Před nedávnem se objevil nový druh výrobků pro prezentaci fotografií – digitální fotorámečky. Původně neměly velké ambice. Měly jen nahradit rámečky, umístěné často na pracovních stolech, do kterých se vkládají papírové fotografie našich nejbližších. Výhodou elektronického provedení je snadná výměna obrázku výběrem z mnoha, uložených v paměti rámečku.
Časem se ale zjistilo, že digitální rámeček „má na víc“. Objevují se výrobky, určené k prohlížení souboru fotografií. Mohou je používat dealeři k prezentaci propagovaného zboží zákazníkovi, stejně jako kamarádky, ukazující si v kavárně fotografie z dovolené. Technickým problémem není možnost uložení obrovského množství fotografií a nalezení požadované během krátké chvilky. Z původního fotorámečku, zobrazujícího převážně jednu fotografii se tak stává zařízení, nahrazující rodinné album. Některé výrobky již označení „album“ mají, některé tak popisují způsob svého používání. Jaké vlastnosti by měl mít výrobek, který by mohl v budoucnosti rodinná alba nahradit?
Velikost displeje
Běžná vzdálenost pro pozorování fotografií je 25 centimetrů (v optice tzv. smluvní pozorovací vzdálenost). Přibližně stejná by měla být také úhlopříčka pozorovaného obrázku. Při poměru stran 3:2 (digitální zrcadlovky) vychází velikost obrazu 14 × 21 cm. Vyhovují tedy displeje s označením 10“. Pozorování menších obrázků více namáhá oči, větší displeje zbytečně zvětšují rozměry zařízení (obrázky se pak stejně pozorují z větší vzdálenosti).
Existují i fotorámečky s úhlopříčkou 2,4“, ale ty překoná i většina displejů současných digitálních fotopřístrojů.
Poměr stran displeje
Na tento parametr bude mnoho odlišných názorů. Výrobci se zatím pochopitelně řídí zobrazovači, které mají k dispozici. Ty vycházejí bohužel často z televizního poměru 16:9. Na nich je problémem zobrazení snímků, fotografovaných „na výšku“. Ty zabírají na displeji jen zhruba třetinu plochy a zejména jejich malá velikost působí při střídání orientace snímků rušivě. A to nás v budoucnosti možná čekají i televizory a monitory ještě protaženější. V televizi a filmu ovšem tento fotografický problém neznají. Filmy „na výšku“ nenatáčí nikdo, obdobné panoramatické fotografie existují.
Snímek „na výšku“ na displeji s poměrem stran 16:9
Pro prohlížení fotografií se střídáním snímků „na šířku“ a „na výšku“ by byl nejpohodlnější čtvercový formát displeje. Pokud ale předpokládáme, že fotorámeček bude malý a lehký, můžeme jej v ruce otáčet, tak, jak to děláme při prohlížení souboru papírových fotografií. Potom by byl ideální poměr stran 3:2. Snímky s poměrem stran 4:3 by měly černé pruhy po straně, snímky s poměrem stran 16:9 nahoře a dole. Automatické otáčení snímků „na výšku“ by při prezentaci prováděno nebylo.
Rozlišení displeje
Nezaškodí připomenout úvahu o potřebném rozlišení pozorovaných fotografií. Rozlišovací schopnost oka je jedna úhlová minuta; ze vzdálenosti 25 cm lidské oko rozliší detaily o velikosti 0,1 mm. Celkem 2 100 × 1 400 = 2 940 000 obrazových bodů. A každý z nich se ještě skládá ze tří plošek, svítících v červené, zelené a modré barvě. To je minimální počet bodů pro ostré vnímání digitální fotografie. Zdá se to mnoho, ale jde o ideální stav.
Pro praktickou realizaci je možné trochu slevit. Pro stále ještě velmi dobré rozlišení detailů o velikosti 0,2 mm klesne požadovaný počet obrazových bodů na 735 000 (1 050 × 700). A to je již hodnota, srovnatelná s LCD monitory. Rozlišení 324 × 240 bodů, které nabízejí některé fotorámečky, ale opravdu nestačí. Zejména pro obrázky „na výšku“, které mají rozlišení 160 × 240 bodů
Úvaha o rozlišení obrazu
Rámeček okolo displeje
Menší velikost displeje kompenzují mnozí výrobci širokým a výtvarně výrazným rámečkem. Často i s možností výměny těchto rámů v různých barvách a provedeních. Pro předvádění fotografií by však tyto rámy měly být barevně neutrální (bílá, černá, šedá) a úzké – tak, jak je tomu u současných monitorů a televizorů. Pokud nemá být účelem tajné pořizování otisků prstů známých a přátel, měl by být i povrch celého přístroje matný.
