Canon EOS 5D Mark II: test digitální zrcadlovky

Pokračování 2 / 6

Ergonomie a ovládání

Canon EOS 5D Mark II je možné zařadit do poloprofi třídy, ale je zřejmé, že tuto třídu v mnohém převyšuje. Není to jen FF čip, ale i široké možnosti nastavení a přizpůsobení fotoaparátu pomocí uživatelských funkcí, intuitivní ovládání a v neposlední řadě i precizně zpracované tělo z hořčíkové skořepiny vybavené těsněním proti prachu a vlhkosti. Dle tvrzení výrobce snese fotoaparát 10mm déšť po dobu 5 min. To se sice nevyrovná vysoké odolnosti tanků řady EOS 1D, ale lze předpokládat, že nové 5 déčko zvládne focení v dešti bez obav. Ostatně, těsnění nového 5D je prakticky identické s těsněním modelu EOS 1N, vlajkové lodi Canonu z roku 1994.

max. velikost
Schema těla

Přední strana fotoaparátu

Na přední straně fotoaparátu je ovládacích prvků pomálu, jen pojistka bajonetu a tlačítko kontroly hloubky ostrosti. Vedle masivního a dobře tvarovaného gripu je lampa signalizace samospouště a senzor dálkového IR ovládání. Samotný grip padne do ruky jako ulitý a to i fotografům s většíma rukama. Pro opravdu vynikající držení je téměř celá přední i zadní strana fotoaparátu pogumovaná (viz produktové fotografie).

 
max. velikost | max. velikost

Bajonet, který dominuje přední straně DSLR, je kompatibilní s EF objektivy, nedovoluje však nasazení EF-S objektivu. Je sice možné nasadit na 5D MKII objektiv pro malý snímač z dílny některého ze třetích výrobců (Sigma, Tamron, Tokina, …), avšak fotoaparát zabere vždy celý FF záběr a nikoliv jen střed odpovídající čipu APSC. Nastavení APSC výřezu ve fotoaparátu není bohužel možné. EF-S objektiv je možné na FF DSLR nasadit jen po (neodborném) odejmutí gumového prstence v zadní části objektivu. Na internetu lze najít několik návodů, jak postupovat, i když to výrobce nedoporučuje.

max. velikost
Bajonet

Horní strana fotoaparátu a expoziční režimy

Máloco je u současných poloprofi DSLR standardizováno tak, jako horní strana fotoaparátu: na levé straně volič expozičních režimů, na pravé zas stavový displej s podsvícením, spoušť a tlačítka pro nejpoužívanější funkce patří k zažitému standardu. Volič režimů je kromě standardních režimů P, Av, Tv, M, vybaven i samostatnou pozicí pro čas závěrky B (závěrka zůstane otevřena po celou dobu stisku spouště; s kabelovou spouští je možné spoušť aretovat a exponovat i několik hodin až do vybití baterie) a trojici uživatelských režimů C1-C3.

Nastavení i vyvolání uživatelského režimu je velmi intuitivní. Stačí jen nastavit požadované parametry a v menu toto nastavení zaregistrovat pod režim C1, C2, nebo C3. Nastavení se jednoduše vyvolá zvolením položky C1, 2, nebo 3 na kruhovém voliči expozičních režimů. Fotoaparát si v těchto režimech uchovává informace o nastaveném expozičním režimu, expozičním času, respektive clonovém čísle (záleží na zvoleném režimu), korekci expozice, dále veškeré nejpoužívanější funkce (ISO, korekce blesku, … viz níže) a nastavení všech parametrů v menu včetně uživatelských funkcí.

Rychlost, s jakou může fotograf kompletně změnit nastavení fotoaparátu otočením jednoho voliče, je úžasná. Režimy C1-3 využije každý, kdo je nucen rychle měnit expoziční parametry, tedy jistě reportážní fotografové, fotografové svateb, ale i fotografové dětí a sportovní fotoreportéři.

max. velikost

I když fotoaparát není přímo určen pro začátečníky, nabízí i plnou automatiku a režim CA (Creative auto), ve kterém fotograf ovládá světlost/tmavost fotografie a neostrost/ostrost pozadí vždy předním, nebo zadním kolečkem. Nemyslím si, že by tyto režimy kdokoliv na tomto fotoaparátu často používal. Naopak co zamrzí je absence režimu A-DEP, předvolby hloubky ostrosti. V tomto režimu fotograf zaostřil na objekt v popředí, poté na objekt v pozadí a fotoaparát sám nastavil clonu i zaostření, aby oba objekty byly hranicemi pole hloubky ostrosti.

 
Režim CA (Creative auto)

Tlačítka nejčastěji používaných funkcí

Nad monochromatickým displejem jsou mimo vypínače podsvícení stavového displeje tři tlačítka, která ovládají šest nejpoužívanějších funkcí (viz tabulka). Po stisku tlačítka je možné nastavit předním kolečkem jednu funkci a zadním kolečkem jinou. Tímto snadným způsobem je možné (při troše cviku i s fotoaparátem u oka) nastavit režim měření expozice, vyvážení bílé, režim AF, samospoušť, sériové snímání, citlivost ISO a korekci zábleskové expozice. Především citlivost ISO a korekce blesku se nastavuje snadno i „poslepu“, protože změna těchto parametrů je vidět v hledáčku.

max. velikost
Stavový display a spoušť

Změna citlivosti se provádí předním kruhovým voličem a nikoliv zadním, což nepovažuji za nejlepší řešení. Zadní kolečko totiž dovoluje rolovat takřka donekonečna, zatímco horní kolečko je omezeno jen na cca třetinu otáčky (tak jako kolečko u myši). Zrovna rozsah citlivostí je u Canonu 5D MKII natolik široký, od ISO 50 do 25 600 (při aktivované uživatelské funkci I-3), že přerolovat celou škálu ISO nějaký čas zabere a fotograf musí rolovat na třikrát. Proto doporučuji majitelům nového 5 déčka nastavit uživatelskou funkcí I-2 krokování ISO po 1 EV namísto přednastavených 1/3 EV. V režimu ISO Auto zůstane jemné krokování po 1/3 EV zachováno.

