Antonín Kratochvíl: Černobyl je jako nemoc, musíte se vrátit

24. května 2011
TWEET SDÍLET
Antonín Kratochvíl: Černobyl je jako nemoc, musíte se vrátit
Když se Antonín Kratochvíl v roce 1996 vypravil poprvé do Černobylu, netušil, že se z nevinné návštěvy stane závislost. Od té doby se do místa jaderné katastrofy podíval už několikrát.

V roce 2008 k sobě navíc přibral své studenty. Po patnácti letech od první návštěvy a 25 letech od výbuchu, shromáždil nejlepší snímky a zaplnil jimi prostory pražského Mánesu. Zasloužil se tak o nejrozsáhlejší exhibici fotografií Černobylu u nás.

Výstava je zároveň spojena s akcí na pomoc Japonsku, které nedávno postihla podobná katastrofa. Antonín Kratochvíl se však do Japonska nechystá. Proč? I na to nám odpověděl.

Kdy jste Černobyl navštívil poprvé a co vás přimělo se tam vrátit?

Bylo to v roce 1996. Uplynulo tehdy přesně deset let od havárie. To místo vás donutí se vrátit. Je to jako nemoc. I moji studenti z workshopu vyhledávají Černobyl znova.

Navázal jste tam nějaké kontakty?

To také, ale hlavně jsem byl fascinován místem. Příroda tam stále žije, havárie elektrárny ji prakticky nepoznamenala. Až tam si uvědomíte, že příroda je silnější než člověk.

Klepněte pro větší obrázek 
Antonín Kratochvíl, z cyklu Černobyl

Co se za těch patnáct let změnilo?

Před patnácti lety byla situace více urgentní, protože radioaktivita zasahovala v mnohem větší míře. Dnes už o Černobyl lidé ztrácí zájem.

A když se na to podíváme z hlediska místních obyvatel? Jací jsou lidé žijící v Černobylu?

V té nejpostiženější zóně se lidé prakticky nenachází. Z těch, co jsme tam potkali, to byli spíše inženýři a pracovníci výzkumu. Na původní obyvatele jsme narazili až v širokém okolí. A jací jsou to lidé? Takoví, jaké vidíte na fotografiích – většinou ožralové.

Co vůbec vede člověka k pobytu na takovém místě?

Někteří do Černobylu odešli, aby se schovali před společností, pro jiné je to snadný přístup k penězům, protože místním obyvatelům jsou vypláceny sociální dávky. Babičky na místě tragédie zůstávají, protože tam mají pochované manžele a syny, které nechtějí opustit. Věří totiž v posmrtnost a bojí se, že s nimi ztratí kontakt, když odejdou.

Zaujal vás konkrétně osud některého člověka?

Před dvěma lety jsem při jednom focení zažil, jak stará žena, která byla v Černobylu celý život, musela opustit domov a svou zahradu, kde měla pochovaného muže. Na základě tohoto příběhu vznikla i knížka s názvem Afterlife. Podobně zajímavých osudů tam naleznete spoustu. Původní obyvatelé ale postupně umírají.

Pouštěli vás lidé k sobě? Dokázali se vám otevřít?

Jako fotograf používám raději vizuální jazyk, nechávám za sebe mluvit kameru.

Lidé ve vás ale musí cítit důvěru… lze ji získat beze slov?

Naopak si myslím, že jsou na obtíž, když chcete poznat člověka. Slova odvádí pozornost. Když jsem odjel na západ, uměl jsem trošku anglicky, ale nerozuměl jsem. Pozoroval jsem a přesně jsem věděl, kdo jaký je. Jakmile se naučíte jazyk, tak tuto schopnost ztratíte.

Klepněte pro větší obrázek 
Antonín Kratochvíl, z cyklu Černobyl

Jak vznikla myšlenka pořádat v Černobylu workshopy?

O možnosti workshopu jsem začal uvažovat v roce 2008 spolu s mým kamarádem, rovněž fotografem, Václavem Vašků. Chtěli jsme se pokusit rozšířit tragédii mezi co nejvíc lidí. Což se naplnilo. Přijeli studenti z různých zemí, nafotili nějakou práci a tu pak ve své zemi propagovali. Téma Černobylu se tak má šanci dostat k další generaci.

Myslíte, že se na Černobyl zapomíná?

Ano, lidé si nedokážou tragédii vizuálně představit, a proto zapomínají.

