Dálkoměr

Dálkoměrný fotoaparát získal svůj název podle jedné ze svých součástí –dálkoměru, s jehož pomocí se ostří. Do průhledového hledáčku jsou promítány dva obrazy a v okamžiku jejich překrytí, resp. splynutí – vzájemná pozice obrazů je korigována ostřicím prstencem – je zaostřeno. Tradičním výrobcem dálkoměrů byla Leica a Contax, ale nějaký fotoaparát tohoto typu najdeme v historii všech velkých značek.

Dálkoměrné fotoaparáty byly ve své  době konkurentem jednookých zrcadlovek. Jejich výhodou byla menší velikost a nižší hmotnost, neboť díky integrovanému dálkoměru jejich konstrukce postrádala mechanismus zrcátka a optického hranolu. S absencí zrcátka souvisí i tišší chod závěrky a rychlejší odezva spouště. Systém průhledového hledáčku s integrovaným dálkoměrem měl však i své nevýhody – fotograf nevidí to, co objektiv (např. hloubku ostrosti), může proto docházet k nepřesnému zaostření a zarámování obrazu.

Pro svou kompaktnost byly „dálkoměry“ oblíbené zejména mezi fotožurnalisty. Za všechny jmenujme Henriho Cartier-Bressona, Dona McCullina či Roberta Franka.

V současnosti vyrábí soustavně digitální dálkoměrné fotoaparáty pouze Leica (řada Leica M). V roce 2018 představil ve spolupráci s Leicou „dálkoměr“ také Zenit (Zenit M). Řada digitálních bezzrcadlovek se však vzhledem a ovládáním analogových dálkoměrných fotoaparátů inspiruje dodnes, např. modelová řada Fujifilm X-Pro. 

Články odjinud