* Při aktivované funkci D-Lightning (rozšíření dynamického rozsahu čipu) je možné nastavit jen citlivost v rozsahu ISO 200 – 6400 a ISO Auto.

LCD displej

Dominantou zadní strany zrcadlovky je 3,0" LCD displej s kvalitní antireflexní úpravou a superjemným rozlišením 920 tis. subpixelů. Displej s takovýmto rozlišením spatřil poprvé světlo světa v roce 2007 při uvedení Nikonu D300. Od té doby se rozšířil napříč všemi výrobci DSLR, takže nyní podobný displej můžeme vidět i u amatérského Canonu EOS 500D. Přesto se jedná o neskutečný krok kupředu oproti displeji původního pět déčka.

 
Nastavení jasu displeje | Stavové informace na zadním displeji

Rozlišení a antireflexní úprava však nejsou to jediné, za pozornost stojí i senzor okolního osvětlení, nacházející se pod LCD. Touto novinkou je v současnosti vybaven např. EOS 7D a Olympus E-3. Díky tomu je možné nastavit automatický jas displeje, který se tak přizpůsobuje okolnímu osvětlení. Tento automatický režim je ještě možné doladit, aby byl displej o fous světlejší, nebo naopak tmavší. Krom toho je samozřejmě možné nastavit jas displeje zcela manuálně, jak je tomu u ostatních DSLR. Jakkoliv nepodstatná se tato funkce může zdát, musím konstatovat, že práci s LCD velmi usnadňuje. Obrazovka mě v podvečer nikdy neoslepovala a i za jasného dne byla dobře viditelná. Jen za opravdu jasného letního dne jsem měl potíže přesně manuálně zaostřit v živém náhledu.

Canon EOS 5D Mark II se bohužel nepřipojí k Nikonu D5000, Panasonicu G(H)1 a mnoha DSLR Olympus, protože není vybaven otočným LCD displejem. I když by bylo pěkné, kdyby 5D MKII touto funkcí disponoval, nevidím v jejím nedostatku velký problém, a to především díky velmi dobrým pozorovacím úhlům LCD. Mimo to na současném trhu neexistuje jediná FF zrcadlovka, která by otočný LCD nabízela. Škoda, že Canon není výjimkou.

Hledáček

Suché označení parametru zvětšení hledáčku 0,71× a pokrytí 98 % nemůže připravit člověka přivyklého temným tunelům APSC zrcadlovek na takovou podívanou, jakou nabízí pohled do hledáčku FF DSLR. Canon 5D MKII má ke všemu menší hledáček, než konkurenti Nikon D700 a Sony A900, ale tyto rozdíly jsou zanedbatelné při srovnání s jakýmkoliv hledáčkem DSLR s malým čipem.

 
Hledáček

Jádro pudla je přitom v popisu zvětšení hledáčku, které je vztaženo k objektivu ohniska 50 mm a je proto třeba je u DSLR vydělit crop faktorem, abychom dostali „FF (chcete-li 35 mm) ekvivalent“ velikosti hledáčku. Pro srovnání v tabulce uvádím pár příkladů. Ze srovnání je jasně patrná hranice mezi prvními třemi FF zrcadlovkami a zbytkem pelotonu. Pro zajímavost jsem přidal i Panasonic GH1, který je vybaven elektronickým hledáčkem. Velký optický hledáček nabízí jednoznačně nejlepší komfort užívání, je však otázka, jestli v budoucnu nenahradí velké elektronické hledáčky malé optické. 

V terénu mě hledáček nového 5D nikdy nepřestal uchvacovat. Běžně sice manuálně neostřím, s výjimkou focení ze stativu, protože zaostřit manuálně s běžným hledáčkem je obtížné a mě osobně se „podařila“ pěkná řádka mou vinou špatně zaostřených fotek. Ale s fullframem jsem neměl jedinou fotografii neostrou, i když jsem ostřil manuálně přes hledáček. Jen je škoda, že není možné používat hledáček i při natáčení videa.

Moje jediná výtka k hledáčku směřuje na malou očnici, která příliš nestíní periferní světlo. Kromě toho se očnice, jakou Canon montuje na novinku 5D MKII, prakticky nezměnila od očnice EOSu 620 (první SLR EOS z roku 1987). Malá očnice nedokáže vyplnit prostor mezi očním důlkem a oční mušlí, mimo to jednoduše neposkytuje takový komfort, jako očnice větších rozměrů. Pokud budete s oční mušlí nespokojeni, musíte se buďto spolehnout na některého z třetích výrobců, nebo si připlatit za model jedničkové třídy. Větší očnicí je vybavena i nová semiprofi DSLR Canon EOS 7D.

max. velikost
Kovové chassis těla

Bez zajímavosti není ani eyepoint (nejvetší vzdálenost oka od vstupní pupily hledáčku, při které je ještě možné pohodlně vidět celou fotografovanou scénu) hledáčku 21 mm, což je vzdálenost, do které se pohodlně vejdou i brýle. Konkurenční Nikon D700 disponuje vzdáleností eyepoint 18 mm a Sony A900 20 mm (měřeno od okuláru).

Ovladače zadní strany

Oproti původnímu pět déčku doznala zadní strana fotoaparátu několika drobných, avšak vítaných změn. Tlačítko přímého tisku slouží pro vstup do režimu živého náhledu LiveView s možností natáčení videosekvencí. V dosahu palce pravé ruky přibyl „vypínač“ autofocusu AF-ON. A nakonec zmizelo poněkud zbytečné tlačítko Jump, aby uvolnilo místo pro volbu Picture styles (režimy definující saturaci, kontrast, tón i všechny nastavení černobílého režimu).

Tlačítko Jump, které sloužilo pro přeskočení několika snímků v režimu prohlížení (přeskočí 10, 100 snímků, nebo na 1. snímek dalšího dne) bylo nahrazeno předním kruhovým voličem. Zatímco zadní kolečko slouží k posunu o jeden snímek, otočením předního kolečka je možné přeskočit 1 snímek, 10 snímků, 100 snímků, nebo na 1. snímek dalšího dne, další složky, na další video, či další snímek (volba nastavení probíhá v menu).

max. velikost
Zadní stěna s ovládacími prvky a displejem
 

Některé změny v ovládání nejsou zřejmé na první pohled. Například po stisku tlačítka INFO zobrazí fotoaparát na LCD nastavení fotoaparátu (nastavení režimů C1-3, barevného prostoru, volného místa na kartě v GB i snímcích, atd.), po druhém stisknutí odhalí nastavení expozičních parametrů a základních fotografických nastavení (expoziční čas, clonu, ISO, aktivní ostřící body, korekci expozice, a další). Opět je v menu možné zvolit, jestli bude fotoaparát zobrazovat obě informační tabule, nebo jen jednu. V režimu zobrazení expozičních funkcí je možné měnit parametry s pomocí joysticku napravo od displeje.

