U mnohých fotografů zaměřujících se na „lov beze zbraní“ se dá mluvit až o posedlosti a není divu – důvodů existuje celá řada. Vydatně jim při tom pomáhá moderní fotografická technika.
Majitelé dnešních fotografických přístrojů se už dávno nemusí spoléhat jen na své bystré oko a citlivé prsty při manuálním ostření tak jako dříve. Zaostřovací mechanismy v tělech digitálních zrcadlovek jsou natolik sofistikované, rychlé a přesné, že se dokážou přizpůsobit fotografování prakticky za jakýchkoliv podmínek. Vám se tak může podařit zvěčnit i vlastním okem těžko postřehnutelný okamžik ze života zvířat, ať už se jedná o rychlý ptačí přelet, útok dravce na kořist či fotografování v hustém sněžení.
Canon EOS 7D, Canon EF 200 mm F2,8L USM II, 1/800 s, F2,8, ISO 250
Ne vždy se vám podaří dostat do záběru celé zvíře, přirozené rámování fotografie pomocí větví či jiného přírodního krytu však může v některých případech působit více než vhodně, usekané části těla potom nepůsobí tolik rušivě – foceno přes sklo v zoologické zahradě.
(foto: Filip Petrák)
Nutný obsah fotobatohu
Mezi klady digitální techniky – kromě usnadnění samotného fotografování – patří také v podstatě neomezené množství fotografií, které můžete při lovu zvěře pořídit. Nemůže se vám navíc stát, že v rozhodující situaci dofotíte film a než založíte nový, bude kýžená scéna již dávno pryč. Pokud máte co fotografovat, nemusíte své digitální tělo šetřit. K rozšíření fotografování divoké zvěře, ať už v zoo nebo ve volné přírodě, přispěla především dostupnost levnějších, ale obrazově kvalitních digitálních zrcadlovek a levnějších teleobjektivů.
Dnes se může stát „lovcem“ každý majitel fotoaparátu, a přitom nemusí způsobit svým chováním dění v přírodě naprosto žádnou újmu a přinést domů úlovky, které jsou unikátní. Samozřejmě dojde na nejrůznější výdaje, a to nejen finanční, ale častokrát se v závislosti na zaměření fotolovu budete plahočit v nepříznivých podmínkách, které vám přichystá počasí, brodit se blátem a bahnem, moknout a čekat s prstem na spoušti na kýžený okamžik.
Canon EOS 7D, Canon EF 400 mm F5,6L USM, 1/125 s, F7,1, ISO 500
Švenkování neboli tzv. panning zvěře je dobré si nejprve natrénovat třeba u automobilů
nebo běžců v parku, kompoziční pravidla platí jako všude i zde, tzn. objekt by neměl „utíkat
ven z fotky“. Švenkování velmi usnadňuje stabilizovaný objektiv, se kterým si můžete dovolit
i delší čas při lepší ostrosti snímku.
(foto: Filip Petrák)
Zoo nebo divočina?
Jestliže se chystáte proniknout do fotografování zvířat více, máte hned několik možností, kde začít. Největší oblibě se obvykle těší fotografování zvěře ve volné přírodě a je současně bráno jako nejtěžší disciplína z možného výběru, ovšem ne vždy zcela právem. Bezesporu však patří setkání se zvěří bez omezeného pohybu mezi ty nejcennější zážitky. Až na výjimky musíte znát velmi dobře místa výskytu zvěře, kterou chcete fotografovat, její zvyky, přibližovat se k ní tak, aby vás nezavětřila, spatřit ji dříve, než ona vás, vědět kudy vedou trasy jejího pohybu a dobu, kdy je aktivní – současně s tím i skloubit tento čas s dobou, kdy vám na fotografování zbude dostatek světla, a to nejlépe ještě v požadovaném směru.
K tomu všemu je zapotřebí mnoho času, ať už se rozhodnete stopovat zvěř po vlastních, nebo využijete maskovací přístřešek. Zpočátku se připravte na to, že bude velkým úspěchem divokou zvěř jen spatřit. Poutavé záběry můžete pořídit i jinde – nabízí se možnost fotografování v oborách, kde se podle jejich výměry obtížnost téměř vyrovná lovu s aparátem ve volné přírodě, nebo při menší rozloze k focení v zoologické zahradě. Samozřejmě vše pak ovlivňuje i plachost zvěře, kterou nejvíce ovlivňuje intenzita, s níž přichází zvířata do styku s lidmi. Ve velkých oborách však pro „domluvení se“ se zvěří platí úplně stejná pravidla jako při focení ve volné přírodě.
Zde je přesto, že se jedná o oplocený objekt, velkou výhodou relativní volnost, co se do výběru prostředí, do kterého chcete zvěř zasadit, týče. Můžete tak využít zapojení samotného prostředí do finálního snímku a nemusíte vytvářet atlasové či sterilní fotografie s minimální hloubkou ostrosti.
Canon EOS 7D, Canon EF 400 mm F5,6L USM, 1/640 s, F9, ISO 500
Rychlá sekvence při sledování objektu vašeho zájmu pomůže při třídění fotografií
a výběru toho nejlepšího momentu.
(foto: Filip Petrák)
Ani v zoo to není snadné
Velmi oblíbené jsou také návštěvy různých kurzů, kde pracovníci chovných stanic předvádí různé druhy zvěře, například dříve poraněné, nebo alespoň částečně navyklé na člověka. Bez čekání tak můžete s jistotou vyfotografovat lvy, jindy lišku, divoké prase a také nejrůznější dravce a sovy.
Vzhledem k tomu, že tyto kurzy jsou určeny přímo pro fotografy, pečlivě se volí místo, kde budou vypadat snímky nejlépe a vybírají se vhodné rekvizity. Například kořist, jejíž funkci zastává uhynulé zvíře, kterým se konkrétní „model“ přirozeně živí. Snímky tak evokují zdání kořisti a dravce. Tyto snímky jsou za příhodného počasí co do technické kvality a dojmu z fotografie nepřekonatelné, neboť volíte všechno – prostředí, úhel dopadajícího světla. Takové kurzy jsou však samozřejmě placené, ale hlavně – nejste na nich sami – omezení jste tedy nikoli všemi zmíněnými okolnostmi fotografování ve volnu, ale paradoxně pohybem z místa na místo, protože se po každé straně od vás válí stejně postižení kolegové.
Zdánlivě nejméně náročné se zdá být fotografování zvířat v zoologických zahradách. Obrovskou výhodu tvoří především to, že se zvířata vyskytují na relativně malé ploše. Nemusíte je tedy hledat, čekat až vylezou, bát se směru větru… Jenže právě malá plocha ohraničená plotem, ať už dřevěným, nebo s oky, silnými skleněnými tabulemi (skrze které mnohdy není pomalu ani vidět) je zároveň tou největší nevýhodou, která činí fotografování v zoo velmi obtížným. Například zvolit vhodné pozadí, které by navodilo dojem umístění zvířat ve volné přírodě, se stává často nemožným.
Zoologické zahrady jsou však velmi dobrým místem pro trénink, tedy získávání znalostí o konkrétních zvířatech, cvičení různých fotografických technik a kompozic. Navíc i malý výběh v zoologické zahradě se může stát jakýmkoli místem na Zemi a vy dobyvatelem ztraceného světa, který žije ve vašich představách.
Ať už si zvolíte jakoukoliv z možností, vaše snímky vždy budou vypadat nejlépe, když se budete snažit, aby vypadaly jako z volné přírody.
Celý článek najdete v časopisu DIGIfoto 5/2011.