Pamatujete ještě na snahy o uvedení tzv. E-filmu, který se měl jakožto digitální modul nasazovat do klasické zrcadlovky místo kinofilmu? Myšlenku tohoto v praxi nikdy neuskutečněného projektu jemně modifikovala Leica ve svém Digital Module R.
Zní to tak jednoduše: prostě sejmete zadní dvířka kinofilmové zrcadlovky a nahradíte je novými, jež mají místo přítlačné destičky na film digitální snímač, plus z vnější strany LCD displej a patřičné ovládací prvky. Nechceme spekulovat, jestli tento koncept vznikl až teď z marketingových důvodů (prodávat nové tělo je jistě výhodnější než jen zadní „back“) nebo se výrobci dosud potýkali s neřešitelnými technickými problémy. V případě Leiky, která rozhodně nepatří mezi masové výrobce a naopak ji živí nízkonákladová produkce více či méně specializovaných fotoaparátů, se asi o „ziskuchtivém“ marketingu hovořit nedá. Lze však věřit i druhé možnosti – je třeba si uvědomit, že „napasování“ digitálního modulu na převážně mechanické tělo patrně přináší menší problémy než komunikace s elektronikou nabitým autofokusovým přístrojem s vestavěným motorem.
Výměna dvířek kinofilmové R8 nebo R9 za digitální modul je velmi snadná a rychlá. Ostatně návštěvníci stánku Leiky na letošní Photokině se o tom mohli přesvědčit na vlastní oči. Prohlédnout si také můžete vcelku zdařilou flashovou animaci na webu této firmy. Lehce utajovaný zásah, který však odhalíte právě při prohlížení animace, je skutečnost, že vyměnit je třeba ještě matnici. Tu pak ale můžete používat natrvalo i s kinofilmem.
Plnohodnotný digitál
Vlastníte-li tělo Leiky R8 nebo R9, patříte mezi těch asi 30 000 šťastlivců na celém světě, jimž je určen digitální back Leica Digital Module R. Samozřejmě, pokud si kromě digitální stěny nekoupíte nové tělo R9 s potřebnými objektivy. Počítejte ale s tím, že za tělo R9 s pevným 50mm sklem (které je nejlevnější) utratíte sto tisíc ani nebudete vědět jak. Inu kvalita a značka něco stojí. V běžném fotoobchodě však asi Leiku nekoupíte, obrátit se ale můžete na české zastoupení Olympusu, které nově získalo zastoupení této značky. Více se dozvíte v naší zprávě.
Digitální stěna samozřejmě funguje se všemi legendárními objektivy pro řadu R, pouze je třeba počítat s „crop faktorem“ 1,37× – 10Mpx CCD snímač (3 872 × 2 576 px) má fyzickou velikost 26,4 × 17,6 mm. Jednotlivé buňky snímače jsou tedy větší než například u nového Nikonu D2X, uvidíme, jak bude Leica v praxi šumět – rozsah citlivosti je uváděn od ISO 100 do 1 600.
Fotoaparát bude produkovat buď běžné JPEGy, TIFFy nebo RAWy, ukládané u profesionálního aparátu poněkud nezvykle na SD kartu. Proč ale ne? Jediná podstatná nevýhoda „esdéček“ je v nižší dostupné kapacitě a také lehce vyšší ceně než CompactFlash. Z hlediska rychlosti hi-speed modelů však není třeba hledat zbytečný problém. Pravdou ale je, že nižší kapacita karet SD možná malý zádrhel představovat bude. Podle výrobce totiž soubory RAW zaberou 21 MB, což není zrovna málo. Těšit vás ale zase může možnost stahování dat pomocí rychlého FireWire.
Oproti „holému“ tělu R8/9 bez motorového převíječe je set s digitální stěnou mnohem rozměrnější. Dlužno ale dodat, že s rozměry 158 × 140 × 89 mm nijak nepřesahuje míry konkurenčních profesionálních digitálních zrcadlovek. Hmotnost je pravda poněkud vyšší – 1 395 g, ale stále si nezadá s bumbrlíčkem typu Canon EOS 1Ds.
Napájení zajišťuje Li-Ion akumulátor a v této souvislosti je docela s podivem výrobcem uváděný rozsah provozních teplot –10 až 40 stupňů Celsia. Pravděpodobně jde o první digitál, který má oficiálně povolený pobyt v mrazu.
Že by nové obzory?
Nemusíme si nic nalhávat – Leica Digital Module R je záležitostí pro fajnšmekry. Předpokládaná cena kolem 4 500 Euro a pořizovací hodnota samotného R-systému prostě není nic, co by jej předurčovalo k masovému rozšíření. Mnohem důležitější však je, že se konečně našel někdo, kdo ukázal, že koncept „analogově-digitální“ zrcadlovky je v praxi řešitelný. Co kdyby třeba Nikon udělal podobný back na FM3A? A nebo ještě lépe – digitální zádíčka na některý z dálkoměrných přístrojů? Hmm, to by se mně osobně moc líbilo. Ve hře je samozřejmě lehce nedosažitelná Leica M, ale také některý z levných Voigtlanderů nebo třeba na Photokině anoncovaná novinka Zeiss Ikon. Necháme se překvapit, svět digitálů je stále z části nevyzpytatelný …