Osobně se domnívám, že DSLR poskytuje dostatek přímých ovladačů, aby mohl fotograf provést změnu nastavení rychleji a třeba i s fotoaparátem u oka, než aby vhodné nastavení hledal na obrazovce. Začátečníci přivyklí na nižších modely DSLR Canon však tuto možnost jistě ocení, protože ji již důvěrně znají. Volba joystickem však není možná, pokud je joysticku přiřazena jiná funkce (např. volba ostřících bodů). Osobně preferuji volbu ostřících bodů právě zmíněným joystickem.

Napravo od displeje se nachází specialita Canonu, kolečko umístěné rovnoběžně se zadní stranou. Díky tomu je možné s ním rolovat prakticky donekonečna (a přerolovat kvanta fotografií při prohlížení, nebo položek v menu) na rozdíl od běžného kruhového voliče, se kterým lze otočit jen o cca třetinu otáčky. V režimu fotografování nastavuje kolečko korekci expozice. Toto považuji za geniální řešení, protože korekci musí být fotograf schopen nastavit s okem u hledáčku a dynamicky ji měnit v závislosti na měnící se scéně. Kdo však korekci expozice volit nechce, může kolečko vypnout (prostřední pozice hlavního vypínače).

Jen je škoda, že Canon zůstal u rozsahu korekce jen +- 2 EV a nedopřál nám širší rozsah, tak jako novému EOSu 7D. Uprostřed zadního kruhového voliče se nachází tlačítko set. Krom potvrzování volby v menu mu je možné přiřadit funkci prohlížení snímků, vstup do menu, okamžité spuštění nahrávání videa, změna kvality a formátu (nastavení RAW, JPEG) a vstup do nabídky Picture styles. V režimu LiveView zapíná, je-li v menu tato funkce povolena, nahrávání videosekvencí a také jejich vypnutí. Bohužel na tuto funkci nemá tlačítko úplně tu nejlepší polohu, a tak bez trochy cviku fotograf/kameraman konec videa občas trochu rozhýbe, když se natahuje po vypínači. Umístění tlačítka start/stop na novém EOSu 7D mi připadá vhodnější.

V pravém horním rohu se nachází novinka posledních let – tlačítko AF-ON. Jak název napovídá, slouží k zapnutí autofocusu v režimu Live View, v režimu „hledáčkového“ fotografování lze zvolit uživatelskou funkcí jednu ze čtyř možností (různé varianty blokování zaostření a expozice), jak bude tlačítko fungovat spolu se namáčknutím spouště.

max. velikost
Konektory

Konektory, baterie a paměťová karta

Na spodní straně se tradičně nachází stativový závit v optické ose objektivu a dvířka ukrývající akumulátor LP-E6 (stejný je v Canonu EOS 7D). Nový akumulátor sice není kompatibilní s baterií ze starého 5D, ale zato nabízí vyšší kapacitu 1800 mAh. Dle výrobce by měl mít akumulátor výdrž 850 snímků (dle testování CIPA), tedy o 50 stisků spouště více, než u staršího modelu.

Skutečnost je však taková, že pokud čím více používáte LCD s vysokým rozlišením, tím rychleji se akumulátor vybíjí. Udávaných 850 snímků, možná i více, by nafotil fotograf snad jen se zcela vypnutým LCD. Při běžné kontrole každého snímku ihned po expozici a s občasným používáním živého náhledu se výdrž akumulátoru pohybuje okolo 600–650 snímků. Pochopitelně filmový nadšenci a lidé fotící přes LCD na místo hledáčku se musí spokojit s ještě nižším počtem nafocených snímků. Naštěstí akumulátor (ačkoliv jen originální Canon) dává informaci o dostupné kapacitě i nafocených snímcích od posledního nabití. Proto fotografa nikdy nepřekvapí najednou vybitý akumulátor.

max. velikost

Z pravé strany DSLR se vyklápí dvířka slotu pro paměťovou kartu. Dvířka jsou sice plastová, ale působí kvalitním dojmem. Canon 5D MKII je kompatibilní s Compact flash kartami typu I a II. Novinkou je kompatibilita i s kartami typu UDMA. Ty jsou sice dražší, ale i rychlejší, než běžné typy. Většinu snímků pro tuto recenzi jsem nafotil s CF kartou Pretec 233× 16 GB. Na běžné poměry rychlá karta však fullframovou zrcadlovku brzdila. Načítání fotografií pro přehrávání trvalo nekonečné desetiny vteřin, které vraceli rychlost odezvy systému do dob před rokem 2000.

Nutno dodat, že tento problém nemůže mít na svědomí jen paměťová karta, protože pomalé je i otevírání nabídky menu, která s kartou nemá pranic společného. Druhý problém je s velikostí karty. Často se mi stávalo, že jsem po několikadenním focení disponibilních 16 GB vyčerpal. Jedna fotografie v RAWu zabere cca 22-25 MB. Nechcete-li tedy být omezováni jak velikostí, tak rychlostí karty, musíte se smířit s nemalou investicí do vysokokapacitní UDMA karty.

max. velikost
Vyjmutý akumulátor

 
Informace o zbývající kapacitě akumulátoru

Karta je ukryta za dvířky na pravé straně DSLR, konektory zase na levé. Jsou rozděleny do dvou skupin po třech a ukrývají se pod dvěma gumovými planžetami, které zapadají na své místo. V jedné skupině je nezbytný USB konektor, A/V konektor na propojení s televizí (jakoukoliv televizí) a HDMI konektor pro propojení s HD TV (dovoluje prohlížení v HD kvalitě, na rozdíl od běžného VGA rozlišení dostupného přes A/V adaptér). Druhá skupina konektorů najde své využití spíše při fotografování: konektor na propojení kabelové spouště, studiového blesku a externího mikrofonu.