Provedení displeje
Existuje několik variant vnitřní konstrukce LCD displejů, které mají své výhody a nevýhody. Při prohlížení fotografií asi nikomu nebude vadit odezva delší o několik milisekund, ale určitě budou vadit malé pozorovací úhly. Na rámeček se často dívá i několik osob současně a měli by vidět i obraz se stejnými barvami, jasem i kontrastem. Často používané TFT displeje vyhoví jen pro nižší nároky.
Stále více se prosazující podsvětlení diodami LED přináší nejen kvalitnější obraz, ale i vítanou nižší spotřebu. Nemělo by však být důvodem k nepřiměřeně vysoké ceně.
Problematické mohou být i lesklé displeje. Monitor i notebook je možno většinou umístit do optimálního místa. Na displeji digitálního fotoalba by měla být vždy vidět jen fotografie, ne odraz pozorovatele a světel za ním.
Místo dotykového displeje, náchylného na znečištění, jsou lepší ovládací tlačítka. Rozhodně by neměla být na zadní straně přístroje.
Bateriové napájení
Při mnoha prezentacích přístroj putuje z ruky do ruky. Síťová šňůra nebo kabel k napáječi jsou v tomto případě velmi omezující. Důležitá je i výdrž při provozu na baterií, aspoň několik hodin.
Váha a rozměry
Nejen pro snadné přenášení na místo prezentace, ale i pro příjemnou manipulaci při prohlížení by váha neměla přesáhnout půl kilogramu. Z hlediska dobrého držení by měl být přístroj také co nejtenčí. S uvedeným 10“ displejem a rozměry 24 × 17 × 2 cm by byl i snadno přenosný.
Uložení fotografií
Pokud nemá vnitřní paměť dostatečnou kapacitu na uložení velkého množství fotografií, je nutný slot na paměťovou kartu.
Vstupy a výstupy
Zásuvka USB pro komunikaci s jinými zařízeními by měla být samozřejmostí. Výstup HDMI by bylo možné využít při prezentaci tam, kde bude k dispozici televizor. Podobně by se mohl pro spojení s dataprojektorem využít výstup VGA (D-Sub).
Programové vybavení
Digitální fotoalbum by mělo umožňovat především prohlížení fotografií. Ruční přechod na další, nebo předcházející obrázek, zobrazení náhledů a uspořádání fotografií. Pokud by bylo použito jako databanka, je nutné i rychlé a kvalitní převzorkování uložených fotografií s vyšším rozlišením na velikost displeje. Možnost zobrazení i jiných obrazových formátů než JPG. Výhodné by bylo i zobrazení volitelných údajů o snímku. K ovládacímu komfortu přispěje i zobrazení stromové struktury uspořádání uložených alb.
Důležitá je možnost aspoň jednoduché kalibrace displeje (jas, kontrast, vyvážení barev).
Cena
Měla by být úměrná složitosti a vybavení digitálního fotoalba. Za cenu špičkového notebooku jednoduché zobrazovací zařízení nekoupí nikdo.
Co naopak mít digitální fotoalbum nemusí
Výrobci se často snaží místo zlepšování parametrů „nacpat“ do zařízení spousty nesouvisejících funkcí. Ty jej prodražují a většinou nebývají vůbec využívány, neboť jejich funkci lépe zastanou jiné přístroje. Někteří výrobci ale mají pocit, že se pak zařízení bude lépe prodávat.
Zobrazení videa, příjem rozhlasu a televize. Poměrně malá komplikace ovládacího programu, ale nutnost zabudování reproduktorů. Zpravidla také přibude dálkový ovladač.
Připojení na internet. Duplikuje funkci počítače a mobilního telefonu, které má a používá téměř každý.
Program pro úpravu fotografií. Pohodlnější a rychlejší to bude vždy v počítači.
Hodiny, kalendář, budík. Mají význam spíše u skutečných fotorámečků, trvale umístěných na stole a napájených ze sítě.
Závěr
Digitální album, splňující většinu zde uvedených požadavků, by mohl nahradit i Tablet PC. Notebook, umožňující přiklopení klávesnice víkem s displejem nahoře, vypadá i funguje podobně jako ideální digitální album. Je ale zatím podstatně dražší, než běžný notebook (třeba i pro nutnost dotykového displeje, nutného pro ovládání v zavřeném stavu), obsahuje operační systém se všemi nevýhodami (pro daný účel zbytečná složitost, možnost zavirování, nutnost aktualizace).
V době, kdy výrobcům spotřební elektroniky klesají zisky z prodeje by výroba digitálního fotoalba mohla prodej opět částečně oživit. Muselo by ale mít takové parametry, aby se je vyplatilo kupovat a používat.
Radost by naopak neměli zhotovovatelé fotografií na papíře a výrobci všech zařízení a materiálů, které k výrobě fotografií slouží. Již dnes si mnoho lidí prohlíží snímky jen na displejích a monitorech a jejich podíl by s nástupem kvalitního zobrazovacího zařízení ještě vzrostl.