Ačkoli je v současné době černobílá fotografie považována většinou laických diváků za uměleckou, dříve se jednalo prakticky o jediný způsob, jak zachytit svět kolem sebe. A i když byly dostupné barevné filmové materiály, černobílá fotografie byla stále velmi rozšířená.
Svůj díl na rozšíření a popularitě černobílé fotografie mělo i její zpracování – vyvolání kinofilmu, zvětšení negativu v temné komoře a následné vyvolání výsledné fotografie – to vše zvládl i nezkušený fotograf v domácích podmínkách, nejčastěji v koupelně pod svitem červené žárovky.
Černobílá fotografie v digitální době
Pokud bychom skočili rovnou do současnosti, kdy světu fotografie vládnou digitální fotoaparáty, bude proces tvorby černobílé fotografie velmi podobný. Rozdíl je však v tom, že dnes již všechny fotoaparáty snímají svět kolem nás barevně (až na čestné výjimky) a následně se barevná fotografie převádí do odstínů šedé, a to se všemi možnostmi úprav, jako tomu bylo v případě klasické analogové fotky.
V zásadě je možné rozlišovat dva způsoby vzniku černobílé digitální fotografie. V prvním případě se jedná o úpravu obrazových dat ve fotoaparátu, ve druhém případě se pak jedná o úpravu obrazových dat nebo již samotné fotografie v počítači, ve vhodném fotoeditoru.
Přímé fotografování do černobílé není zcela ideálním řešením, jelikož nemáte nad převodem barevného snímku do odstínů šedé při zpracování obrazovým procesorem příliš velkou kontrolu. Pokud již můžete některé parametry upravit, bývá to zpravidla ostrost, kontrast a saturace – vše je však dostupné v poměrně hrubé škále +/- 2 stupně.
Jak vzniká digitální fotografie
Vznik digitální fotografie je poměrně komplexní proces, který je však možné velmi zjednodušit – jeho znalost je důležitá pro pochopení práce s obrazem. Při stisknutí spouště a otevření závěrky začne na obrazový snímač dopadat světlo, které generuje elektrický náboj (více světla = větší náboj). Následně je ze snímače odečtena hodnota elektrického náboje jednotlivých pixelů a tato projde tzv. analogově digitálním převodníkem, který „udělá“ z analogových dat (elektrický náboj) data digitální (jedničky a nuly).
Rozdíl mezi snímáním ve formátu JPEG a RAW je především ve zpracování
V okamžiku převodu elektrického náboje na digitální data držíme v ruce tzv. obrazová data (informaci o tom, jaká míra jasu a jaká barva byla zachycena kterým pixelem) známá též jako snímání do RAWu. Tato data následně putují do obrazového procesoru, kde je možné výrazně ovlivnit jejich zpracování, takže výsledkem je např. černobílá fotografie, sépie, živé barvy či selektivní odbarvení. Obrazový snímač je de facto mikropočítač umístěný ve fotoaparátu, který data převede a exportuje do námi čitelného formátu JPEG, který se uloží na paměťovou kartu.
Při převodu barevné fotografie do černobílé podoby v počítači, dosáhnete mnohem lepšího výsledku, jelikož máte k dispozici širší paletu nástrojů s jemnějším průběhem, a především můžete pracovat jak s jednotlivými barevnými kanály – RGB – tak i s některými dalšími barevnými „podkanály“, které najdete například u editorů z rodiny Adobe.
Praktickým a často používaným řešením je ukládání fotografií ve formátu RAW + JPEG s aktivním filtrem, tedy způsobem, kdy je na kartě vždy uložena fotografie ve dvou podobách – v nekomprimovaném surovém RAWu a také v „hotovém“ JPEGu, který je černobílý. Díky tomu je pro fotografa snadnější komponovat černobílý snímek, jelikož jej vidí v hledáčku (bezzrcadlovky CSC) nebo na displeji (kompakty a zrcadlovky). Samotný RAW soubor pak fotograf vyvolá do černobílé podoby přesně podle svých představ a potřeby.
