Každého zájemce o konkrétní model digitální zrcadlovky budou zajímat nejen konstrukční a funkční rozdíly, ale také obrazová kvalita. V tištěném časopise DIGIfoto 7/2006 si můžete přečíst podrobné recenze na oba dva fotoaparáty, včetně jejich dvoustránkového srovnání. Rozhodli jsme se část srovnání rozšířit především proto, že zde můžeme umístit více fotografií pořízených oběma zrcadlovkami.
Canon EOS 400D + setový objektiv EF-S 18–55 mm F3,5–5,6 | Nikon D80 + setový objektiv 18–135 mm F3,5–5,6 DX
Oba přístroje vychází konstrukčně ze svých předchůdců. Zatímco ale Canon EOS 400D svými rozměry zůstal nezměněn, Nikon D80 se oproti staršímu přístroji D70s mírně zmenšil. V odkazech najdete podrobnou technickou specifikaci D80 a specifikaci 400D. Uživatelské příručky si pak můžete stáhnout na webu Canonu (kliknutím na odkaz „Product / Software Manuals“ a následováním instrukcí) a také na webu Nikonu.
Přestože oba fotoaparáty spadají do kategorie amatérských digitálních zrcadlovek, primární cílová skupina uživatelů se již maličko liší. Canon má snahu zachovat co největší kompaktnost a přenosnost svého modelu, na druhou stranu Nikon má zájem do rukou fotografa vložit přístroj nabízející více funkcí v rozměrnějším těle. Cenu je tak u fotoaparátu D80 nastavena výš, kdežto Canon se snaží přiblížit k řadám amatérských uživatelů.
Čelní pohled na Canon EOS 400D | Čelní pohled na Nikon D80
Zadní pohled na Canon EOS 400D | Zadní pohled na Nikon D80
„Dé osmdésátka“ zdědila po předchozích modelech větší hmotnost a rozměrnější tělo. Přístroj se tak stává subjektivně lépe uchopitelný než jeho protihráč. Někteří majitelé předchozích „Digitálních rebelů“ EOS 300D, resp. 350D, šli tak daleko, že ke svému fotoaparátu dokoupili bateriový grip nejen pro zvýšení výdrže, ale také pro pohodlnější uchopení přístroje. Nikon si zachoval vysokou výdrž baterií i po zvětšení LCD na 2,5", ke kterému došlo u obou modelů. Canon je na tom s výdrží hůře, přesto však zvládne na jedno nabití přes 400 snímků. Momentální stav zbývající energie můžete u Nikonu v menu zjistit nově také v procentech.
Oproti EOSu 400D má D80 na první pohled lepší hledáček, ze kterého budete nadšeni. Díky zvětšení nemáte při komponování dojem, že se díváte do „tunelu“. U obou přístrojů narostl počet zaostřovacích bodů, EOS 400D jich má 9, D80 pak 11. Při testování za snížených světelných podmínek měl autofokus u Canonu v některých situacích menší problémy. AF u Nikonu byl bezchybný, ale pomalejší.
Nepopiratelnou konstrukční výhodou modelu EOS 400D je automatické čištění snímače, které D80 postrádá. Díky němu totiž můžete redukovat usazenou nečistotu na snímači. Oba nabízí funkci předsklopení zrcátka, Nikon ovšem pouze s časem 0,4 s před samotnou expozicí. S modelem D80 pak máte možnost si s ním vyzkoušet vícenásobné expozice, a to dvou nebo tří snímků.
Horní pohled na Canon EOS 400D | Horní pohled na Nikon D80
Na horní části těla D80 najdete stavový displej, který na těle Canonu chybí, protože bránil zvětšení LCD. Osobně velmi rád pracuji se stavovým displejem a jeho naprostá absence mi u modelu EOS 400D značně hyběla. Musím však podotknout, že zrušení stavového displeje ze zadní strany přístroje EOS 350D a přesunutí potřebných údajů na LCD byl u „čtyřstovky“ jednoznačně krok kupředu.
Zobrazování všech informací je na něm velmi přehledné a všechny údaje jsou dostatečně výrazné. O automatické vypnutí LCD při přiblížení oka k hledáčku se stará senzor umístěný těsně pod hledáčkem. Nikon ke svému přístroji dodává krytku na zadní displej, Canon nikoliv. Přestože čitelnost na přímém světle je s krytkou v některých situacích horší, dostatečně chrání LCD proti poškrábání.