Dodávané příslušenství

V krabici s novým 5D MKII naleznete standardní příslušenství:

• Canon EOS 5D Mark II tělo (s očnicí a krytkou bajonetu)
• LP-E6 Li-Ion akumulátor (s krytem)
• Nabíječku akumulátoru
• Popruh pro nošení na krku EW-EOS5DMKII
• USB standardní propojovací kabel IFC-200U
• Stereo Video kabel pro propojení s TV STV-250N, HDMI kabel není součástí dodávky

• Software: 
• Canon EOS Solution Disk
• EOS Utility
• ZoomBrowser EX
• Remote Capture 
• Digital Photo Professional
• Manuál s 228 stranami

Volitelné příslušenství

Jak se na vyspělou zrcadlovku sluší a patří, k dispozici má širokou škálu příslušenství. Bateriový grip BG-E6, který pojme dva akumulátory, čímž zdvojnásobí výdrž na baterie, nebo pojme 6 tužkových AA baterií/akumulátorů. Další možností je připojit k fotoaparátu bezdrátový WiFi přenašeč dat WFT-E4. Samozřejmostí je možnost připojení kabelových spouští RS-80N3 a TC-80N3, IR dálkových spouští RC-1, RC-5; dioptrických čoček ke hledáčku (pokud vestavěná dioptrická korekce nestačí). K dispozici jsou i výměnné matnice. Kromě standardně dodávané lze vybrat i extra matnou s mřížkou, nebo velmi matnou matnici určenou pro snadné manuální ostření s objektivy F2,8 a světelnějšími.

 
Bateriový grip BG-E6

Krom toho je k EOSu 5D MKII dostupné standardní příslušenství, stejně jako ke každé jiné DSLR Canon EOS: úhlové hledáčky a hledáčkové lupy; externí blesky Speedlite (model 580EX II je voděodolný spolu s paticí blesku všech současných poloprofi a profi DSLR Canon) a makroblesky. Canon nabízí více než 60 objektivů, včetně speciální optiky tilt & shift a makro objektivu MP-E se zvětšením 1-5×. Bohužel, objektivy EF-S nelze na FF DSLR bez předchozí neodborné úpravy nasadit.

Pokračování 3 / 6

Funkční výbava

Jak jsem zmínil na začátku této recenze, EOS 5D Mark II je našlapaný novými funkcemi, jak se na současnou poloprofi/profi DSLR sluší a patří. Zmíním zde alespoň pár těch nejzajímavějších.

Natáčení videa v živém náhledu

V předchozích kapitolách jsem několikrát nakousl téma natáčení videa a Live View. Pokud vlastníte digitální kompakt/kameru a uvažujete o DSLR s možností natáčení videa jako o logickém kroku vzhůru po žebříčku dostupné techniky, doporučuji vám tuto alternativu důkladně zvážit. Především velký čip (APSC i FF) zrcadlovky se chová zcela jinak, než malý čip kompaktu/kamery (bavíme-li se o běžných kamerách).

Větší čip, potažmo objektiv s delší ohniskovou vzdáleností (pro dosažení stejného zorného úhlu ve srovnání s kompakty) znamená podstatně menší hloubku ostrosti, než na jakou jsou zvyklí fotografové s běžnými kompakty. Tato skutečnost je dobře známá každému, kdo někdy se SLR fotil. To v kombinaci s prakticky nepoužitelným (pro video) autofocusem má za následek velmi obtížné ostření scén, ve kterých se hlavní motiv pohybuje k/od fotoaparátu, nebo kde se pohybuje sám kameraman.

 
Live View

Naštěstí Canon vydal nový firmware, který dovoluje v manuálním režimu nastavit expoziční parametry pro videosekvence. Není tudíž problém nastavit vysoké clonové číslo a natáčet s alespoň trochu udržitelnou HO. Doporučuji se nebát vysokých citlivostí a pro další zvýšení HO použít, je-li to aspoň trochu možné, široká ohniska. Podaří-li se vám vystříhat se všem nesnázím, které na vás čekají s natáčením s DSLR, budete odměněni bezprecedentní kvalitou obrazu a působivě rozostřeným pozadím. Jakékoliv videosekvence z běžným kompaktů blednou vedle videa ze zrcadlovky. Canon EOS 5D Mark II zůstává (září ’09) jedinou FF DSLR se schopností natáčet video. Můžete se tak dopřát jedinečný zážitek, kterému se nic nevyrovná. Pokud se vám ovšem podaří zaostřit.

  
Videa: vlak, bus v noci
Na krátkých videosekvencích lze posoudit kvalitu záznamu ve dne i v noci při zachycování pohybujících se objektů.

Kvalita zvuku je s vestavěným mikrofonem velmi dobrá, žádné video nebylo zničeno šumem větru, na žádném nebyl slyšet ultrasonický motor AF, jen se někdy ozve motorek stabilizace. Přiložené video bylo natáčeno s objektivem EF 70-300 mm IS USM a pochopitelně se zapnutou stabilizací (tento objektiv má daleko hlučnější stabilizaci, než běžné zoomy jako např. EF-S 17-85 mm). Hluk stabilizačních gyroskopů může být velmi rušivý, natáčíte-li v tichém prostředí (viz video ze Zoo). Naopak ve zvuku lidské řeči nebo hudby se hluk stabilizace zcela vytrácí (viz video z divadla).

Druhá videosekvence byla natočena na představení „Zlatovláska“ divadla Drak v Klicperově divadle ve Hradci Králové (zveřejněno se souhlasem zástupce divadla). Video bylo natočeno ve formátu stran 4:3 a ve VGA rozlišení se snímací frekvencí 30 fps. Nové pět déčko natáčí i sekvence v rozlišení Full HD (1920 × 1080 pixelů) v poměru stran 16:9 a stejnou frekvencí 30 fps (ve Full HD rozlišení je natočena videosekvence s ledním medvědem). Maximální délka videa je 24 min ve VGA rozlišení a 12 min ve Full HD (do velikosti 4 GB na video soubor). Hlavními výhodami videa u DSLR je využití dynamického rozsahu a nízkého šumu velkého čipu. To v kombinaci s širokým výběrem objektivů.

