Canon EOS 5Ds – má 50Mpx snímač opodstatnění?

S řadou 5D začal Canon už před 10ti lety. Novinka je tedy již 4. generací a jako taková vychází z modelu 5D Mark III, po kterém zdědila ergonomii, ovládání a většinu funkcí, mimo jiné i vynikající autofokus.

Novinkou je především nový čip s rozlišením 50 Mpx. Nechci se v úvodu pouštět do spekulací, jaké rozlišení kdo potřebuje a jestli je to moc nebo málo. To nechť na základě testovacích snímků posoudí čtenář sám, stejně jako úroveň šumu. Pro ty, kteří očekávají zašuměné fotky, jen upřesním, že hustota buněk na čipu je stejná, jako u APSC DSLR Canon 7D markII. Šum by tedy teoreticky vzhledem k ploše čipu měl být poloviční na celé fotografii a stejný při 100% zvětšení.

Základní technické parametry:

• snímací prvek: CMOS 36×24 mm, 50,6 Mpx
• velikost světlocitlivé buňky: 4,14 µm (5D Mark III: 6,25 µm)
• paměťové médium: CF I, II, UDMA; SD, SDHC, SDXC
• objektivy: Canon EF, není kompatibilní s EF-S, i když nabízí 1,6x crop režim
• LCD displej: 3,2“, rozlišení 1 040 000 bodů
• citlivost: ISO 100–6 400, po rozšíření ISO 50–12 800
• možnosti napájení: Li-Ion akumulátor, síťový napáječ, bateriový grip
• rozměry a hmotnost: 152×116×76  mm, 930 gramů (s baterií)

V internetových diskuzích se řeší ohledně 5Ds (R) především dvě témata: nejvyšší ISO i po rozšíření je „jen“ 12 800, tudíž musí mít DSLR vyšší šum, než téměř všechny dnešní DSLR, které „umí“ 25tis. a více. V kapitole o obrazové kvalitě se tomu budeme věnovat.

Druhým tématem je konstatování, že 5Ds není žádný reportážní rychlík, protože fotí rychlostí 5 sn./s. To je o 1 snímek za vteřinu méně, než má současný reportážní speciál 5D Mark III. Musím se pozastavit nad tím, že takovýto rozdíl opravdu žádnou DSLR z reportážní disciplíny nediskvalifikuje. Daleko důležitější je autofokus, který mají oba fotoaparáty téměř shodný.

Erko nebo klasiku?

Nový Canon 5Ds se prodává i ve verzi 5Ds R, která má vyrušený AA filtr (ten tam sice z technologických důvodů je, ale jeho efekt je negován). Díky tomu má „erko“ vyšší ostrost při 100% zvětšení, ale také trpí na moire. Rozdíl v ostrosti je při 100% zvětšení dobře viditelný, ale moire vyžaduje dodatečné úpravy fotografie. Odměnou fotografům budou nejostřejší fotografie, jaké je možné bez investice do středoformátu pořídit.

Profesionální fotografové, kteří musí plnit uzávěrky a termíny, asi raději sáhnou po verzi s AA filtrem. Upřímně i na levnějším 5Ds (bez R) je AA filtr relativně slabý, a kdo bude na fotografiích pozůstatky moire hledat, ten je najde. 

Odolnost a ovládání

V každé DSLR je citlivý AF senzor, který může po drsnějším pádu vyžadovat seřízení. Nebýt toho, klidně bych s 5Ds zatloukal hřebíky. Tělo je prakticky shodné s reportážním 5D Mark III, což znamená, že když vám tento „drobeček“ spadne na zem, vyměníte jen objektiv a fotíte dál. Hořčíkové tělo mé staré 5D Mark II toho zažilo hodně, ale stále vypadá dobře. Novinka ale šla ještě dále. I dvířka od slotu paměťových karet jsou daleko masivnější.  