Senzor umístění pod hledáčkem zajišťuje automatické vypnutí LCD
Nikon se svým novým modelem přeci jen chce přiblížit i širší amatérské obci a nabízí v menu přístroje uživatelskou nápovědu a také sadu úprav skrývajících se pod záložkou „Retouch“. Při testování námi zapůjčeného modelu jsme ovšem zjistili, že během některých úprav dochází k nechtěnému zabarvení pixelů. Naštěstí pouze v pruhu na fotografii úplně vlevo (viz následující snímek), a tak není problém je v počítači oříznout. Není to však pro D80 dobrá vizitka.
Vlevo originální snímek konvertovaný z RAW (Nikon Capture NX), vpravo tentýž snímek, na který byla ve fotoaparátu aplikována úprava v menu „Retouch“. Všimněte si křiklavého pruhu pixelů v levé části snímku
Max. velikost | Max. velikost
Menu Canon a menu Nikon (nebylo by možná špatné rozdělit menu podle toho co právě zobrazuje, protože je toho vážně moc. Nechat to prostě běžet vedle sebe ve dvou sloupcích (Canon | Nikon). Podle mě nějlíp:
Menu fotoaparátů
menu Canon | menu Nikon
Náhled snímků
Stavové informace na LCD | Prohlížení snímků
Nastavení obrazu 1 | Nastavení obrazu
Nastavení obrazu 2 | Nastavení přístroje 1
Prohlížení snímků | Nastavení přístroje 2
Nastavení přístroje 1 | Retouch menu
Nastavení přístroje 2 | Ukázka vestavěné nápovědy
Konstrukční rozdíly naleznete také u voliče režimů, který Canon ponechává u přepínače pro zapnutí a vypnutí zrcadlovky. Nikon má zapínání přístroje přímo u spouště, což je možná lepší a především rychlejší řešení. Oba přístroje nabízí velmi rychlý přístup k základním nástrojům ovlivňujícím samotné fotografování, v obou případech se jedná pouze o čas, jak rychle se je uživatelé naučí používat. Nikon však má přeci jen něco navíc – dva kruhové voliče. U Canonu se musíte spokojit s jedním.
Detail voliče režimů u Canonu EOS 400D, A-DEP (automatická hloubka pole) – režim spustí automatické nastavení clony podle objektů v popředí a v pozadí, tak aby byly v hloubce ostrosti. Tento nástroj druhý přístroj nemá
Detail voliče režimů u Nikonu D80, vpravo lze vidět krytku sáněk pro externí blesk dodávanou ve standardním příslušenství
Displej u modelu D80 mírně narostl a přepínač pro zapnutí fotoaparátu dostal funkci navíc – rozsvícení či zhasnutí stavového displeje. Po přetočení na symbol žárovky se sám automaticky vrací do polohy „ON“ – „Zapnuto“
Pokračování 2 / 4
Obrazová kvalita – šum
Na stejných hodnotách ISO citlivosti si oba přístroje silně konkurují a již neplatí to, že by jeden šuměl výrazně více než druhý. Přestože u D80 naleznete víc šumu v jasové složce, v jednotlivých barevných kanálech si vede lépe.
Canon EOS 400D, ISO 100, F16, 1/100 s | Nikon D80, ISO 100, F16, 1/80 s
Max. velikost | Max. velikost
Canon EOS 400D, ISO 200, F16, 1/200 s | Nikon D80, ISO 200, F16, 1/160 s
Max. velikost | Max. velikost
Canon EOS 400D, ISO 400, F16, 1/400 s | Nikon D80, ISO 400, F16, 1/320 s
Max. velikost | Max. velikost
Canon EOS 400D, ISO 800, F16, 1/800 s | Nikon D80, ISO 800, F16, 1/640 s
Max. velikost | Max. velikost
Canon EOS 400D, ISO 1600, F16, 1/1600 s | Nikon D80, ISO 1600, F16, 1/1250 s
Max. velikost | Max. velikost
Canon EOS 400D – jasová složka | Nikon D80 – jasová složka
Canon EOS 400D – jednotlivé barevné kanály| Nikon D80 – jednotlivé barevné kanály
U Canonu EOS 400D je ISO 1 600 maximum, které lze zvolit. Nikon nabízí další tři úrovně vysoké citlivosti – HI 0,3, HI 0,7 a HI 1,0 (ekvivalenty citlivostí ISO 2 000, ISO 2 500 a ISO 3 200). Také můžete zvolit zapnutí redukce šumu při vysoké citlivosti a to ve třech možných variantách – LOW, NORMAL a HIGH.
