávno za sebou.
Když nechcete zabloudit
Tělo je relativně (na zrcadlovku) malé a lehké. Šířka činí 132 mm, výška 101 mm, tloušťka 78 mm, to vše při hmotnosti 555 g. Pro srovnání, bezzrcadlovkový konkurent Olympus OM-D E-M10 II váží 390 g. Umírněná snaha o miniaturizaci se u 750D projevuje dobrým držením přístroje, hlavně zásluhou neošizeného gripu (alespoň ve srovnání s bezzrcadlovkami i začátečnickými modely zrcadlovek Canon nebo Nikon).
Pokrok se bohužel nekoná v případě hledáčku – ten je stejně malý jako u předchůdců a přímé konkurence. Zvyknout se na něj dá, ale neoslní. Velmi příjemný je naopak otočný třípalcový displej s dobrým rozlišením 1 040 000 bodů. Pro fotky od země je naprosto ideální, zejména v kombinaci s přijatelně dobrým výkonem autofokusu v režimu Live View. Zaostřovací bod můžete volit dotykem. Pokud byste o to hodně stáli, lze dotykem i exponovat – no, dejme tomu, že v krkolomnějších fotografických pozicích to může být pohodlnější než snažit se dosáhnout na spoušť.
Ovládání pomocí tlačítek a voličů je takové, jaké je u Canonu zvykem – z mého pohledu velmi pohodlné. Přístroj má sice jen jeden otočný volič, ten druhý by ale začínajícím a mírně pokročilým amatérům snad nemusel příliš chybět. Nechybí tlačítka přímého přístupu pro nejběžnější funkce, zejména nastavení citlivosti, vyvážení bílé, korekci expozice, režimu autofokusu.
Pro volbu zaostřovacích bodů je v klasickém režimu s hledáčkem nutné nejprve stisknout tlačítko umístěné poblíž spouště a poté volit jeden ze směrů čtyřsměrného ovladače na zadní straně. Alternativně je pro pohyb po zaostřovacích bodech ve vodorovném směru možné po stisku tlačítka využít otočný volič.
Pokrok v živém náhledu
K řadě dalších nastavení získáte přístup po stisknutí tlačítka Q (rychlého menu). Údaje se zobrazí na dotykovém displeji, pomocí dotykového ovládání je tak možné změnit třeba formát a kvalitu ukládaných snímků.
Ovládání zpříjemňuje i další funkce – záložka označená hvězdičkou v úplném menu. Do ní si může uživatel přidat ty položky, které v menu nejčastěji hledá, například formátování karty nebo informace o stavu akumulátoru.
Canon EOS 750D je na rozdíl od předchůdců vybaven devatenáctibodovým autofokusem, všechny zaostřovací body jsou křížové. Nepokrývají tak velkou plochu záběru, jak bych si představoval. Zaostřovací systém by měl být stejný jako u vyšší třídy (70D), překvapilo mě proto, že je zřetelně pomalejší. Ne ve všech případech, ale někdy se stalo, že přístroj jako by nejdříve až několik desetin sekundy přemýšlel, pak teprve rychle zaostřil. Model 750D není vybaven pomocným světlem autofokusu, i bez něj však dokáže zaostřit za špatných světelných podmínek, jen ne zrovna bleskově.
V režimu Live View kombinuje 750D ostření detekcí kontrastu se zaostřovacími body pro detekci fáze rozmístěnými na snímači. Nejde o technologii dual-pixel, kdy každý obrazový bod slouží zároveň pro ostření detekcí fáze, přesto by počet zaostřovacích bodů měl stačit. V praxi tomu tak opravdu bylo. Rychlost ostření se sice nedá srovnávat se současnými bezzrcadlovkami, ale zaostření je dostatečně jisté, bez počátečního hledání správného směru (focus hunting) typického pro zrcadlovky ostřící jen detekcí kontrastu.
EOS 750D vs EOS 760D
Canon představil společně s EOSem 750D také pokročilejšího sourozence EOS 760D. Ten má de facto naprosto stejnou vnitřní stavbu – shodný snímač, elektroniku, obrazový procesor atd. Rozdílem však je ergonomie, která vychází lépe u modelu 760D, jelikož má dva dialogové voliče a mimo to na něm najdete i stavový displej, pro rychlejší práci s fotoaparátem a pohotovější nastavení. Ostatně posuďte sami na přiložených snímcích.
Tiskněte plakáty
Fázové ostření se pozitivně projeví zejména při natáčení videa. Canon EOS 750D nemá problém plynule přeostřovat při pohybu objektu nebo přesunu zaostřovacího bodu na jiný objekt. Jen si musíte dát pozor, abyste zaostřovací bod udrželi na správném místě – v tom opět pomáhá dotykový displej. Trochu složitější je to, když během natáčení potřebujete změnit korekci expozice – tady druhý otočný volič chybí, tisknutí tlačítka pro korekci je nepohodlné. Video lze natáčet v kvalitě maximálně Full HD 30p, přístroj je vybaven vstupem pro externí mikrofon.
Výrobce dopřál modelu EOS 750D nový snímač s 24 megapixely, což je výrazný, třetinový nárůst oproti předchozímu modelu. Canon ale současně zachovává antialiasingový filtr, výsledné snímky tedy nejsou tak řezavě ostré, jako je tomu u konkurence bez filtru. Současně platí, že už při základní citlivosti jsou v některých částech snímku patrné náznaky šumu. Ale to všechno uvidíte jen při pečlivém studování jednotlivých pixelů, pro zobrazení na dobrém monitoru nebo tisky běžných velikostí je výkon snímače více než dostatečný.
Přinejmenším srovnatelné s konkurencí jsou výsledky Canonu EOS 750D při fotografování s vysokými hodnotami citlivosti, šum se drží na přijatelné úrovni, stejně jako zachování detailů – to samozřejmě platí při fotografování do RAWu, při záznamu do JPEG přístroj ve výchozím nastavení nastaví výraznou úroveň odšumování, což se na detailech negativně podepíše.
Často diskutovanou slabinou snímačů Canon je jejich nižší dynamický rozsah. Zkusil jsem proto stejnou scénu vyfotografovat exponovanou s korekcí –2, –1, 0, +1 a +2 EV, a to do JPEG i RAWu. V RAWu jsem poté nastavil opačnou korekci expozice, v případě přeexponovaných snímků jsem použil i funkci pro potlačení přepalů. Výsledek vidíte na následující pětici snímků – vlevo JPEG bez úprav, vpravo korigovaný RAW. I při podexpozici o 2 EV lze z RAWu získat dobbrý výsledek, byť při zvětšení 1:1 už s patrným šumem. Podobně ještě přeexpozice o 1 EV je přijatelná, až při přeexpozici o 2 EV se objeví přepaly, které nelze odstranit.
Příjemně mne během testu překvapila výdrž akumulátoru. Ačkoliv by měl podle standardu CIPA vydržet jen 440 snímků, sám jsem na jich na jedno nabití pořídil 570, a k tomu ještě asi deset minut videa.
Demosnímky
Níže najdete dvojice snímků pořízených EOSem 750D – levý snímek je přímé ukládání do JPEGu, pravý snímek je uložený do RAWu a pak vyvolaný v programu Adobe Lightroom.
