Digitální fotoaparáty jsou poměrně složitá zařízení, kde se navíc výrobci snaží ušetřit každý kousek místa. Jak vypadají "bez obalu"?
Fotoaparáty stroje vybavené tím nejpokročilejším hardwarem. Jak by ale vypadala digitální zrcadlovka, když byste ji „svlékli z kůže“? Které její části jsou ty nejpodstatnější? Podíváme se na jeden z modelů letošního roku – na Canon EOS 5D Mark III.
Finální produkt tak, jak jej znáte, zdroj: Canon
Čelní pohled na hořčíkovou kostru Canonu EOS 5D Mark III společně s bateriovým gripem, zdroj: Canon
Pentaprismatický hranol, který se stará o to, abyste v hledáčku viděli správně zobrazenou fotografovanou scénu, zdroj: Canon
Jednotka pro automatické ostření a samostatný AF senzor pro bezproblémové a přesné zaostření, zdroj: Canon
AE jednotka, která má za úkol co nejpřesnější určení automatické expozice, zdroj: Canon
Štěrbinová závěrka fotoaparátu, její rychlost udává, jakou minimální dobu expozice budete moci na fotoaparátu nastavit, zdroj: Canon
CMOS snímač s rozlišením 22,1 Mpx (5 760 × 3 840 obrazových bodů), zdroj: Canon
Vnitřní deska s procesorem Digic 5+, zdroj: Canon
Samočisticí jednotka s protiprachovým filtrem, která se stará o setřásání nečistot ze snímače, zdroj: Canon
To byly základní části digitální zrcadlovky, které se starají o to, aby se vám do ruky (do počítače) dostal finální snímek. Jak jsou ale jednotlivé součástky poskládány do relativně malého těla?
Předchozí model Canon EOS 5D Mark II – vlevo schematický nákres, vpravo pak odkrytovaná čelní strana, zdroj: dpreview a photo.blogger.ph
Velmi podobná je skladba těla i u zrcadlovek nižších řad.
Schéma zrcadlovky Canon EOS 40D, zdroj: oehlingradce
Schéma zrcadlovky Canon EOS 40D, zdroj: oehlingradce
A jak to vypadá u profesionálních zrcadlovek? Složení těla je velmi podobné, vidět to můžete na řezu modelem Nikon D3.
Nikon D3 – 1. matnice a spojná čočka, 2. expozimetr, 3. hranol, 4. sekundární zrcátko, 5. hlavní zrcátko, 6. snímač, 7. jednotka autofokusu, zdroj: f-mount
Před časem kolegové na živě.cz pitvali zrcadovku střední třídy Pentax K100D, která byla poškozena slanou vodou. Na rozdíl od většiny zrcadlovek neměl Pentax optický hranol ale pouze soustavu zrcátek, zajímavější však bylo to, že měla zrcadlovka stabilizaci přímo na snímači.
A pokud by vás zajímalo, co se děje s pořízenými snímky poté, co slyšíte cvaknout zrcátko, vězte, že jejich cesta je poměrně jednoduchá - ze snímače do obrazového procesoru, potom do bufferu vestavěné paměti a následně skončí uloženy na paměťové kartě. Názorné video, na kterém je celý proces znázorněn, pochází z dílny Lexaru.