Co říkáte na praktiky některých cestovních kanceláří, které do Černobylu pořádají zájezdy?

Myslím si, že se tam lidé bojí jezdit. Zdá se mi to ale jako dobrý nápad. Ať to vidí…

Turisti budou zavření v autobuse a pravděpodobnost ohrožení jejich zdraví radioaktivitou bude minimální. Vy se jako fotograf schovat nemůžete. Jak jste se tedy chránil?

Proti radioaktivitě vás moc věcí neochrání… možná tak rouška a tu jsem v nejvíce zamořených oblastech také používal.

Aktuální výstava nese titul Kratochvíl & workshops. Znamená to tedy, že fotografie v Mánesu jsou i od jiných autorů?

Všechny snímky, které visí na zdech, jsou moje. V prostoru je umístěna televize, kde běží prezentace fotografií mých studentů.

Kromě čtvrtstoletí, které uplynulo od výbuchu, je důvodem výstavy i podobná tragédie v Japonsku. Ta se udála docela nedávno. Chystáte se i tam?

Ne. Myslím si, že to není potřeba. Lidé vědí, co se v Japonsku děje, protože do místa tragédie jezdí spousta novinářů.

Nezajímá vás to?

Zajímá, ale ne fotograficky. Černobyl je téma, na které se zapomíná a já ho chci znova oživit. Až se zase bude propagovat jaderná energie, mohou třeba použít moje fotky. Ale to neudělají…

Bude ta výstava putovní?

Ano, pokusíme se ji prezentovat i v jiných zemích.

Klepněte pro větší obrázek 
Antonín Kratochvíl, z cyklu Černobyl

Vaším dalším projektem mají být krajinky. Je to snad útěk od všech těch válek a nebezpečných míst?

Naopak. Bude se jednat o porušené krajiny. Začal jsem fotit války a tohle je další krok. Jisté nebezpečí v tom také je.

Fotíte dosud jen černobíle a na klasiku?

Nějaké snímky jsou i barevné, ale není jich příliš. Poslední dva roky fotím na digitální fotoaparát.

Výstava Černobyl je nafocen digitálně?

Ano také, u této výstavy ale převažuje analog.

Je zajímavé, že už to člověk ani nerozezná. Znamená to tedy, že se ke klasice rád vracíte…

Ne, já už se nevracím. Dva roky už fotím jenom na digitál. Pro mě je film moc složitý. Není, kde ho vyvolávat.

Můžete si ho vyvolat doma.

Na to nemám čas a manželka mi to zakázala.

Klepněte pro větší obrázek 
Antonín Kratochvíl (foto: Andrea Karlíková)

Tak trochu bohém

Jak se říká, to se nedá popsat, to se musí zažít. Na ulici Antonín Kratochvíl splývá. Pán s prošedivělými vlasy, lehkým strništěm a bez krku, zato s mohutným bílým šátkem, není asi nijak vystihující popis člověka. Nepoznáte ho, kór když si oči schová za tmavé sluneční brýle. Totiž, jeho oči by mohly ledacos prozradit. Jsou upřímné, strach v nich neuvidíte, zato spatříte ohromnou jiskru. Zeptala jsem se a nechala jsem ho mluvit. Jeho čeština je poznamenaná několika roky strávenými v Americe, ale pro sprosté slovo nejde daleko…

Jestli si představujete válečného fotografa jako uzavřeného introverta, pak se v případě Antonína Kratochvíla mýlíte. Vešel do kavárny a hned ho bylo všude plno. I rozjaření Angličané u vedlejšího stolu se otočili. Během rozhovoru se mi opět potvrdilo, že i profesionální fotografové nejraději fotí na mobil. Antonín Kratochvíl se přiznal, že v telefonu má plno vynikajících fotek. Uznává pravidlo, že nejlepší fotoaparát je ten, který je po ruce. Nehledá nejdražší ani největší. Od klasického fotografování upustil a stal se z něj stoprocentní digitální fotograf. Na jeho fotkách to ale jen těžko poznáte.

Dá se říct, že Kratochvíl je ve světě známější víc než v Čechách. Sepsat všechny jeho úspěchy by zabralo na další stránku. Za zmínku však stojí například cena World Press Photo z roku 2002 za snímek obchodníků s narkotiky ve vězení v Barmě, titul nejlepší knihy roku v kategorii dokumentární fotografie, který získal za publikaci Vanishing (Mizející) zachycující ničení přírody nebo prestižní americká cena Lucie Award – kategorie fotožurnalistiky, která je jakousi obdobou filmového Oscara.