  
Video: Zlatovláska, Lední medvěd

Canon 5D MKII je fotoaparát a fotoaparátem zůstane i když může natáčet videa. I možnosti nastavení videosekvencí jsou spíše fotografické, než filmařské. Je možné nastavit clonu, ISO, kontrast, černobílý režim (se simulací filtrů i tónováním), ale není možné nastavit zpomalení či zatmívačku (tu však lze simulovat dvěma polarizačními filtry). Chcete-li se však podívat, co dokáže s novým 5D MKII Vincent Laforet, můžete shlédnout krátký film „Reverie“ a film o filmu.

Ostření a další nastavení živého náhledu

Samotný živý náhled je možné v menu zcela vypnout, patříte-li mezi odpůrce této dle mého názoru přeceňované funkce, nebo je možné nechat aktivní jen živý náhled bez možnosti natáčení videosekvencí, anebo s natáčením. V živém náhledu je možné zapnout dvě mřížky (s 9 poli a s 24 poli), zobrazovat různé informace o expozici a nastavení fotoaparátu. Samozřejmostí je i reálný histogram (bohužel jen jasový a ne RGB), který jistě ocení nejen všichni krajináři a fotografové zátiší. Histogram se však jmenuje „simulace expozice“ (v českém i anglickém menu) a ukrývá se v nastaveních živého náhledu, kde ho není snadné najít.

 
Nastavení Live View a natáčení videa

Ostření při živém náhledu je u dnešních DSLR, snad s výjimkou některých DSLR Sony, velmi nedotažené a ani u 5D MKII nečekejte zázraky. Na výběr je ze tří ostřících režimů: rychlý AF (odpovídá běžnému hledáčkovému ostření se sklopeným zrcátkem), LiveView AF (AF na bázi detekce kontrastu) a LiveView Face detection (rozpozná tvář a zaostří na ni). Běžné LV ostření na bázi kontrastu je dostatečně rychlé a fotoaparát zaostří během 1–2 sekund, v režimu detekce obličeje ostří DSLR přibližně stejně rychle.

Rychlý hledáčkový AF je neporovnatelně rychlejší a ostří v rozmezí několika málo desetin sekund. Osobně doporučuji náhled na LCD pro fotografování ze stativu. Fotografovi neskutečně usnadňuje práci, když se nemusí za stativem krčit, nebo se k němu skládat. Pro běžné fotografování jsou ale rychlost běžného AF a komfort velkého jasného hledáčku nedocenitelné.

Korekce vinětace

DSLR 5D Mark II rozpozná objektiv Canon, nastavené ohnisko a pochopitelně i clonové číslo. Díky těmto informacím si firmware vytáhne ze své databáze šablonu vinětace a podle ní zesvětlí rohy fotografie, aby tak potlačil tmavnutí rohů, běžné všem objektivům. Tmavnutí rohů - vinětace, se projevuje především na FullFramových zrcadlovkách, proto je tato funkce u EOSu 5D MKII velmi vítanou. Před testováním jsem měl obavy, jestli zesvětlení rohů nebude mít za následek růst šumu. Čistá fotografie se znatelným šumem v rozích by musela vypadat příšerně. Nic takového se však nekoná a šum není patrný ani při korekci velmi silně vinětujícího objektivu Tamron 14 mm exponováno s clonou F3,5. Protože objektivy třetích výrobců nemají šablony ve firmwaru fotoaparátu, byla korekce vinětace nastavena manuálně při převodu snímku z RAWu.

 
max. velikost | max. velikost

Highlight tone priority (HTP)

Tato funkce mění parametry expozice (čas a clonu) a tudíž ji není možné nastavit/zrušit při vyvolávání z RAWu. Nastavením HTP, tedy expozicí na světlé tóny, často fotograf zamezí nechtěným přepalům. Byl jsem touto funkcí opravdu nadšen a vřele ji každému doporučuji. Při fotografování s touto funkcí nastaví fotoaparát automaticky, je-li to zapotřebí korekci expozice -1/3 až -2/3 EV a upraví i celkový kontrast a nastaví optimalizaci dynamického rozsahu (není-li tato funkce zakázána) tak, aby fotografie byla exponována korektně. Fotografujete-li scénu bez větších kontrastů, zapnutá funkce se prakticky neprojeví. Fotografujete-li scénu s vysokým kontrastem, fotoaparát se zaměří na korektní expozici, aby zachytil i co nejvíce kresby ve stínech, ale především ve světlech, jak je vidět z testovaných snímků fotografovaných popořadě: HTP vypnuté a korekce expozice 0 EV, -1/3 EV, -2/3 EV, HTP zapnuté a korekce 0 EV.

 
max. velikost | max. velikost

 
max. velikost | max. velikost

Všimněte si, že při aktivované HTP jsou světla exponovaná stejně jako při běžné expozici s korekcí -2/3 EV a stíny jako by bylo exponováno bez korekce. To má „na svědomí“ funkce Auto Lighting Optimizer (viz dále, ALO), tedy rozšíření dynamického rozsahu. Fotoaparát se nenechal nachytat ani velmi bílými mraky na obloze, které jsou daleko jasnější, než vše ostatní na obloze. Pokud by fotoaparát nerespektoval celkové tonální rozložení fotografie a exponoval by slepě jen na světlé tóny (na bílé mraky), byl by celý zbytek fotografie silně podexponovaný. HTP je berlička, se kterou budou fotografie vypadat jednoduše lépe. Citlivě využívá možností čipu i fotoaparátu pro dosažení co nejlepšího výsledku. Přitom nijak zásadně fotografii neovlivňuje a výrazně tak nezasahuje do tvůrčího procesu fotografování.

 
max. velikost | max. velikost

 
max. velikost | max. velikost

Na výše uvedených fotografiích je opět první bez HTP i korekce, druhá s korekcí -1/3 EV, třetí s korekcí -2/3 EV a poslední fotografie bez korekce, ale s aktivní funkcí HTP. Protože nebylo HTP zapotřebí, na fotografii se ani nijak neprojevila. Fotografie s aktivní i neaktivní HTP vypadají stejně. Jediná nevýhoda funkce HTP je omezení rozsahu citlivosti na ISO 200–6 400.

