Děkuji, už jsem zvracel. Aby byla klasická fotka koukatelná, musela projít postprocesingem a být vytištěna klasickou tiskařskou technikou na vysoce kvalitním papíru. Takový papír dnes koupím za 2,50 Kč za A3, fotku si vytisknu doma sám na fototiskárně s alternativními inkousty, (90 Kč za 100 ml) a postprocesing zvládnu také sám (Photoshop) za cca několik minut. Takže dřív, než vytvoříte z klasického filmu zrzavý negativ, ze kterého nemáte šanci cokoli poznat, mám já z digitálního výstupu perfektní pozitivní barevný obrázek. Odpad jsou jednotky snímků na celou jednodenní serii a díky neexistenci negativu jej lze vytřídit a zlikvidovat dřív, než s ním zničím drahý fotopapír. A to, že na displeji digitálního přístroje vidím snímek, uložený na kartu, je jen další plus; u filmu stisknu spoušť a musím doufat, že výsledek bude použitelný. A když pak zjistím, že ne, nezbývá, než se trmácet na místo znovu a doufat, že se zadaří příště. Tak přesně na tohle nejsem ani trochu zvědavý. Pro mne je ideální, dojet až několik set km na místo, nafotit potřebné a vědět okamžitě, zda se zadařilo nebo ne, (pokud se nezadaří, tak ještě několikrát, na kartě je místa víc, než na filmovém pásu, takže no problem), načež se vrátím s vědomím, že výsledek může být už jen kvalitní. A ještě týž den mám k dispozici perfektní a levné obrázky, za zlomek ceny fotolabu.