Když jsem přemýšlel nad asociacemi, které fotografie týdne vyvolává, objevil jsem řadu zajímavých rovin a významů, kterým by bylo možné se věnovat.
Ve chvíli, kdy mě napadl Edgar Allan Poe a jeho slavná povídka Černý kocour, bylo jasné, k čemu se snímek nutně vztahuje. Svým zpracováním, barvami, dynamikou – jakoby šlo o ilustraci k tomuto literárnímu dílu.
Je zajímavé, že černý kocour je obvykle líčen v interpretačních textech jako nějaký démon, mocnost zla, čarodějnice nebo něco podobného. Po mém soudu jde ale o obraz naopak pozitivní. Muž, který má problémy s alkoholem i se sebou samým v jednom okamžiku ucítí záchvěv svého svědomí a potřebu lásky. A to je něco, co mu na první pohled působí slast a vnímá to, jako cosi nutného, ale současně je mu toto svědomí výčitkou, které se chce zbavit.
Muž se zbavuje svého domova, všech pocitů jistoty, struktury svého bytí, všech zažitých vzorců a má pocit, že se se svědomím dokázal vypořádat. Nyní je dokonale svobodný, není svazován žádnými příkazy či nařízeními. Ale záhy zjistí, že bez nich nemůže žít. A když své svědomí nakonec zavraždí se vším, co je mu drahé, zblázní se. A v tomto okamžiku absolutního zoufalství a beznaděje se svědomí, černé svědomí, v podobě kocoura zjevuje naposledy, když svým výkřikem zavolá ty, kdo mají donucovací pravomoci k mravnímu zákonu.
hlavně nenápadně, foto: jokr7
I sám popis snímku, hlavně nenápadně, jakoby ke svědomí či nějakém jinému vnitřnímu hlasu přímo vybízel. Svědomí má každý, proto může Kant mluvit o mravním zákonu a říci, že jeho existenci nemusí dokazovat, neboť je zřejmá. Přesto je často nenápadné, jako ona černá kočka. Dokud mu nedáme čas a neposloucháme jej, opatrně našlapuje po střeše domu a jen čas od času chce nakrmit a uklidnit. Když mu však dáme prostor a prostředí ticha, stane se s ním zásadní změna.
Přitom není možné říci, že svědomí druhého člověka je takové nebo makové. Nelze tvrdit, že se druhý prohřešuje proti svému svědomí, když překračuje nějaké objektivistické normy. Svědomí je dialogické, byť zvláštně, tak jako rozhovor mezi mužem z povídky a jeho kocourem se neodehrával v rovině mnoha slov, ale byl v podstatě neutuchající, nenápadnou, komunikací.
Gratuluji autorovi, kterým je jokr7 k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Kubislav5 zachycuje trojici mnichů ve vyobrazení Pochybnosti, kterým jako by chtěl ukázat, že i oni jsou lidmi z masa a kostí. Bytostmi pochybujícími, majícími obavu, strach. Ale právě v tom jsou lidští, proto má jejich život v řádu smysl a význam.
Pochybnosti, foto: Kubislav5
- A - narchi – od Baliana je hravou fotografií ukazující výsek reality, kterého bychom si možná běžně ani příliš nevšimli. A v něm je umístěný znak, který odkazuje ke skutečnosti kontextuálně zcela odlišné. Michel Foucault by z takového pojetí měl jistě radost.
- A - narchi, foto: Balian
Snímek .. pravá . . ., kterou pořídil jarlelek ukazuje, že odhodlání a smysl pro hru může být pro život velice cenným zbožím. Překračování vlastních limitů a omezení, komfortních zón a bolesti, jen pro hru samotnou dokáží často jen děti. Bohužel.
..pravá. . . , foto: jarlelek
A na závěr ještě jeden reportážní snímek Před branami nebeského Jeruzaléma... od Ondrej.M.Havelka ukazuje tenkou hranici mezi zaměstnáním a povoláním a radost z toho, když se obě roviny mohou setkávat.
Před branami nebeského Jeruzaléma, foto: Ondrej.M.Havelka