Neznám fotografa, který by se ve fotografii nechtěl posunout dál. To se týká znalostí, ale i používané techniky. Na začátku byly dvě otázky: Kam jako fotografové míříte? A jaké byly vaše fotografické začátky?
Zřejmě bude mnohem lehčí odpovědět na otázku druhou, než na tu první. Přitom odpověď na tu první je dle mého názoru mnohem podstatnější (přestože se může během času měnit a také se často mění).
12mm široké ohnisko. 1/250 s, F4, ISO 200
Neustále nové příslušenství
S fotografií jsem začínal ještě v lavicích základní školy. Jako mnozí jiní jsem vlastně vůbec neměl tušení, jak fotografovat, nebo snad dokonce povědomí o tom, že existuje nějaká zrcadlovka či jiný formát než kinofilm.
Přehouplo se to až někdy na vysoké s prvními digitály – kompaktním ultrazoomem a APS-C zrcadlovkou, první filmovou zrcadlovkou a řadou dalších fotoaparátů. Následovaly roky práce ve fotografickém časopise, fotografické zakázky, učení fotografie, obměna zrcadlovek, pořizování nových a lepších objektivů, nakupování leckterého hardwaru.
45mm pevné ohnisko. 1/320 s, F1,8, ISO 800
Došlo to až do chvíle, kdy jsem měl celý batoh plný jen fotografické techniky a nějakou svačinu nebo snad vodu na cestu, tu už jsem neměl vůbec kam dát. Spolu s nelehkým stativem jsem zkrátka chtěl být připraven na veškeré situace a fotografické příležitosti, které by mohly nastat.
Tahal jsem s sebou řadu filtrů, pevných i zoomových objektivů, a občas i dvě digitální těla. Měl jsem pokrytá ohniska od 18 do 300 mm. Nosil jsem APS-C i FF přístroje.
Bod zlomu
Nepamatuji si už úplně přesně, kdy jsem se rozhodl pro naprostý opak. Vím ale, jaký k tomu byl důvod. Té techniky už bylo jednoduše příliš mnoho a namísto, abych se i po těch letech soustředil čistě jen na zachycení jedinečného momentu, spíš jsem řešil, jaký objektiv nasadit nebo jestli náhodou nenechat stativ raději doma.
Musel jsem upustit od husté výbavy, ale jenom a pouze proto, abych dosáhl lepších fotografických výsledků a paradoxně pro mě i větší svobody. Z rozměrné, těžké a na cestování naprosto nevhodné výbavy jsem tak skončil u Olympusu OM-D EM-5 s pouze dvěma (a ještě k tomu) pevnými skly – Olympus M.Zuiko Digital 12 mm F2 ED a Olympus 45 mm F1,8 ED M.Zuiko Digital, kterými jsou pořízené i zde publikované fotografie (mimochodem, přikládám je v plných velikostech).
12mm ohnisko, 1/25 s, F2, ISO 1250
Začal jsem s Olympusem PEN E-PL1 se setovým objektivem. Postupně k němu přidal ještě o redukci na patřičný závit upravený Schneider-Kreuznach Xenon 40 mm F1,9, který stále ještě občas používám. Nakonec jsem se ale s příchodem prvního OM-D nevyhnul upgradu – za ten může vestavěný hledáček, protože fotit jen přes displej, to po letech se zrcadlovkou skutečně nebylo ono, a také pochopitelně dva roky pokroku. Retro design už byl taková třešnička na dortu.
A teď skutečně doufám, že se to v diskusi pod článkem nezvrhne do plamenné diskuse o jednotlivých značkách. Protože o tom to skutečně není.
Zbavil jsem se rozměrné zrcadlovky, všech filtrů a stativů, externího blesku a dokonce i dvou fotografických batohů a brašny. Získal jsem však mnohem více volnosti. Mohu se soustředit hlavně na ono fotografování.
Příchod lepších časů
Proč právě bezzrcadlovka a dva pevné objektivy? Předně jsem musel omezit jakékoliv své „kdyby“ a „coby“. Přesněji, musel jsem sám sobě dát jasné ultimátum, na jaké fotografické situace budu připraven a na které nikoliv. Samozřejmě k tomu nejvíce přispělo vyprofilování se na pouliční fotografii, občasně doplněnou nějakým tím detailem. Ale vědomí i toho, že budu chtít zaznamenat krajinné scenérie a portréty, hrálo svou roli.
12mm ohnisko, 1/40 s, F2,8, ISO 200
Úhel záběru 12mm objektivu v kombinaci s jeho vynikající světelností a výbornou ostrostí už při plně otevřené cloně, 45mm objektiv, ještě světelnější a s báječným bokehem, tvoří ideální dvojici pro mé potřeby. Pevná ohniska byla pro mě rozumným řešením, protože jsem chtěl vycházet z technicky kvalitních snímků. Nevadí mi tak nakonec ani to, že musím být při focení více v pohybu, když nemůžu zoomovat. V počítači ořezávám skutečně minimálně.
Dvanáctimilimetrové a pětačtyřicetimilimetrové ohnisko na formátu micro 4/3 odpovídá i tomu, na co jsem si už dříve zvykl u svého Nikonu FM2 a pevných objektivů s ohnisky 20 mm a 85 mm. Jsou však rozměrově i váhově úplně jinde a navíc, celá sestava je digitální a tak je možné v podstatě ihned snímky sdílet a kontrolovat.
Samozřejmě, je mi jasný hlavní argument proti systému mikro 4/3. Absence lepší práce s hloubkou ostrosti. Co se týče světelného portrétního skla, případně již zmiňovaného Xenonu, nemám s dostatečně nízkou hloubkou ostrosti pro mé potřeby žádné argumenty proti. 12mm širokáč je už něco jiného, na druhou stranu je to pro mě zatím jen jediná daň, kterou jsem musel zaplatit, za ony kompaktní rozměry.
Takže, kam jako fotograf mířím z pohledu techniky? Nikam. Dokud bude „ó-em-déčko“ a dva zmiňované objektivy fungovat, vůbec nebudu mít důvod měnit. Našel jsem svůj cíl.
45mm ohnisko, 1/250 s, F1,8, ISO 200
V textu jsem zvolil technický pohled, ovšem na cestu fotografa by se dalo dívat i z mnohých jiných úhlů. Toto je pouze jen jeden z nich.