Mezi výhody bezzrcadlovek bývá počítán elektronický hledáček (EVF). Zatímco optický hledáček (OVF) v zrcadlovkách nabízí prostřednictvím systému zrcátek, čoček a optického hranolu pouhý přenos komponovaného záběru, doplněný základními informacemi o expozici a oblasti zaostření na samostatném panelu, EVF umožňuje přenos všech informací z displeje, prohlížení menu, přehrávání pořízených snímku a v neposlední řadě použití funkcionalit jako je živý histogram, focus peaking atd.
V dobách minulých elektronické hledáčky byly jen jakýmsi nutným doplňkem živého náhledu na monitoru a potýkaly se s řadou problémů, jako je zpoždění přenosu obrazu, nedostatečné rozlišení a celkově nižší kvalita podání „živého“ záběru. Dnes už jsou však EVF na takové úrovni, že svým optickým rivalům zdatně konkurují.
Pohled do hybridního hledáčku Fujifilmu X100
O tom, který z konceptů je lepší, se vedou dlouhé spory. Jedno řešení, v němž se snoubí výhody obou systémů (EVF i OVF), nabízí Fujifilm se svým hybridním hledáčkem u přístrojů řady X-Pro a X100. Na podobném principu je postaven také nedávno zveřejněný patent hledáčku z dílny Canonu.
Také tento typ hledáčku, který je ovšem určen pro jednooké zrcadlovky, by měl umožnit současné zobrazení scény přenášené přes optický hledáček a informací z displeje (viz obr. 1), o nichž jsme se zmiňovali výše, a v neposlední řadě přehrávání pořízených snímků.
Patent Canonu z 23. 3. 2016
Z nákresu lze vyčíst, jak by měl hledáček zhruba fungovat: Světlo procházející objektivem (1) je odraženo do optického hranolu (4). Po výstupu z hranolu může být doplněno světlem z LCD panelu (9), které se promítá přes řadu čoček (11). Tyto dva zdroje světla putují k oku fotografa hledícího do hledáčku.
K dispozici tedy má náhled scény z optického hledáčku a informace s displeje. Je-li zrcátko v pozici „nahoře“ (12), obraz zaznamenaný senzorem (13) putuje do LCD panelu (9) – fotografovi se v hledáčku zobrazí to, co aktuálně zaznamenal snímač.
[Zdroj: Egami, Canonrumors]