Nikon D80, ISO H0,3, F16, 1/1600 s
Max. velikost
Nikon D80, ISO H0,7, F16, 1/2000 s
Max. velikost
Nikon D80, ISO H1,0, F16, 1/2500 s
Max. velikost
Snímky s citlivostí ISO 400 až ISO HI 1,0 a se zapnutou redukcí šumu
redukce šumu Low | redukce šumu Norm | redukce šumu High
Spolu s citlivostí souvisí ještě jedna funkce, kterou nabízí Nikon D80. Ten má implementovanou funkci Auto ISO, kdy si předem v menu zvolíte maximální hodnotu citlivosti a také nejkratší čas, po jehož překročení se má tato funkce spouštět. Fotoaparát pak sám zvyšuje citlivost podle nastavené expozice a dostupného osvětlení. Pomocí funkčního tlačítka, umístěného na přední části těla přístroje, můžete sledovat její momentální hodnotu (i v hledáčku).
Mezi gripem a objektivem se nachází programovatelné tlačítko, které v základním nastavení ukazuje aktuální hodnotu citlivosti ISO. Pod objektivem pak naleznete tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti
Canon EOS 400D má rovněž implementované tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti a naleznete jej na opačné straně od objektivu než u Nikonu
Pokračování 3 / 4
Demosnímky
Canon mírně „tlačí“ barvy do žlutozelených tónů, naproti tomu Nikon zvládá vyvážení bílé barvy lépe, někdy je podává chladnější. Barevné posunutí u čtyřstovky se projevuje nejen na snímcích reálné scény, ale také v podání pleťových odstínů.
Pleťové odstíny – denní světlo: Canon EOS 400D, F5,6, 1/40s | Nikon D80, F5,6, 1/30s
Max.velikost | Max. velikost
Pleťové odstíny – denní světlo a blesk: Canon EOS 400D, F5,6, 1/30s | Nikon D80, F5,6, 1/60s
Max.velikost | Max. velikost
Pleťové odstíny – interiér a blesk: Canon EOS 400D, F5,6, 1/50s | Nikon D80, F5,6, 1/60s
Max.velikost | Max. velikost
Následující snímky reálných scén také leccos napoví o obrazové kvalitě dodávaných setových objektivů (všechny snímky byly pořízeny na ohnisko 18 mm)
Ukázka rozsahu zoomu setových objektivů
Canon EOS 400D: nejkratší ohnisko, F8, 1/160 s | nejdelší ohnisko, F8, 1/400 s
Max.velikost | Max. velikost
Nikon D80: nejkratší ohnisko, F8, 1/200 s | nejdelší ohnisko, F8, 1/320 s
Max.velikost | Max. velikost
Velkým plusem při prohlížení fotografií na těle přístroje D80 je možnost rychlého smazání snímku dojitým stiskem příslušného tlačítka. U druhého fotoaparátu EOS 400D musíte provést dvě zmáčknutí navíc.
Canon nabízí model EOS 400D se shodnými setovými objektivy jako starší „Digitální rebely“, naproti tomu Nikon vyměnil poměrně slušný „seťák“ 18–70 mm F3,5–5,6 DX za 18–135 mm F3,5–5,6 DX (tabulka specifikace ke stažení pro Canon EF-S 18–55 mm; F3,5–5,6 a pro Nikkor 18–135 mm; F3,5–5,6 DX). Nový setový objektiv má rovněž interní ostření tak, jako předchozí, ale vykazuje bohužel větší vůli a má plastový bajonet. Na nejširším ohnisku však předčil objektiv 18–70 mm v ostrosti. Tam, kde byste museli clonit alespoň na F8, můžete u 18–135 mm pro větší ostrost v rozích zaclonit pouze na F5,6. Má ale viditelnější chromatickou vadu.
Setový objektiv 18–135 mm F3,5–5,6 DX pro Nikon D80.
18–135 mm F3,5–5,6 DX, detail plastového bajonetu.
Testovací snímky (nafoceno se setovými objektivy)
Naměřili jsme
|
Canon EOS 400D
|
| první snímek |
0,68 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,28 s |
| snímek s namáčknutím |
neměřitelné |
| ukádání-připravenost k dalšímu snímku |
0,44 s |
| rychlost sériového snímání |
3,0 sn./s |
| max. počet snímků v sérii |
22 (JPEG) |
| měřeno s paměťovou kartou |
CF (Pretec HighSeed) |
| měřeno s objektivem |
Canon EF-S 18–55 mm; F3,5–5,6 |
|
Nikon D80
|
| první snímek |
0,57 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,41 s |
| snímek s namáčknutím |
neměřitelné |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
0,7 s |
| rychlost sériového snímání |
2,0 sn./s |
| max. počet snímků v sérii |
do zaplnění karty (JPEG) |
| měřeno s paměťovou kartou |
Panasonic SD 1 GB Pro High Speed |
| měřeno s objektivem |
Nikkor 18–135 mm; F3,5–5,6 DX |
Pokračování 4 / 4
Kdo je vítěz?
