Není tomu dlouho, co byla představena nová plnoformátová bezzrcadlovka Canon EOS R. Podařilo se nám ji dostat na pár minut do ruky, abychom si ji osahali na živo. Jaké jsou první dojmy z novinky?
První plnoformátová bezzrcadlovka Canon EOS R vzbudila nemalý rozruch, zvláště poté, co byla oficiálně představena jen pár týdnů po plnoformátové bezzrcadlovce Nikon Z6 a Z7. Nutno ještě dodat, že do konce roku s největší pravděpodobností uvidíme plnoformátovou bezzrcadlovku Panasonic a možná dojde i na další modely z dílny velkých výrobců.
Pojďme se však blíže podívat na zmíněný EOS R. Ergonomie těla z pohledu držení je velmi povedená, a to i v případě, kdy je na těle nasazen rozměrnější objektiv (např. RF 50 mm F1,2) – vykrojení kolem prostoru pro objektiv je dostatečné a grip je velmi pohodlně tvarovaný.
Ovládání je na tom s ergonomií mírně na štíru, nicméně usuzujeme tak pouze z krátké zkušenosti s bezzrcadlovkou v ruce. Majitelé a uživatelé zrcadlovek Canon rozhodně nebudou nijak zásadně tápat při prohlížení menu a hledání konkrétních funkcí – samotné menu je totiž prakticky stejné, jako u zrcadlovek, tedy rozdělené do několika barevných záložek, obsahujících nastavení jednotlivých funkcí.
Hlavní ovládací prvky již ale nejsou zcela ideální – zapínání a vypínání je možné pouze levou rukou, a to ještě nijak pohodlně, protože je kolečko pro zapnutí poměrně dost zapuštěno do těla. Zajímavým detailem je možnost zamknout si zadní roller (pod palcem), aby nedošlo nedopatřením k posunu například korekce expozice nebo jiného parametrů, který budete mít namapovaný na rolleru.
Velmi praktickým prvkem je horní multifunkční displej, který zobrazuje veškeré nastavení fotoaparátu a zároveň je možné jej přepnout do jednoduchého režimu pro zobrazení základních expozičních informací. Výklopný displej nabídne přesně to, co slibuje – jasný a čistý obraz s podporou doteku a základních gest – zejména jej oceníte v situaci, kdy budete potřebovat fotografovat nízko nad zemí nebo naopak nad hlavou.
Obraz na displeji je perfektní, ovšem nedá se to říct také o hledáčku, ten je sice velký a při pohledu do něj vám zaplesá srdce. Expoziční informace ve spodním řádku se navíc otáčí společně s natočením fotoaparátu při snímání na výšku, takže není problém je přečíst. Jas hledáčku je ve výchozím nastavení také dostatečný a nepotřebuje žádnou zásadní úpravu. Jeho největší slabinou je však podání obrazu, které má stále ještě viditelné zpoždění, především si toho všimnete v případě fotografování tmavších scén, kde je obraz při posunu záběru trhaný.
Nejvíce nás zajímalo „netlačítko“ vpravo vedle hledáčku, až do okamžiku, kdy jsme měli fotoaparát v ruce se zdálo, že se jedná o kolébku s možností stisknutí na dvou stranách. Canon však v tomto směru následoval současné trendy a ona multifunkční ploška s dvěma šipkami je jen a pouze dotyková, což s sebou samozřejmě nese všechny její výhody i nevýhody – k těm patří především problematická reakci v případě, že máte od potu vlhký prst nebo se budete snažit s její pomocí něco nastavit v rukavicích, které nejsou určeny pro práci s dotykovým displejem.
Také aktivace plošky je poměrně zdlouhavá – nejprve je nutné ji dlouhým stiskem odemknout a teprve potom je možné volit klepáním vpravo/vlevo parametr právě přiřazené funkce. Inu novoty nejsou vždy ku prospěchu věci a myslím, že v tomto případě je tomu přesně tak. Dotyková ploška je sice funkční nicméně její použití bude značně omezené v závislosti na tom, jak s fotoaparátem pracujete. Po letmém seznámení s fotoaparátem si však dovolím konstatovat, že se bez jejího používání směle obejdete.
Ostření je vskutku rychlé, a to jak s novými objektivy, tak s těmi staršími nasazenými prostřednictvím redukce. Při srovnání s klasickou zrcadlovkou Canon EOS není v rychlosti žádný rozdíl, takže o jeden argument v ústech odpůrců bezzrcadlovek méně. Naopak velkým plusem jsou ostřicí body – ačkoli jich na celém snímači je dohromady 5655, jejich výběr je zcela shodný s tím, jak se pracuje u pokročilejších zrcadlovek Canon – jednotlivé body, skupina či plně automatický výběr, a to vše s posunem po ploše. Předpokládám však, že zdaleka nejpoužívanější způsob výběru ostřicího bodu bude prstem na displeji.
S ostřením také souvisí další věc, a to je jeho citlivost až do -6EV či jinými slovy do clony F11 – bez jakýchkoli problémů zvládá autofokus ostření doslova ve tmě a díky jeho citlivosti se nemusíte obávat ani použití telekonvertoru s méně světelnými objektivy – tedy kombinace, která by na současných zrcadlovkách nebyla možná.
Canon EOS R je rozhodně dobrým fotoaparátem a je prvním modelem, který se snaží ukázat i jinou cestu než vede mezi zrcadly. Samotný Canon prezentuje tento model jako hotový systém, který je plně kompatibilní se stávajícím systémem EOS – de facto stačí v brašně fotografa pouze vyměnit tělo za tělo nebo nové tělo doplnit a může bez problémů pokračovat v práci, navíc pak má i několik benefitů.