Fotíme černobíle
Jestliže chcete fotografovat přímo černobíle a snímky ukládat již v odstínech šedé na paměťovou kartu (nebo chcete vyzkoušet RAW + černobílý JPEG), je třeba upravit nastavení obrazového procesoru ve fotoaparátu.
Každý výrobce fotoaparátů má svůj vlastní způsob / funkci, jak dosáhnout černobílé fotografie – v případě Canonu je to funkce Picture style, Nikon pojmenoval nástroj Picture Control, Olympus zavedl pojmenování Režim snímku a přidává i Art filtry.
Ať už budete mít v ruce jakýkoli fotoaparát, bude značení velmi podobné a nabídka taktéž, pro černobílou fotografii je třeba nastavit režim monochromatický (nebo černobílý), kdy se obraz na displeji (zrcadlovky a kompakty) a v hledáčku (CSC) zobrazí v odstínech šedé.
Nastavení černobílého režimu u zrcadlovek Nikon (vlevo) a Canon (vpravo)
Prakticky u všech typů fotoaparátů je obvykle možné si černobílý režim částečně přizpůsobit a upravit míru ostrosti a kontrastu. V některých případech je možné aplikovat i softwarový barevný filtr – v nabídce najdete většinou červený, zelený, žlutý a oranžový – a dokonce i možnost barevného nádechu, který může simulovat různé typy vyvolání analogové fotografie – sépie (hnědá), kyanotypie (modrá), litografický tisk (žlutozelená).
Filtry v černobílé fotografii
Při snímání na černobílý filmový materiál se velmi často používaly barevné filtry, které dokázaly ovlivnit tonální podání jednotlivých barev na snímku. Praxe je v tomto smyslu jednoduchá – každý objekt je možné zesvětlit použitím filtru stejné barvy anebo naopak ztmavit použitím filtru opačné barvy – vycházíme-li z barevného kruhu.
Nejčastěji používanými filtry byly:
- Zelený – zesvětluje odstupňování zelené barvy, zvýrazňuje vady pleti a ztmavuje rty a vše červené
- Červený – v černobílé fotografii má nejvýraznější vliv v podobě zvýšení kontrastu – modrou oblohu s červeným filtrem zachytíte jako černou a mraky mají výraznou kresbu
- Oranžový – modré a žluté plochy a fotografii ztmavnou, pomáhají odstranit pihy a zesvětlí opálenou pokožku
- Žlutý – používá se pro zesvětlení blond vlasů a světlých barev, zdůrazňuje strukturu především u jemných detailů, u portrétů pomáhá „vyčistit pleť“
- Modrý – snižuje kontrast, zhušťuje mlhu na snímku, vhodný pro zesvětlení stínů především v architektuře
Filtry byly dostupné v různé hustotě, což má za následek samozřejmě různou sílu popsaného efektu. V současné době se již prakticky nepoužívají, nicméně jejich efekt je možné vytvořit bez větších problémů softwarově při úpravě fotografie v editoru, v některých případech dokonce přímo ve fotoaparátu
Upravujeme černobíle
Úprava barevné fotografie do černobílé fotografie s sebou nese jednak výhodu větší kontroly nad finální úpravou, a především také možnost ponechat si jak barevnou, tak i černobílou variantu fotografie.
Základem práce při úpravě barevné fotografie do její černobílé varianty je práce s jednotlivými barevnými kanály – červená, modrá zelená. V zásadě pak není důležité, zda budete upravovat RAW nebo JPEG – možnosti jsou shodné. Vedle tradičních fotoeditorů, jako je domácí Zoner Photo Studio nebo rozšířený Adobe Lightroom a Adobe Photoshop, je na trhu ještě celá řada zásuvných modulů.