Oba přístroje poskytují velké množství detailů na každém pořízeném snímku. Desetimegapixelový snímač dává prostor pro tisk na větší formáty a také pro velké výřezy. Největší slabina Nikonu je v jeho pořizovací ceně. V té má Canon 400D výhodu a současně láká vestavěným čistícím systémem, díky kterému se nemusíte tak často bát prachu usazeném na snímači. Nikon naproti němu nabízí lepší konstrukci těla a některé pokročilejší nástroje (velmi užitečnou funkcí pak je Auto ISO). Oba fotoaparáty dovolují rychlý přístup k nejčastěji používaným funkcím pomocí ovládacích prvků na svých tělech.
S modelem EOS 400D v rukou jsem měl podobné problémy jako s třistapadesátkou – byl pro mne příliš malý. Menší tělo má ale také své klady, například se s ním lépe cestuje. Často kontroluji nastavení fotoaparátu na stavovém displeji, ten však Canon postrádá. Bez jakýchkoliv problémů u něj ale lze potřebné údaje odečíst z LCD, včetně nastavené citlivosti, kterou ze stavového displeje většinou nezjistíte. Čidla pro automatické vypnutí podsvícení displeje fungují naprosto bezchybně a to i za špatného osvětlení. Nikon D80 si přeci jen lépe vedl při automatickém ostření, i při nižší hladině osvětlení zvládl bezchybně zaostřit. Potěší také jeho větší hledáček.
Model EOS 400D podává snímky s mírným barevným nádechem do teplejších odstínů, Nikon D80 pak na některých fotografiích zase dává chladnější barvy, ovšem ne příliš výrazně. Dodávaný levný setový objektiv EF-S 18–55mm F3,5–5,6 ke Canonu je pro většinu zájemců spíše dočasnou volbou, pokud si jej vůbec zakoupí. Nikon momentálně nabízí jediný objektiv v setu a tím je 18–135 mm F3,5–5,6 DX, který nás svou ostrostí kladně překvapil. Ovšem stejně jako za samotné tělo i za set D80 zaplatíte o dost více než za Canon.
Při volbě jednoho nebo druhého přístroje v podstatě nemůžete šlápnout vedle, je třeba se na oba fotoaparáty dívat jako na varianty, které by se měly přizpůsobit vám a vašim potřebám. Vybírat je tedy nutné podle vlastních osobních preferencí.
Canon EOS 400D
Canon EOS 400D v ruce
CF karta, Canon EOS 400D
Cena
- EOS 400D (pouze tělo): 23 999 Kč
- EOS 400D + EF-S 18–55mm F3,5–5,6: 26 999 Kč
- EOS 400D + EF-S 18–55mm F3,5–5,6
+ EF 55-200mm f/4.5-5.6 II USM + BGE3: 35 499 Kč
- EOS 400D EF-S 17–85mm F4–5,6 IS USM + BGE3: 42 999 Kč
(Pozn.: BGE3 = BatteryGrip BG-E3)
Plusy:
- čistící systém
- přehledné informace o expozici na LCD
- příznivá cena
Mínusy:
- horší držení menšího těla (subjektivně)
- barevný nádech snímků (při fotografováni do RAW to není problém)
- menší výdrž baterií
Informace:
Nikon D80
Nikon D80 v ruce
SD paměťová karta, Nikon D80. Změna oproti starším modelům.
Cena:
- Nikon D80 (pouze tělo): 27 990 Kč
- Nikon D80 + 18–135 mm F3,5–5,6 DX: 36 990 Kč
Plusy:
- ergonomie a ovládání
- lepší optický hledáček, větší energetická výdrž
- nabízené funkce (např. Auto ISO)
Minusy:
- špatná funkčnost úprav v „Retouch menu“ u testovaného kusu
- bez ochrany proti prachu
- pořizovací cena
Informace:
Poznámka: Veškeré výše uvedené ceny jsou doporučené výrobcem včetně DPH. Všechny uvedené odkazy byly platné ke dni: 3. 11. 2006