Auto Lighting Optimizer (ALO)

Funkce optimalizace dynamického rozsahu je dnes zcela běžná u DSLR i kompaktů. Před čtyřmi lety, kdy spatřil světlo světa první EOS 5D tomu však tak nebylo a pouto funkcí se pyšnilo jen několik DSLR Nikon. Na výběr jsou celkem čtyři nastavení: automatický, slabý, silný a vypnutý ALO. Přitom pozorovatelný rozdíl je jen mezi vypnutým a silným efektem ALO. Nepovažuji toto nastavení za natolik klíčové, protože lze bez problémů změnit při vyvolávání fotografie z RAWu. V továrním nastavení je funkce ALO nastavena na automatiku a nevidím důvod, proč toto nastavení měnit.

 
max. velikost | max. velikost

 
max. velikost | max. velikost

Na výše uvedených fotografiích vidíte kontrastní scénu exponovanou zleva doprava s automatickým, slabým, silným a vypnutým ALO.

AF adjustment (jemné seřízení AF)

Základem ostré fotografie není jen čip s vysokým rozlišením a kvalitní objektiv, ale především správné zaostření. Proto nabízí 5D MKII funkci jemného doladění mikročoček autofocusu, funkci, kterou byl poprvé vybaven profesionální model EOS 1D Mark III. Funkce se nastavuje pro všechny ostřící body najednou, není tedy možné nastavit FF/BF jen pro některý ostřící bod (tak jako je to možné na DSLR Pentax K7). I přesto je tato funkce ideální a velmi užitečná, zvláště pak pokud fotografujete s objektivy třetích výrobců, kde se front fokus a back fokus dá očekávat. Pokud máte doma světelný objektiv podávající opravdu mizerné výsledky při otevřené cloně, možná se nejedná o špatné sklo, ale o špatně seřízený autofocus. Majitelé nového 5 déčka si mohou díky funkci AF adjustment kvality svých objektivů a nastavení jejich ostření ověřit sami bez pomoci autorizovaného servisu.

 
AF senzor

Antiprachový filtr

Po hodinách, které jsem strávil retušováním fotografií anebo s balónkem při čištění útrob DSLR bych si dnes ani nedokázal představit, že by moje DSLR neměla být vybavena právě antiprachovým filtrem. Canon montuje do svých DSLR systém pro odstranění prachu od roku 2006, kdy se jím vybavil amatérskou DSLR 400D. Pokud tato funkce funguje, je k nezaplacení. Že však bude fungovat na FF DSLR není tak samozřejmé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ultrazvukové vlny musí vyčistit téměř třikrát větší plochu, než je tomu u běžných APSC DSLR.

Nemusím zmiňovat, že střed čipu je vzdálenější od emitorů těchto vln, než je tomu u zrcadlovek s malým čipem. Naštěstí mohu potvrdit, že u nového pět déčka tato funkce funguje na výbornou. Po nafocení cca 3500 snímků a mnoha výměn objektivu v terénu není na čipu ani smítko. Takovýto vynikající výsledek bych očekával jen u DSLR společnosti Olympus, která má s výrobou antiprachových filtrů nejdelší tradici. Čištění čipu probíhá vždy při zapnutí a vypnutí fotoaparátu, ale při zapnutí jej je možné rychle ukončit namáčknutím spouště. Také je možné volbou v menu otevřít závěrku a zvednout zrcátko a čip vyčistit manuálně. To však prozatím nebylo zapotřebí.

ISO Auto

Automatické nastavení citlivosti ISO je funkce běžná všem kompaktům, ale u DSLR se objevila až nedávno. Opravdu se mi líbí, jak tato funkce na 5D MKII dodržuje kritické časy, se kterými je možné fotografovat z ruky a striktně nastaví nejnižší možné ISO pro co nejvyšší kvalitu fotografií. Na ohnisku 28 mm nabídne automatika fotoaparátu expoziční čas 1/25 sek. a kratší, na ohnisku 50 mm 1/50 sek. a 100 mm odpovídá časům 1/100 sek. a kratším.

max. velikost
Ovládání fotoaparátu pomocí počítače

Kromě výše zmíněných funkcí a režimů nabízí Canon EOS 5D Mark II i další, jako například možnost fotografování s fotoaparátem napojeným na počítač. Přes počítač pak fotograf může nastavit vše, co by jinak nastavil na fotoaparátu. Pochopitelně na monitor je možné i přenést obraz z živého náhledu (viz printscreen). Fotografie je možné ukládat ve formátu RAW a JPEG. Na výběr je plné, poloviční a čtvrtinové rozlišení (nyní i u formátu RAW!) a pro formát JPEG dva stupně komprese pro každé rozlišení. Fotografie lze ukládat v různých variantách obou formátů nezávisle na sobě. Bohužel však není možné nastavit ukládání RAWu v plném rozlišení i v polovičním (viz obrázek). Závěrka digitálu je testována na 150 tisíc cyklů, což v kombinaci s odolným a utěsněným tělem slibuje dlouhou výdrž.

Rychlostní parametry

Canon EOS 5D MKII je vzhledem k tomu, že bývá řazen do profesionální třídy, neskutečně líným foťákem. Člověk si musí počkat na otevření menu, stejně jako na prohlížení fotografie na LCD. Sériové snímání má pomalejší, než konkurenční Sony A900 i Nikon D700 (pomalejší je jen Sony A850). Přesto nemohu jen kritizovat, ale musím i zmínit klady. Ostření nového Canonu je velmi rychlé a rychlé zůstává i za šera.

 
Rychlost sériového snímání sice nedosahuje reportážního standardu 5 sn./s., ale o moc pomalejší také není. Dle specifikací výrobce utáhne zrcadlovka sériové snímání do limitu 13 RAW snímků, v redakci jsme však s rychlou kartou naměřili o 3 více.

