Měření expozice – exponometrie, je nejdůležitější součástí nejen digitální fotografie. Její správné určení však není vždy jednoduché.
Digitální fotoaparáty ještě více než jejich analogoví předchůdci hýčkají uživatele, proces fotografování je díky všudypřítomné automatizaci zredukován na pouhé mačkání spouště. Automatická expozice a především automatické ostření jsou pro většinu fotografů samozřejmostí a v devadesáti procentech případů jsou přesné. Existují však situace, kdy je třeba do nastavení expozice zasáhnout.
V okamžiku namáčknutí spouště fotoaparát zaostří a změří expozici. Určení správné expozice je dílem okamžiku, za ním se však skrývá poměrně složitý proces složený nejen z výpočtu expozice na základě změřeného jasu scény, součástí je také porovnávání se známými případy. V současné době najdeme prakticky na každém digitálním fotoaparátu možnost volby režimu měření expozice.
U kompaktů se nejčastěji setkáme s měřením matricovým (segmentovým, plošným) a s měřením se zvýhodněným středemm, případně s bodovým měřením. U digitálních zrcadlovek a pokročilých kompaktlů jsou většinou zastoupeny všechny tři typy měření expozice.
Matricové měření
Matricové měření využívá pro získání informací o jasu fotografované scény systém segmentů, které pokrývají prakticky celou plochu obrazu ( obvykle 90–95 %). Výsledná expozice je určena tak, aby zohlednila všechny součásti scény. Pokud je fotografovaná scéna rovnoměrně nasvícena, pracuje systém amtricového měření spolehlivě. Je-li však na snímané scéně více nerovnoměrně nasvícených částí s různou intenzitou jasu, může dojít ke špatnému vyhodnocení obrazu a expozice je nepřesná či zcela nevhodně nastavená.
Měření se zvýhodněným středem
V tomto režimu měření fotoaparát opět vyhodnocuje informace získané z měření celé scény, zvýhodňuje ovšem středovou oblast, která většinou bývá v hledáčku zvýrazněna. Některé fotoaparáty umožňují v menu nastavit velikost kruhového středu, kterému automatika přikládá přibližně 70% vliv na výsledné nastavení expozice. Měření se zvýhodněným středem nejčastěji použijete u scén, kde je je výrazný motiv, který chcete mít dobře exponovaný. V tom případě namiřte středem hledáčku na vybraný objekt, namáčkněte spoušť a exponujte, případně změňte kompozici a poté exponujte.
Bodové měření
Při bodovém měření je expozice určena na základě jasu velice malé oblasti, typicky je to kolem 2 % celé scény. Výhodou je snadné změření správné expozice i malého objektu. Ideální použití bodového měření je například při fotografování divadla, kde bývají obrovské světelné rozdíly mezi jednotlivými plány scény. Pokud snímáte herce nasvíceného bodovým světlem na černém pozadí, je bodové měření prakticky nezbytné. Pokud byste zvolili měření matricové, byl by snímek přeexponovaný, neboť expoziční automatika bere v potaz všechny oblasti scény, tj. jak černé pozadí, kterého je většina, tak i herce.
Ukázka expozice při různém způsobu měření – vlevo bodové měření, uprostřed měření se zvýhodněným středem a vpravo matricové měření. Vše snímáno s nulovou korekcí expozice
Správná volba režimu měření má ve většině případů vliv na výslednou podobu snímků. Chcete-li mít správně exponovaný objekt, který leží ve stínu na jinak silně osvětleném pozadí, je třeba exponovat na požadovaný objekt, v opačném případě hrozí podexpozice snímku a tím i horší vykreslení detailů na objektu ve stínu.
Obecně je lepší fotografovanou scénu mírně podexponovat než přeexponovat, snímače digitálních fotoaparátů totiž mají větší expoziční pružnost směrem do mínusu. Čím přesněji však expozici nastavíte, tím lepší bude rozsah světel a stínů ve snímku.
podexponované snímky
- dobře prokreslené světlé části scény
- tmavé části jsou bez kresby, při pozdějším zesvětlení v počítači vystoupí barevný šum
Ukázka podexponovaného snímku
přeexponované snímky
- tmavé části scény jsou dobře prokreslené
- světlé části snímku jsou vypálené a bez kresby, ta nejde nijak vrátit
Ukázka přeexponovaného snímku
Při expozičně náročnějších scénách oceníte možnost korekce expozice, s její pomocí můžete upravit nepřesnosti měření, které jsou předvídatelné a dosáhnout tak ideálně exponovaného snímku. Korekci expozice najdete na každém digitálním fotoaparátu, nejčastěji je tlačítko označeno symbolem +/-.
Rozsah korekce expozice bývá obvykle -2 EV až +2 EV, u digitálních zrcadlovek je rozsah korekcí větší, nejčastěji -5 EV až +5 EV. Kroky korekce expozice jsou nejčastěji po 1/3 EV, u některých digitálů pak po 1/2 EV.
Pro kontrolu správné expozice velice dobře poslouží histogram, který zobrazí rozložení stínů a světel ve snímané scéně. Na základě průběhu jeho křivky pak můžeme korigovat expozici. U digitálních zrcadlovek je však k dispozici pouze náhledový histogram, v tomto případě by měla pracovat expoziční automatika co nejpřesněji.
Neexistuje obecná rada pro správné nastavení expozice, velice dobře se však v praxi při náročnějších scénách osvědčilo měření se zvýhodněným středem v kombinaci s korekcí expozice. Pokud například fotografujete scénu, ve které převažují světla, nastavte korekci expozice do plusu, abyste se vyhnuli podexpozici. U snímků s převažujícími stíny naopak korigujte do mínusu, abyste se vyhnuli přeexpozici. O kolik stupňů EV je třeba korigovat záleží na konkrétních podmínkách. Ve většině případů však postačí korekce v rozsahu 1/3 až 2/3 EV.
Jaké jsou vaše zkušenosti s měřením expozice? Podělte se s námi v diskuzi.