S nástupem digitálních zrcadlovek, se začalo velmi často hovořit o tzv. crop faktoru, který souvisí s ohniskovou vzdáleností objektivu.
Kinofilmové zrcadlovky a také kompakty, zkrátka všechny fotoaparáty na kinofilm, používali jako záznamové médium pás filmu, na kterém se po založení a exponování vykreslila políčka velikosti 24 × 36 mm. Tato velikost políčka se poté brala jako základní při značení objektivů jejich ohniskovou vzdáleností.
A tak je dnes již zažité, že objektiv s ohniskem 50 mm se při nasazení na kinofilmovou zrcadlovku označuje jako základní objektiv, objektivy s delším ohniskem se označují jako teleobjketivy, kratší ohniska pak jako širokoúhlé objektivy. Jelikož éra kinofilmu trvala poměrně dlouho, prakticky každý uživatek si dokázal představit, jaký úhle záběru přibližně odpovídá těmto ohniskům.
S rozvojem digitálních zrcadlovek však došlo ke změně, jelikož se používají snímače, které jsou většinou menší než kinofilmové políčko, je zaznamenaný obraz při shodné ohniskové vzdálenosti menší. Respektive snímek pokrývá menší plochu, jako kdybyste z kinofilmového políčka udělali výřez o velikosti snímače digitální zrcadlovky.
Výrobci objektivů se (naštěstí) nadále drží značení ohniskové vzdálenosti v její fyzické podobě, ačkoliv některé objketivy jsou již určeny pouze pro digitální zrcadlovky. Rozdíl mezi objektivem pro digitální zrcadlovku a objektivem pro kinofilm či full-frame zrcadlovku je jednak v jeho velikosti ale především ve velikosti políčka, které je schopen vykreslit.
Objektiv přenáší obraz v podobě kruhového políčka, výsledný obraz je obdelníkovým výřezem z tohoto políčka. Pokud bychom tedy nasadili digitální objektiv na kinofilmovou zrcadlovku nebo na zrcadlovku se snímačem velikosti kinofilmového políčka, budou na výsledné fotografii černé rohové oblasti anebo velmi silná vinětace.
Názornou ukázku vlivu crop faktoru v praxi najdete na následující čtveřici snímků, které jsme nasnímali postupně Canonem EOS 5D (crop 1×), Nikonem D70 (crop 1,5×), Canonem EOS 400D (crop 1,6×) a Olympusem E-1 (crop 2×). Abychom dosáhli co nejmenšího rozdílu v úhlu záběru, byly objektivy zaostřeny na nekonečno. Tak nejlépe uvidíte rozdíl mezi jednotlivými zrcadlovkami, respektive různou hodnotou crop faktoru.
Digitální zrcadlovky je možné rozdělit v podstatě na čtyři až pět skupiny podle velikosti snímače. Největší snímače, jejichž velikost odpovídá rozměrům kinofilmu, najdeme u profesionálních digitálních zrcadlovek Canon a Nikon, zde je ohnisková vzdálenost nasazeného objektivu shodná jako při nasazení na kinofilmovou zrcadlovku. Velikost těchto snímačů je 36 × 24 mm.
Druhá skupina, která je zastoupena prakticky pouze jedním fotoaparátem – Canon EOS 1D Mark III – má crop faktor 1,3×, což znamená, že fyzické ohnisko objektivu je třeba vynásobit 1,3×, poté dostanete hodnotu virtuálního ohniska, jímž budou zaznamenány snímky. Velikost snímače je 28,7 × 19,1 mm.
Třetí skupina je asi nejpočetnější, patří do ní zrcadlovky Nikon, Pentax, Sony, Konica Minolta, Samsung, Fujifilm. Crop faktor u těchto zrcadlovek je 1,5×, pokud tedy nasadíte objektiv s fyzickým ohniskem 100 mm budou snímky exponovány jako byste měli na kinofilmové zrcadlovce objektiv s ohniskem 150 mm. Velikost snímače je 23,6 × 15,8 mm.
Čtvrtou skupinu tvoří digitální zrcadlovky Canon základní řady EOS XXXD a EOS XXD, které mají crop faktor 1,6×, rozdíl oproti předchozí skupině není sice tak výrazný, avšak v případě ultraširokých objektivů je to již znát. Velikost snímače je 22,5 × 15 mm.
Pátou skupinu opět tvoří jediný zástupce, a to zrcadlovky Sigma, v současné době je to model SD14, které mají crop faktor 1,7×. Pro přepočet ohniska zde platí to stejné jako v ostatních případech. Velikost snímače je 20,7 × 13,8 mm.
Do poslední skupiny zrcadlovek patří fotoaparáty 4/3 systému – Olympus a Panasonic – jejichž crop faktor je 2×, fyzické ohnisko se tedy prodlužuje na dvojnásobek. Velikost snímače je 17,3 × 13 mm. Oproti předchozím skupinám zrcadlovek se však také liší poměrem stran snímku. Všechny zrcadlovky, mimo modely 4/3 systému mají poměr stran snímku 3:2, v případě Olympusu a Panasonicu je to tedy 4:3.
max. velikost
Zrcadlovky seřazené postupně dle velikosti snímače: Canon EOS 5D, Nikon D70, Canon EOS 400D a Olympus E-1
Každý objektiv má tedy svoji fyzickou ohniskovou vzdálenost, která je obvykle vztažena ke kinofilmovému políčku. Pokud kupujete objektiv na digitální zrcadlovku, počítejte s tím, že výsledné ohnisko, kterým budou snímky pořízeny, zjistíte až po vynásobení fyzického ohniska crop faktorem. Kompatibilita starších kinofilmových objektivů s novými digitálním těly s menším snímačem je tedy bezproblémová, obrazová kvalita je v tomto případě samozřejmě něco jiného.
Pozor však při nasazení objektivu pro digitální zrcadlovku na kinofilmové tělo, ačkoliv jsou ultraširoká ohniska lákavá, vinětaci či černým okrajům se bohužel nevyhnete.