Pokračování 4 / 6

Kvalita obrazu

Canon EOS 5D Mark II je vybaven CMOS čipem velikosti 24×36 mm o rozlišení 21,1 Mpx. efektivního rozlišení. Fotografie pořizuje o rozměrech 5616 x 3744 pixelů. Jednotlivé světlocitlivé buňky jsou velké 6,4µm, což je shodná velikost, jako mají DSLR Canon 20D, 30D a 1Ds Mark III. Ostatně s posledním fotoaparátem sdílí nové pět déčko vynikající kvalitu obrazu. Mimo to díky menším mezerám mezi jednotlivými buňkami na čipu a větším mikročočkám slibuje nový senzor ještě lepší využití dopadajícího světla a nižší hladinu digitálního šumu. O to, jestli se tyto parametry skutečně promítnou na výsledných fotografiích, nebo se jedná jen o prázdná marketingová prohlášení se vedou divoké diskuze.

 
Graf senzitometrie

Okolo full framů se vznáší tajemná aura živená výrobci i mnoha recenzenty, kteří dokola opakují, že FF čip disponuje širším dynamickým rozsahem, nižším šumem a dalšími výhodami. To všechno je pravda, ale kdo čeká, že s FF zrcadlovkou se nebude muset starat o expozici ani o přepaly a že bude bez obav exponovat na pěticifernou citlivost, ten bude hořce zklamán. FF čip je vynikající, protože využije celé zorné pole objektivů pro kinofilm/FF.

Náhled na 100%

Šum, pokud jej sledujete na monitoru při 100% přiblížení, se bude zdát velmi podobný, jako je tomu u DSLR 20D a 30D. Je však třeba si uvědomit, že kvůli téměř trojnásobnému rozlišení sledujete fotografii se skoro třikrát větším přiblížením. Četl jsem několik prohlášení, že Canon 5D MKII šumí jako jakákoliv jiná APSC zrcadlovka. Autoři takovýchto výroků se dívali na fotografie v plném rozlišení se 100% přiblížením na monitoru PC, což je prakticky to samé, jako by zblízka kontrolovali fotografii o rozměru 1×1,5 metru.

max. velikost
Snímač

Jen málokdo si koupí nové pět déčko, aby dělal takto velké zvětšeniny. Ale vynikající kvalita obrazu neznamená jen možnost velkých tisků, ale i možnost ořezu. Je tak možné bez obav oříznout okraje snímku a virtuálně tak prodloužit ohnisko (tzv. digitální zoom), jako tomu dochází, když fotografujete s DSLR s malým čipem. Zkrátka velký a kvalitní čip s velkým rozlišením a nízkou hladinou šumu dává fotografovi svobodu dělat výřezy a velké tisky dle libosti.

max. velikost
Převod z RAWu

Prokletá interpolace

Všichni jsme si dobře vědomi toho, že interpolací se zhoršuje ostrost a vůbec v jejím důsledku dochází k „ředění“ obrazové informace. K interpolaci však dochází bezprostředně po snímání, kdy fotoaparát Bayerovou interpolací vytvoří finální snímek (čemuž se dá předejít fotografováním do RAWu). Proto fotografie z čipu Foveon (fotoaparáty Sigma) vynikají lepším přenosem kontrastu a barev, než běžné konvenční čipy a Bayerovou maskou a srovnatelným rozlišením. Pokud však použijete na vstupu původních 21 Mpx. (10 Mpx. zeleného kanálu, 5 Mpx. červeného a 5 Mpx. modrého) a výstupem nebude interpolovaných 21 Mpx., ale jen 11 Mpx. (při fotografování na poloviční rozlišení) bude při interpolaci docházet k nižší degradaci signálu a k lepším výsledkům. Proto fotografie resamplované z Canonu 5D MKII na rozlišení 12 Mpx. dokáží podat více detailů a živější barvy, než je tomu u fotografií z původního EOSu 5D s nativním rozlišením 12 Mpx.

Korekce šumu

Canon 5D MKII dovoluje nastavit korekci šumu zvlášť pro dlouhé expoziční časy (auto, on, off) a zvlášť pro vysoké citlivosti (ve čtyřech stupních). V továrním nastavení je nastavena redukce šumu na automatiku. Při vyvolávání z RAWu pak může fotograf nastavit samostatně redukci pro jasovou a barevnou složku šumu nezávisle na sobě, obojí ve dvaceti stupních. Zkoušel jsem různé varianty redukce jasové i barevné složky při různých citlivostech, ale domnívám se, že nejlepších výsledků člověk dosáhne právě se standardně nastavenou automatickou redukcí. Ta samozřejmě žehlí detaily, ale zrovna u tohoto fotoaparátu mi to až tak nevadí. Redukce totiž žehlí „zodpovědně“ a detailů je na 21 Mpx. čipu habaděj.

max. velikost


max. velikost


max. velikost


max. velikost
Na grafech je patrný průběh šumu s nastavenou redukcí šumu nízkou, silnou, standardní a vypnutou.

I při citlivosti ISO 800 ale fotoaparát poskytuje ostrost na hranu pixelu i při rozlišení 21 Mpx. Na citlivosti ISO 1600 stále není příliš patrný ani šum, ani redukce. Na ISO 6 400 již je patrný nárůst šumu i následky redukce jsou již znát. Není náhoda, že rozsah ISO Auto končí právě na hodnotě ISO 3 200. Fotografie exponované při ISO 6 400 se hodí maximálně na zvětšeniny formátu A4 (cca 21×30 cm). Citlivosti ISO 12 800 a především ISO 25 600 doporučuji používat jen v nezbytných situacích. Při nejvyšších citlivostech je zbytečné fotografovat do plného rozlišení. Stejnou službu prokáže i formát sRAW1 (10 Mpx.) či sRAW2 (5,2 Mpx.).

Redukovat, či nikoliv?

