Kousek od hranic s Tibetskou autonomní oblastí, aniž byste potřebovali povolení ke vstupu přímo do Tibetu, jsou hory, ze kterých na vás atmosféra Tibetu už začíná dýchat.
Kopce pokryté modlitebními prapory, chrámy, místní obyvatelé, kteří se podobají více právě Tibeťanům než Číňanům, a to všechno pěkně zabalené do pestrých barev. Stačí mít čínská víza, dostatek času, vyrovnat se s jazykovou bariérou a vyrazit. Ještě může nastat problém v tom, že i tato oblast bude pro cizince uzavřená, což se ale bude dát ověřit zřejmě až v provinčním městě Chengdu.
Modlitební praporky a prapory, Tagong. Olympus OM-D EM5, Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2,0 ED, 1/800 s, F5,6, ISO 200
Najít ten správný spoj
Zatímco má první návštěva v roce 2006 se odehrála přibližně v polovině srpna, ta letošní (2013) pak na přelomu června a července. Období dešťů bylo v plném proudu a některé cesty byly kvůli vodě a především sesuvu půdy uzavřeny. Původně jsem se chtěl zastavit v uvozovkách v povinné zastávce – městě Danba – a následně přesunout do Tagongu, resp. Tagongxiangu jak název uvádí mapy Googlu.
Cesta do Danby ze čtrnáctimilionového Chengdu (hlavního „přístavu“ provincie S'-čchuan) byla však kvůli zmiňovaným sesuvům půdy zavřená. Plán si tedy vyžádal změnu a místo přímé cesty bylo nutné využít autobusové linky vedoucí jižněji do Kangdingu. Odtamtud s trochou štěstí sehnat někoho z místních, kdo by mě následně vzal do Tagongu. Kvůli nedostatku času tak na Danbu tentokrát zapomenout. Odvoz se podařilo domluvit hned napodruhé a zbývalo už jen čekat, až se minivan dostatečně naplní, aby se řidiči cesta finančně vyplatila.
Pestré barvy, základ všeho. Olympus OM-D EM5, Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2,0 ED, 1/3200 s, F4, ISO 200
Bez vstupenky dál ni krok
Většinu času jsem v Číně nefotil, protože jsem si po předchozích cestách potřeboval fotograficky odpočinout a navíc jsem stále projížděl pro mě už známá místa. Rozhodl jsem se, že snímač „ó-em-déčka“ provětrám pořádně až právě v Tagongu. Po příjezdu jsem našel ubytování a ještě téhož odpoledne se vydal na jeden z přilehlých kopečků. To jsem ještě nevěděl, že se během několika prvních cvaknutí závěrky dostanu do lehčího střetu s místními.
Kopeček, na kterém leží jedna stúpa (buddhistická sakrální stavba), a dá se z něj dostat po pěšince ke druhé, byl totiž nově zpoplatněn. Zřejmě kvůli velkému zájmu čínských turistů, kterých zde bylo, narozdíl od mé předchozí návštěvy, nespočet. Dvě místní ženy mě tak začaly okřikovat a vyhánět, ne proto, že bych fotografoval, ale proto, že jsem na kopec nezaplatil vstup. Jenže, na kopeček se dalo vylézt z několika stran a poplatek se platil jen na jednom z jeho úpatí. Ze zbylých stran bylo k výšlapu volno a žádná cedule se zákazem – dost možná ale brzy nějaká přibude.
Schoval jsem tedy fotoaparát a na výšlap prvního dne jsem se lidově řečeno vykašlal. Rozhodl jsem se další den vylézt na druhý, protilehlý kopec, na který se vstup platit nemusel.
Bez motorky ani ránu. Olympus OM-D EM5, Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2,0 ED, 1/1600 s, F4, ISO 200
Fotografování dostihů
V Tagongu se nachází rozlehlý chrám (a hned několik dalších nedaleko města samotného), přes údolí jsou mezi kopci nataženy dva ocelové provazy s modlitebními prapory, podobně jsou zde zelené stráně pokryty prapory v tradičních barvách. Už to samo o sobě dávalo hned několik fotografických témat, která se jen tak nevidí.
Jenže kromě pár fotografií krajinek závěrka mého fotoaparátu spíše lenivěla. Silnice vedoucí skrz Tagong totiž byla neustále plná nákladních automobilů, autobusů plných turistů a dalších dopravních prostředků. Prach z cesty sedal na všem kolem, kvůli hluku člověk nechtěl moc vycházet a ještě se o mě první den pokoušela nemoc z nadmořské výšky.
Image je zkrátka image. Olympus OM-D EM5, Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2,0 ED, 1/2500 s, F4, ISO 200
Od francouzské turistky, která se pro mě nepochopitelným způsobem dokázala za několik měsíců svého pobytu naučit hovořit plynule čínsky, jsem se ještě dozvěděl, že do dvou dnů se v nedalekém městě Bameizhen konají koňské dostihy. To by mohl být fotografický zářez, který by snad vynahradil prozatímní neúspěch přímo v Tagongu.