Kvůli důrazu na co nejvyšší odolnost se ale musíme obejít bez několika funkcí, které jsou dnes běžné: WiFi, GPS a výklopný displej. Upřímně mi chybí jen GPS. Pokud ale máte chytrý telefon s Androidem/iOS, existuje na internetu několik návodů, jak nahrát do EXIFu souřadnice z telefonu, který zaznamenával GPS souřadnice po celou dobu focení. Výklopný displej je užitečná vychytávka nejen pro kameramany. EOS 5Ds sice video natáčet umí, ale je primárně určen pro statické snímky, takže to za tak velké mínus nepokládám. Jak WiFi, tak GPS lze řešit externím příslušenstvím.  

Tělo i ovládání bude fotografům s DSLR Canon důvěrně známé a prakticky se shoduje s 5D Mark III. Na horní straně nás tak nepřekvapí volič s expozičními režimy. Krom klasické sestavy P, Av, Tv, M a B (pro extra dlouhé časy) jsou zde i 3 uživatelské režimy C1-3. Když na nastaveném režimu nějaký parametr změníte (např. zvýšíte ISO), fotoaparát tuto změnu akceptuje.

Pokud ale fotoaparát přejde do režimu spánku, nebo expoziční režim změníte a k původnímu „céčku“ se pak vrátíte, změnu si už fotoaparát pamatovat nebude a vždy uživatelský režim resetuje na uložené nastavení a bude ignorovat poslední fotografovo nastavení. Osobně mi to práci komplikuje, ale chápu, že jiní fotografové se na věc mohou dívat jinak. Kolečko exp. režimů má uprostřed pojistku, kterou jednoznačně vítám. Při vyndání DSLR z těsného batohu se mi režim snímání vždy změnil, ale tomu je nyní konec.

Nejčastěji používané funkce

Patice externího blesku je u všech poloprofil a profi DSLR od Canonu 40D voděodolná s blesky Speedlite 580EX II, 600RT a makrobleskem MR-14EX II. Nad stavovým displejem jsou 3 šikovná tlačítka ovládající následující nejčastěji používané funkce:

• Měření expozice
• Režim AF (one shot/servo)
• Citlivost ISO
• Vyvážení bílé
• Režim posuvu (série, samospoušť)
• Korekce zábleskové expozice

Toto ovládání je geniální především proto, že s trochou cviku může fotograf všechny tyto funkce nastavovat operativně s okem u hledáčku. Výrobce takovéto akční ovládání podporuje a nastavení všech těchto uvedených funkcí je zobrazeno v hledáčku. Korekce zábleskové expozice je zobrazena na stupnici při jejím nastavování. Pokud je nastavena, zůstane v hledáčku jen ikona upozorňující na aktivní korekci stejně jako na stavovém displeji.

Zde se musím zastavit u sériového snímání, které je „jen“ 5 sn./s. Říkám „jen“, protože v internetových diskuzích je výrobce často kritizován, že nevybavil fotoaparát rychlejší elektronikou. Musíme si však uvědomit, že ještě před pár lety byla rychlost 5 sn./s znakem velmi rychlých poloprofi DSLR. Od té doby povyrostlo rozlišení 5–10 ×, přičemž 5Ds, který není primárně vyroben pro sportovní reportéry, si dokázal rychlost 5 sn./sekundu udržet.

Můj starší 5D Mark II fotí 3,9 sn./s, a to má 2,5× nižší rozlišení. Rychlé série přitom často vyžadují jen fotografové, kteří namíří fotoaparát na místo dění, stisknou spoušť a doufají, že „to vyjde“, místo aby si počkali  na správný moment a ten vyfotili. Takovýto styl focení dokáže za fotografa suplovat detektor pohybu napojený na spoušť fotoaparátu.

Uživatelské nastavení

Vedle spouště je tlačítko M-Fn, které zdědil 5Ds po 5D Mk III/1Dx. Na výběr je řada funkcí (blokování měření expozice, blokování měření bleskové expozice, změna rozlišení/formátu (jak zkratka do nastavení RAW/JPEG, tak volba uložení snímku v jiné kvalitě, než jaká je nastavena – např. běžně fotím do RAWu, ale jeden snímek ihned po expozici chci uložit i v JPEG.