Jako žurnalista pracuje na místech válečných konfliktů, zaznamenával genocidu v Zairu i Rwandě, utečence v Bosně i v Afghánistánu, oběti epidemie AIDS v Zimbabwe a pašeráky drog v Guatemale. Minulý rok pořádal v Mánesu výstavu Moskevské noci, kde zachytil mejdany ruských zbohatlíků. Ve stejných prostorech nyní prezentuje snímky z konceptu Černobyl. Expozice končí 29. května.

Témata článku: Kultura, Rozhovory


Navrhli jsme si základní desku Bobík 32S2. Stálo to pár dolarů a za čtyři dny dorazila z Asie

Navrhli jsme si základní desku Bobík 32S2. Stálo to pár dolarů a za čtyři dny dorazila z Asie

** Dnes si ukážeme, že design tištěného obvodu zvládne i zelenáč ** Díky editoru EasyEDA si vystačíte s webovým prohlížečem ** Hotovou desku vyrobí hongkongský JLCPCB

Jakub Čížek
BastleníDIYPojďme programovat elektroniku
Hráli jsme OlliOlli World. Překvapivě komplexní skejťácká arkáda

Hráli jsme OlliOlli World. Překvapivě komplexní skejťácká arkáda

Nový díl skejťácké série OlliOlli přidal do hry třetí rozměr a zavede vás do země stvořené pro každého jezdce. Překvapíte zdejší bohy a stanete se nástupcem kouzelníka skejtu?

Martin Nahodil
OlliOlli WorldDojmyPC
Elden Ring hlásí hotovo. V nové prezentaci ukazuje další záběry z hraní

Elden Ring hlásí hotovo. V nové prezentaci ukazuje další záběry z hraní

Už jen měsíc nás dělí od vydání očekávané novinky od studia FromSoftware. Spekulace o dalších odkladech se naštěstí nenaplnily.

Martin Nahodil
Datum vydáníElden Ring
Recenze mobilu Motorola Moto G200. Perfektní dostupný telefon pro hráče

Recenze mobilu Motorola Moto G200. Perfektní dostupný telefon pro hráče

** Skvělý cenově dostupný telefon pro hráče ** Má fantastický výkon a rychlý displej ** Mobil nemá žádnou zásadní slabinu

Jan Pánek
Vyšší třídaRecenze
Podvodníci v Call of Duty Warzone mají novou zábavu. Létají v autech

Podvodníci v Call of Duty Warzone mají novou zábavu. Létají v autech

Stejně aktivně, jako Activision vymýšlí obranu proti hackerům vymýšlí i hackeři nové způsoby, jak zatopit normálním hráčům.

Michal Maliarov
Call of Duty: WarzoneBattle Royale
Velký update pro Fénixy. Šestá řada dostává vylepšené režimy, které se zalíbí zejména cyklistům

Velký update pro Fénixy. Šestá řada dostává vylepšené režimy, které se zalíbí zejména cyklistům

** Kromě premiéry Fenix 7 Garmin aktualizuje i starší řadu ** Téměř 15MB update se zalíbí zejména cyklistům ** V rámci updatu došlo i na opravy několika výrazných chyb systému

Martin Chroust
FénixAktualizace softwaruGarmin
22 nejlepších erotických thrillerů. Kde je najdete online?

22 nejlepších erotických thrillerů. Kde je najdete online?

V žáru vášně, Osudová přitažlivost, Základní instinkt, Ďábelská svůdkyně, Nebezpečné hry, Dvojitý milenec. Exkurze do historie subžánru erotických thrillerů, v němž se napětí mísí se vzrušením.

Marek Čech
Filmy, které musíte vidět
V uchu jehly. Oppo Find X3 Pro fotí unikátní fotky uměleckých děl, které byste jinak zaměnili za smítko prachu

V uchu jehly. Oppo Find X3 Pro fotí unikátní fotky uměleckých děl, které byste jinak zaměnili za smítko prachu

** Oppo Find X3 Pro se může opřít o unikátní mikroskopický objektiv ** Nabízí až 60× hybridní přiblížení těch nejmenších detailů ** Je to jediný telefon, který umí nafotit sochy v uchu jehly...

Martin Chroust
MikroskopMakro objektiv