Siluety ve fotografii jsou nejen silným emotivním a výrazovým prostředkem, ale také expozičním a kompozičním oříškem. Přinášíme návod, jak je co nejlépe zachytit.
Zobrazení snímaného objektu v protisvětle jako velmi tmavého tvaru bez detailů na světlém pozadí nazýváme siluetou. Siluety jsou působivé, dominantní prvky fotografie. Důvodem je kontrast mezi siluetou a pozadím a fakt, že divák je nucen domyslet si obsah takto zobrazeného objektu, což je vždy emotivní. Obohacení vašich výrazových prostředků o siluety nebo jejich zdokonalení je cílem tohoto článku.
Silueta je efektním řešením popředí nebo středního plánu v protisvětle. Nemá strukturu a většinou ani hloubku, proto je tato téměř grafická stylizace velmi čitelná jako tvar s určitým napětím vyplývajícím z absence detailů.
max. velikost
Protože velmi tmavá a velmi světlá část jsou přibližně stejně velké, nebyl problém pro toto multisegmentové měření expozice stanovit správnou expozici. Fotografie má jasný motiv, čitelnou siluetu. Protisvětlo, v tomto případě zakryté slunce, vytváří fantastickou záři okolo vlasů dívky a zajímavou jiskru piva. Detaily dívky bychom mohli zobrazit použitím vyrovnávajícího blesku. Pokud bychom se takto rozhodli, vše zajímavé by bylo fuč.
V genech máme zakódovánu schopnost rozeznávat předměty podle tvaru. Pravěký člověk musel rozeznat na horizontu lovnou zvěř od tygra a nesměl se zmýlit, jinak by zemřel hlady, respektive by zemřel jako potrava tygra. Od těch dob preferujeme identifikaci tvarem.
Pokud například slyšíte něžný, ženský hlas, neznamená to, že se vám bude dotyčná žena líbit, dokud neuvidíte alespoň její tvar. Neznámou, krásnou květinu nerozeznáte podle vůně. Ve filmu Vetřelec jsme skoro celý film čekali, jaký ten zabiják je. Pak jsme spatřili jeho tvar a bylo jasno.
max. velikost
Nízko položené slunce v záběru přimělo multisegmentové měření expozice omezit protisvětlo, které by dopadlo na snímač fotoaparátu a tím podexponovat. To způsobilo ztmavení fotografie včetně siluet, nasycení červených odstínů a nepříliš širokou oblast přepálených světel okolo slunce i jeho odrazu. Vše jmenované prospělo atmosféře snímku, tudíž nebylo nutné korigovat expozici. Vhodně umístěné prvky jako siluety si mozek spojí do pěkné křivky, která je v kompozici zásadní.
Výběr motivu
Snímaný objekt, který chcete zobrazit jako siluetu, by měl být dobře rozpoznatelný podle tvaru definovaného siluetou.
Nejvíce vyniknou jednoduché kompozice s málo členitým pozadím, které může být i mimo hloubku ostrosti.
max. velikost
Dívka sedící v rozbitém okně je ideálním námětem pro siluetu. Ladné linie jednoduchého tvaru. Dobrá kompozice s hlavou ve třetinovém umístění, před kterou je prostor ve směru pohledu, vše zarámované siluetou rámu okna. Zajímavé je i pozadí mimo hloubku ostrosti nerušící hlavní motiv. Exponováno na pozadí se středovým měřením, kdy byl střed posunut právě na pozadí, zamknuta expozice (AE-L) a zaostřeno na obličej dívky s malým clonovým číslem. Tím došlo ke ztmavení siluety a rozostření pozadí.
Nevybírejte motiv, který bude na fotografii jako silueta malý nebo se bude dotýkat objektu s kterým nesouvisí.
Objekt určen pro zobrazení jako silueta fotografujte vždy v protisvětle. Klasická silueta je proti večerní nebo ranní obloze při západu nebo východu slunce nebo těsně po něm. Slunce může být v záběru. Pokud je slunce schováno za siluetou, vytvoří okolo ní zajímavou záři.
max. velikost | max. velikost
Obě fotografie jsou poněkud kýčovité, nicméně téma bych nevyčerpal, pokud bych je neuvedl. Najdeme je na pohlednicích, v katalozích atd. První snímek je těsně po západu slunce. Multisegmentové měření expozice by příliš zesvětlilo snímek, který je charakteristický nízkými jasy. Proto kompenzace expozice -1EV. I přes tuctový námět si snímek zachovává slušnou kompozici. Kmen palmy, jejíž koruna je vhodně částečně mimo záběr, tvoří vertikální linii. Ta je stejně jako horizont v třetinovém umístění. Struktura vodní hladiny, obloha i silueta jsou v jasových hodnotách, které náleží situaci po západu slunce. Druhý snímek byl exponován po východu slunce, které je v záběru. To „oslnilo“ multisegmentové měření. Reakcí je méně světla na snímači, což vyhovuje situaci po východu slunce a nebylo třeba měnit expozici. Diagonální linie kmene palmy, její koruna umístěná vlevo nahoře s odlesky na listech, linie v pozadí, světlo a hloubka. To jsou klady jinak fádního motivu.
Expozice
Kdybychom nechali expozici vždy na multisegmentovém měření přístroje, tak by fotografickou scénu zprůměrňovalo a více či méně zrušilo světelnou atmosféru fotografie s touto atmosférou.
max. velikost
Levá strana – porost v horní a pravé části fotografie jsou siluetami, které orámovaly ranní paprsky světla prodírajícího se mlhou. Tmavé partie ošálily multisegmentové měření přístroje, které mělo snahu posunout je k středně šedé. Proto je expozice -2EV. Rozsah jasů scény byl příliš široký a fotoaparát jej nemohl zaznamenat. I při této expozici je jeden barevný kanál ve světlech přepálený. Nejtmavší partie jsou bez kresby, což v tomto pojetí nevadí. Podstatné je horní světlo v pěkných jasových úrovních a linie vpravo, které vedou oko. Fotografie působí emotivně, neboť místa odkud i kam vede cesta jsou neznámá a tajemná. Zásadní je síla vizuálního sdělení.
