Devět smějících se bestií

Devět smějících se bestií

Vezměte špetku smyslu pro humor, vrchovatou lžíci dekadence a plný hrnek nadšení pro uměleckou tvůrčí práci. Vše to smíchejte dohromady, nalejte do kavárny Steiner, nechte to tam chvíli povařit, probublat, občas i osmažit, ale pozor na spálení. Když se v závěru podíváte na výsledek, vznikne vám série, kterou do 31. ledna 2006 vystavuje v kavárně Steiner na Gorkého ulici v Brně skupina Steiner aneb Devět smějících se bestií.

Skupina Steiner vznikla ve stejnojmenné kavárně (stejně tak, jako všechny vystavované snímky) a tvoří ji devět fotografů a přátel fotografie různých generací. Jmenovitě to jsou Richard Fuksa, Jan Juránek, Jiří Lívanec, Jiří Pátek, Kateřina Rusňáková, Vojtěch V. Sláma, Jan Vala, Jiří Víšek a Martin Vybíral.


Jiří Lívanec, Kateřina Rusňáková

Výstava je první veřejnou prezentací Steinerovců, na jejímž počátku stála společná myšlenka, ze které se stalo pravidlo: trochu šokovat, být (podle chuti, cílu a záměru méně či více) perverzní a zahrnout do snímku sám sebe. Z tohoto pohledu lze vnímat (alespoň některé) fotografie jako odhalení soukromí, problémů a přání jednotlivých autorů.


Jan Juránek, Jiří Víšek

Mezi fotografie nejpodařenější patří snímek, jehož koncept vytvořil Jiří Víšek. Kritici by si mohli smlsnout na zařazování jeho snímku do umělecké historie a na rozebírání tématu nahá žena – oblečený muž, který tak pobouřil francouzskou společnost, když si Eduard Manet již v roce 1863 dovolil vystavit Snídani v trávě.

Přesto je toto srovnání případné. Na obou dílech přitahuje divákův pohled nahá žena, která vtahuje publikum do obrazu. Zatímco však mladíci v trávě besedují bez ohledu na dívku, Jiří Víšek svůj model bedlivě zkoumá. Právě tento pohled a celkový nápad dodává snímku onu vtipnost, další rozměr, který některým fotografiím chybí.


Martin Vybíral, Vojtěch V. Sláma

Přesto vás ani jeden ze snímků nenechá, abyste si ho jen tak prohlédnuli bez většího zájmu, aniž by na něm alespoň na chvíli neulpěl váš zrak. Někteří návštěvníci kavárny se nevěřícně rozhlížejí kolem sebe, často s obavou podívat se na fotografii vedlejší. Původní záměr se autorům vydařil, snímky šokují, někdy nápaditostí, někdy hravostí, jindy jen pouhou dekadentností. Dohromady však fotografie působí jako kompaktní celek, prezentace, na kterou není vhodné jít na první rande se stydlivou mladou slečnou, ale zároveň jako zjevení, jaké se v Brně již delší dobu neobjevilo.

Určitě si přečtěte

Články odjinud