Stisknu tedy M-Fn a fotoaparát uloží vedle RAWu i JPEG – rozlišení i kompresi si fotograf může nastavit pro každý formát zvlášť). Užitečnější mi ale připadalo nastavení funkce crop – tedy ořez. Při nasazeném objektivu např. 35 mm F1,4 mám k dispozici 35 mm/1,4, 45 mm/1,4 (crop 1,3×), 56 mm/1,4 (crop 1,6×) a čtvercový formát. Neaktivní část čipu se v hledáčku zatmaví. Režim funguje jen při focení do JPEG, v RAWu jen zobrazí vyříznutou část, ale uloží celý obrázek – místo na kartě tak tímto způsobem šetřit nelze.

Naprogramovat ale jde daleko více tlačítek – AF-ON, hvězdička (blokování expozice), tlačítko hloubky ostrosti, set, obě kolečka a 9tisměrný joystick. Právě na joystick jsem si zvykl nastavovat volbu ostřícího bodu, který si tak můžu nastavit rychle s okem u hledáčku, a to bez ohledu na to, kolik ostřících bodů mám aktivních (to však není nic nového). Pod tlačítkem set jsem se rozhodl nastavit lupu, která funguje u 5Ds skutečně geniálně: stiskem tlačítka lupy (nebo set v mém nastavení) se fotoaparát přepne do režimu prohlížení a zvětší zaostřenou oblast (resp. oblast bodu, který zaostřil). Stisk jednoho tlačítka tak nahradí vstup do prohlížení fotografií, zoomování a hledání místa, které má být ostré. 5Ds toto udělá automaticky. Bravo!

Možnosti uživatelského nastavení jsou skutečně velmi široké a zde se nemůžeme věnovat všem možným nastavením (zájemcům o podrobnější informace doporučím ke stažení návod na použití s 532 stranami). Jedna oblast si však zasluhuje speciální pozornost:

Autofokus

Systém ostření je prakticky shodný s Canonem 5D Mark III a profesionálním 1Dx. Za vše mluví fakt, že v menu položka „AF“ zahrnuje 5 obrazovek. Na první je možnost vybrat si z 6 předvoleb chování AF: víceúčelové nastavení, sledování pohybujících se objektů i přes náhodné překážky, okamžité ostření na cokoliv, co se nachází pod aktivním ostřícím bodem, sledování objektů náhodně zrychlujících/zpomalujících a další. Přitom u každé předvolby lze upravit ve 3 krocích citlivost sledování, zrychlení/zpomalení sledování a citlivost na přepnutí AF bodu (např. když sledovaný fotbalista přeběhne v hledáčku z jednoho bodu k jinému).

Další volbou je množství aktivních bodů, za kterou jsem byl velmi vděčný, protože první varianta 61 AF bodů je na mě skutečně příliš. Druhou volbou jsou všechny křížové body, kterých je stále požehnaně. Nejlepší mi připadala volba 15ti bodů, které zahrnují širokou plochu a je jich přitom dostatečně nízký počet, aby se daly ovládat přes joystick. Poslední volbou je 9ti bodový AF. Ten by mi vyhovoval, ale zabírá menší plochu oproti 15ti bodovému nastavení.

Tím jsme si zvolili aktivní AF body, ale nyní si vybereme metody volby oblasti – kromě klasického bodového AF nabízí 5Ds také rozšíření na 5, 9 bodů, nebo na oblasti AF bodů. Tato nastavení jsou užitečná především při focení sportu. Nejen pro sport se hodí propojení bodu AF s orientací fotoaparátu. Zvolíte-li prostřední bod v horní řadě a otočíte fotoaparát na výšku, změní se aktivní AF bod tak, aby opět byl aktivní prostřední bod v horní řadě (dříve bod v levém, nebo pravém sloupci).

Protože pro 61 bodový AF je zapotřebí zcela jiné zobrazení, než pro 9tibodový, umožňuje 5Ds i výběr zobrazení a podsvícení AF bodu – trvale zobrazený, nezobrazený, zobrazeny jsou jen zaostřené body apod.

Možnosti personalizace AF jsou opravdu velmi široké a zahrnují i takové volby, jako jestli systém ostření EOS iTR AF má pro volbu AF bodu použít informace senzoru měření expozice (tedy barvu objektu, obličej apod.), anebo jestli má systém vyhodnocovat jen informace z AF senzoru – tedy vzdálenost.