Výše v textu jsem zmínil, že přednastavenou redukci považuji za nejlepší kompromis mezi šumem a výslednou ostrostí fotografií. Pokud však vyžadujete absolutní ostrost nejen při základních citlivostech ale i při nastavené ISO 800+, doporučuji redukci vypnout. S vypnutou redukcí se fotografie nového 5D prakticky shodují se snímky z vlajkové lodi Canonu EOSu 1Ds Mark III, který má redukci šumu z výroby vypnutou. Naopak jedete-li na dovolenou a nepředpokládáte, že budete výsledné fotografie tisknout ve velkých formátech, neostýchejte se nastavit silnou redukci šumu a fotografovat do jednoho z sRAW formátů. 

max. velikost

Sklo kreslí obraz, snímač ho jen zachycuje

Pro kvalita obrazu, který snímač zachytí, je klíčový především objektiv. To je skutečnost dobře známá snad každému čtenáři DIGIarény. Pokud chcete plně využít možností FF čipu s rozlišením 21 Mpx, nezbývá než fotografovat s kvalitními pevnými ohnisky, nebo s profesionálními zoomy, které kreslí až ke krajům. Pokud jste však ochotni se smířit s horší kresbou v rozích, můžete šáhnout i po levnějších alternativách. Díky velkému čipu bude kresebnost objektivu např. EF 28-105 mm daleko lepší na FF čipu, který zachytí celý zorný úhel objektivu, než na APSC DSLR, která zachytí jen výřez a tak ještě sníží ne příliš dobré optické vlastnosti objektivu.

Testovací fotografie

  
max. velikost | max. velikost | max. velikost
ISO 50 | ISO 100 | ISO 200

  
max. velikost | max. velikost | max. velikost
ISO 400 | ISO 800 | ISO 1 600

  
max. velikost | max. velikost | max. velikost
ISO 3 200 | ISO 6 400 | ISO 12 800


max. velikost
ISO 25 600

  
max. velikost | max. velikost | max. velikost
ISO 50 | ISO 100 | ISO 200

  
max. velikost | max. velikost | max. velikost
ISO 400 | ISO 800 | ISO 1 600
 
  
max. velikost | max. velikost | max. velikost
ISO 3 200 | ISO 6 400 | ISO 12 800
 

max. velikost
ISO 25 600

Pokračování 5 / 6

Galerie

max. velikost | max. velikost | max. velikost


max. velikost | max. velikost | max. velikost


max. velikost | max. velikost | max. velikost


max. velikost | max. velikost | max. velikost


max. velikost | max. velikost | max. velikost


max. velikost | max. velikost | max. velikost


max. velikost | max. velikost | max. velikost


max. velikost | max. velikost | max. velikost


max. velikost | max. velikost | max. velikost

 
Video: Noční tramvaj

Pokračování 6 / 6

Verdikt

Canon EOS 5D Mark II vypadá jako průměrná trochu větší poloprofesionální zrcadlovka. Ve svých útrobách však ukrývá velký čip s kvalitou obrazu, která bere dech. Ovládací prvky je možné upravit celkem dvaceti pěti uživatelskými funkcemi na míru fotografovi a hledáček je obrovský, i když o fous menší, než jakým se pyšní konkurence Sony A900, A850 a Nikon D700. Režim živého náhledu nabízí více možností než starší DSLR Canon, mimo jiné i nahrávání Full HD videosekvencí a reálný histogram. Mimo to dovoluje fotografovi využívat širokou škálu objektivů pro kinofilm/FF, jako je např. Tamron SP 14 mm/F2,8, nebo Canon EF 24-70mm/F2,8L (oba objektivy použity v recenzi).

Přesto 2. generace EOSu 5D není bez chyb. Obzvláště frustrující je pomalá rychlost systému. Fotograf musí čekat na přehrání snímku i na vstup do menu. Novinka je vybavena stejným starým autofokusem, jaký byl u původního modelu 5D. Vůbec mi na tomto fotoaparátu chybí spousta funkcí, ostřícím systémem počínaje, kterými je vybavena nová DSLR Canon EOS 7D. I přes tyto a další nedostatky si myslím, že si nové 5D zaslouží velmi vysoké hodnocení. Není to však kvůli hromadě funkcí, nebo kvůli natáčení videosekvencí, ale díky mimořádné kvalitě obrazu. Naše DSLR přicházejí a odcházejí. Zůstanou nám jen fotografie a ty z nového pět déčka jsou vynikající.

Klady:

+ bezkonkurenční kvalita obrazu i při vysokých citlivostech (šum srovnatelný s Nikonem D700, daleko lepší než Sony A900)
+ redukce šumu nastavitelná ve 20 stupních pro jasovou a barevnou složku zvlášť
+ odolné utěsněné tělo z hořčíkové skořepiny a závěrka testovaná na 150 tis. cyklů
+ široké možnosti upravení ovládání fotoaparátu vlastním potřebám nejen skrze 25 uživatelských funkcí, nastavitelné „Mé menu“
+ užitečné funkce highlight tone priority, auto light optimizer a další funkce
+ snadné ovládání fotoaparátu s množstvím přímých ovladačů a s režimy C1-C3
+ inteligentní ISO Auto (lepší než u DSLR Nikon), i když nelze nastavit maximální ISO
+ vynikající LCD se senzorem hladiny okolního osvětlení
+ nahrávání kvalitních Full HD videosekvencí s relativně dobrým (i když mono) zvukem a konektorem pro externí mikrofon
+ živý náhled s reálným histogramem a možností fotografování přes PC
+ voděodolná patice externího blesku s bleskem Speedlite 580EX II
+ optický hledáček nesrovnatelně lepší, než u jakékoliv APSC DSLR
+ široké možnosti volitelného příslušenství
+ výtečný poměr kvalita/cena; rok od uvedení neztrácí na ceně

Zápory:

- nemá interní blesk na rozdíl od Nikonu D700
- pomalá provozní rychlost celého systému (otevírání menu i prohlížení fotografií)
- stejná malá očnice, jakou jsou vybaveny nižší modelové řady
- režim kreativní (CA) a plná automatika jsou u DSLR této třídy zbytečné
- pomalejší sériové snímání 3,9 sn./s. než má konkurence
- hardwarová náročnost: 14 bitový RAW velikosti cca 25 MB
- výdrž na baterie nižší než výrobcem udávaná, cca 500-650 snímků
- nemá duální slot pro paměťovou kartu
- AF pokrývá jen střed hledáčku; Nikon D700 je vybaven vyspělejším AF
- nelze ukládat dvě různé velikosti formátu RAW současně, vždy jen volitelně jeden RAW a jeden JPEG
- AF v režimu Live View velmi pomalé, i když lepší než u starších DSLR
- nedisponuje novinkami z EOS 7D: RGB senzor měření, nový AF senzor, umělý horizont, transmisní LCD v hledáčku, ovládání externích blesků na dálku přímo z těla