Zoner Photo Studio disponuje nástrojem Odstíny šedi (Ctrl+G), kde můžete vybrat některou z předvoleb nebo si ručně nastavit míru jednotlivých barevných kanálů a ovlivnit tak světlá a tmavá místa na fotografii. Učinit tak můžete v nastavení Metody Uživatelská, nezapomeňte zatrhnout možnost Normalizovat, jinak dojde k výraznému ztmavení či zesvětlení celého snímku
Převod do černobílé v Zoner Photo Studiu
Při práci v Adobe Lightroomu a Adobe Photoshopu budete mít k dispozici prakticky totožnou nabídku možností odbarvení fotografie, a to režim Černobílý (Alt+Shift+Ctrl+B). Po jeho aktivaci můžete pracovat s několika různými přednastavenými volbami nebo si převod přizpůsobit podle sebe. Velkou výhodou práce s programy od Adobe je možnost upravit snímek do černobílé pomocí šesti posuvníků, což znamená jemnější přechody a větší kontrolu nad úpravou. Součástí nástroje je funkce tónování snímku.
Převod do černobílé ve Photoshopu
Zásuvné moduly jsou speciálně vytvořené rozšiřující aplikace, které mají různou funkci. Asi nejznámějším z těch pro tvorbu černobílé fotografie je Silver Efex Pro, který vyvinula společnost Nik Software, později jej odkoupil Google a v rámci Nik Collection jej nabídl zdarma. V letošním roce však celý balík filtrů odkoupila společnost DxO a vydala novou verzi Nik Colllection 2018, v rámci níž je možné plugin pořídit za 69 EUR. Není to sice částka malá, nicméně pro černobílou fotografii asi lepší plugin nenajdete. Starší verzi balíku filtrů (Google Nik Collection) však snadno a legálně stáhnete na různých serverech typu stahuj.cz či slunecnice.cz.
Vedle možnosti převodu snímků do odstínů šedé nabídne Silver Efex Pro také simulaci populárních kinofilmových materiálů, které patřily ve své době mezi uznávané, a to kvůli jemnosti zrna či specifickému podání barev. Velice praktická je také možnost práce s tzv. U-pointy, které usnadňují lokální úpravy bez nutnosti složitého výběru části scény.
Převod do černobílé a aplikace filtru pomocí pluginu Silver Efex Pro 2
Na co nezapomenout?
Jestliže se rozhodnete pro černobílou digitální fotografii, je velmi důležité naučit se také černobíle dívat na svět kolem sebe. V případě, že fotografujete přes displej, máte možnost si aktivovat monochromatický filtr a snadno tak vše uvidíte černobílé. Pokud ale fotíte zrcadlovkou přes hledáček, bude snímek černobílý primárně ve vaší hlavě.
Černobílá fotografie je mnohem více závislá na práci s kontrastem a světlem, než je tomu v případě fotografie barevné – jednotlivé barvy se totiž do výsledného snímku promítají jako různé stupně jasu na fotografii. Pokud si takovouto analogii zvládnete představit, máte vyhráno.
Velmi dobře také na černobílé fotografii fungují nejrůznější struktury typu skalní masiv či pravidelné i nepravidelné vzory. U portrétů je důležitá volba pozadí, které by mělo být pokud možno kontrastní, aby portrétovaná osoba vynikla a nesplývala s ním. Výrazný vliv na výslednou podobu fotografie mají také stíny, které ovlivňují kompozici černobílé fotografie.
Kompoziční doporučení jsou v případě černobílé fotografie prakticky shodná, jako u fotografie barevné, snad s tím rozdílem, že byste měli pokud možno vyhledávat kompozici takovou, aby zahrnovala kontrast světlých a tmavších tónů, které dodají snímku strukturu a hloubku.
Černobíle od základu
Valná většina fotoaparátů je osazena obrazovým snímačem s klasickou Bayerovou maskou, která umožňuje reprezentovat na snímku barvy. V případě, že by se tato maska odstranila, bude snímač „vidět“ černobíle. Právě tohoto využila německá Leica a v roce 2015 vyrobila model Leica M Monochrom (Typ 246), se kterým pořídíte pouze černobílé snímky. Obrazová kvalita je v tomto případě vynikající, malým negativem je pouze cena přístroje – od 170 000 Kč výše.
Článek vyšel v časopise Computer.