Zatímco má první návštěva Tagongu ve mně zanechala nadšené vzpomínky na úžasné místo. Ta druhá nyní vzbuzovala zklamání z toho, jak toto kdysi tiché a klidné místo vypadá v současnosti.
Dostihy v pravé poledne
Oživit snímky z cest díky dostihům se tedy doslova nabízelo. Na další ráno jsem zařídil odvoz k dostihové dráze, která se nacházela – jak jinak – u jednoho z chrámů. Místní i přespolní se začali sdružovat ještě před desátou ranní, kdy měly dostihy původně začít. Nakonec první závod odstartoval až někdy před dvanáctou dopolední.
Čekání na dostihy, směsice mnichů, místních a čínských turistů. Olympus OM-D EM5, Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2,0 ED, 1/640 s, F4, ISO 200
Než odstartoval závod, prošel jsem se kolem dráhy a pořídil spíše jen reportážní snímky s nasazeným 12mm objektivem (24 mm ekv. kinofilmu). Spousta fotografií však trpěla příliš tvrdými stíny ve tvářích a vysokým kontrastem vůči bílým mrakům na obloze. O obojí se postaralo slunce visící vysoko nad hlavou.
Nechat nastavené fotografování do RAWu se tentokrát vyplatilo, i když jsem věděl, že o to víc času strávím při zpracování fotografií v počítači. Vytřískat ze světel a stínů maximum však bylo potřeba, jinak bych se nepěkným přepalům těžko vyhnul.
Olympus OM-D EM5, Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2,0 ED, 1/3200 s, F4, ISO 200
Horské slunce se do toho všeho navíc poměrně slušně začalo opírat i teplotně, a tak by člověk hledal útočiště někde ve stínu, mnohem raději, než fotil. Místní to měli vychytané – seděli podél cesty s deštníky, které jim poskytovaly dostatečnou ochranu před slunečními paprsky.
Čekání na start… Olympus OM-D EM5, Olympus 14–150 mm M.Zuiko Digital F4,0–5,6 ED, 1/1200 s, F5,6, ISO 200, ohnisko 14 mm
…a dostatečná ochrana vůči slunci. Olympus OM-D EM5, Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2,0 ED, 1/1600 s, F4, ISO 200
Výměna objektivů
O fotograficky zajímavé situace zde nebylo nouze. Začínalo to pro Evropana nezvyklým oblečením buddhistických mnichů, dívek a žen v barevných šatech a s dlouhými copy, ve kterých měly zapletené šňůrky, a také zástupců mužského pokolení, kteří s napůl oblečenými kabáty a klobouky naraženými mírně do strany dodržovaly ten pravý styl „macho“. A samozřejmě pak došlo i na dostihy samotné.
Konečně odstartováno, Olympus OM-D EM5, Olympus 14–150 mm M.Zuiko Digital F4,0–5,6 ED, 1/800 s, F5,6, ISO 200, ohnisko 120 mm
Vyměnil jsem reportážní širokáč za ultrazoomový 14–150mm objektiv (28–300 mm ekv. kinofilmu) a čekal na odstartování. Během prvních jízd jsem spíš ladil celkovou kompozici (nemusel jsem zachytit žádného konkrétního jezdce), další kola jsem se občas pokoušel o panning, ale s žádným z výsledků jsem nebyl příliš spokojen. Rozhodně ne tolik, aby se fotografie daly publikovat.
Vítěz hlavního závodu získá motocykl a možnost závodit v dalším (vyšším) kole místních dostihů a vypadalo to, že věk zde nehraje roli. Olympus OM-D EM5, Olympus 14–150 mm M.Zuiko Digital F4,0–5,6 ED, 1/640 s, F5,6, ISO 200, ohnisko 100 mm
Kdo se nakonec stal vítězem, to už jsem se nedozvěděl, protože nastal čas se přesunout zpět do Kangdingu, chytit ranní autobus do Xichangu a dál do Kunmingu. To, že další den strávím v autobuse namísto osmi hodin třináct, jsem zatím netušil. Ale to už je taky část jiného příběhu.
ČÍM SE FOTILO
Na vzdálené a déle trvající cesty se mi už delší dobu nechce tahat s rozměrnou, těžkou digitální zrcadlovkou a příslušenstvím. Také proto jsem ji vyměnil za formát micro 4/3. Zde publikované snímky byly konkrétně pořízeny s Olympusem OM-D EM-5 a objektivy Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2,0 ED a Olympus 14–150 mm M.Zuiko Digital F4,0–5,6 ED.

Olympus OM-D EM5, na fotografii se setovým 12–50mm objektivem
Ještě jedna fotografická vsuvka nakonec. Jak už to tak v Číně bývá, ani na dostizích jsem se nevyhnul tomu, že by se některý z místních nechtěl se mnou (bílým turistou) vyfotografovat. Překvapila mě však pětice mnichů, kteří se mnou čekali ve frontě na opékané brambory a grilované párky. Všichni se chtěli fotografovat, jeden se zrcadlovkou, další se smartphonem a třetí pro jistotu vytáhl k focení i tablet. Inu, pokrok se nedá zastavit.