Pokud bude silueta zabírat nevelkou část fotografie, nebývá to problém, protože jasné pozadí multisegmentová automatika posune směrem ke středně šedé, neboli podexponuje ve vztahu k siluetě. To jí prospěje, bude patřičně tmavá a barvy pozadí nasycené. Velká plocha velmi světlého pozadí sníží expozici příliš, nastavte + EV, pokud chcete zachovat světlé pozadí. Naopak automatika má tendenci větší, neosvětlenou siluetu v popředí, případně další tmavé části, posunout ke středně šedé, tedy přeexponovat. Čím je na fotografované scéně více tmavých partií, tím bude přeexpozice větší. Výsledkem je pak šedá silueta s částečnou kresbou a přepálené pozadí. Volte - EV.
max. velikost
Silueta je nejlepším řešením zaznamenání scény. Východ slunce, které je nízko položené, vytváří protisvětlo. To způsobuje siluetu surfaře a hezký odlesk na plachtě. Srozumitelná, ničím nerušená silueta v třetinové kompozici, tři měkké horizontální linie a odlesk slunce na plachtě, který zdůrazňuje na vodě rytmus vlnek. To jsou devizy této fotografie. Na fotografované scéně převládaly světlé partie, které by expoziční automatika příliš ztmavila. Pro zachování jasových poměrů bylo exponováno +0,5 EV k multisegmenovému měření expozice přístroje i přes to, že nejvyšší jasy jsou mimo dynamický rozsah snímače fotoaparátu. Expozice +0,5 EV způsobila, že silueta není zcela mimo kresbu jak by mohla být, ale působí tak. Atmosféra na fotografii při zachování siluety byla záměrem autora při volbě expozice.
Exponujte na světla v pozadí tak, že bodové nebo středové měření expozice nastavíte na středně jasné pozadí, namáčknete spoušť nebo zamknete expozici. Překomponujete scénu a exponujete. Nižší expozice ztmaví siluetu, nasytí barvy a zdramatizuje scénu.
max. velikost
Bodové měření expozice stanoveno na rozhraní světlejších a tmavších mraků, tedy na střední světla pozadí. Důsledkem je ztmavení fotografie, prokreslení pozadí a tmavá silueta v popředí. Modrá je dobrá.
Experimentujte s plus a minus korekcí expozice naměřené fotoaparátem nejlépe v manuálním expozičním režimu nebo ovládacím prvkem korekce expozice (viz. můj článek „Ne mocná expoziční automatika“). Pro zvlášť zajímavé motivy si nechte možnost výběru z expozic pomocí bracketingu (viz. můj článek „Expoziční bracketing“). Kontrolujte histogram snímku a „nelekněte se“ oříznutí jeho levé strany, které značí tmavé partie bez kresby. V nich se nachází silueta. Na opačném konci histogramu může být slunce nebo jeho odraz, pokud je v záběru, mimo zaznamenaný jasový rozsah.
Při stanovení expozice zvažujte mimo záměru na vytvoření siluety též dopad na náladu snímku, kterou jasové poměry ovlivněné expozicí způsobí.
Snímače digitálních fotoaparátů, zejména kompaktů, nejsou schopny zaznamenat celou jasovou škálu velmi kontrastních scén v protisvětle. Řešením je „obětovat“ tmavé partie v popředí a vytvořit siluetu, která je mimo dynamický rozsah snímače. Expozicí na světla, nebo korekcí automatiky zachováte kresbu v jasnějších partiích snímku. Tím nechci říct, že siluety na fotografiích jsou nouzová řešení, ale někdy tomu tak být může. Nechcete-li realizovat blízké popředí v protisvětle jako siluetu, osviťte ho vyrovnávacím bleskem.
max. velikost | max. velikost | max. velikost | max. velikost
Fotografovaná scéna je velmi kontrastní. Rozsah jasů je mimo dynamický rozsah snímače fotoaparátu. První snímek jsem exponoval podle multisegmentového měření expozice. Nejtmavší partie, části oblohy i světlo v popředí jsou bez kresby. Druhý snímek jsem exponoval +1 EV. Struktura skály je patrná, ale pozadí, které je podstatné, je z velké části vypálené. Třetí snímek –2 EV. Světlo v popředí a náznak struktury skály vlevo, jsou v prvním plánu. Druhý plán tvoří silueta skály a její klikatící horizontální linie, které rámují podzimní barvy stromu a modrou oblohu ve třetím plánu. Tento snímek je nejlepším řešením. Zdůrazňuje zajímavé linie siluety a podstatné pozadí. Čtvrtou fotografii jsem dělal technikou HDR (viz. můj článek „Nebojte se fotografovat kontrastní scény“), což je také řešení u statických námětů. Mně se víc líbí předešlý snímek. Má jasné prostorové členění bez rušivých pasáží a čisté vertikální linie. Na HDR fotografii se projevují všechny nedostatky této softwarové masáže. Jsou to: posterizace, ztráta tonálních a barevných odstínů i ostrosti detailů.
Ve snaze o správnou expozici nezapomeňte na kompoziční pravidla, která platí pro siluety jako dominantní prvky fotografie (viz. můj článek „Dominance v kompozici“)
max. velikost
Někdy může převládat zachycení silného okamžiku nad kompozicí snímku. Významný brazilský fotograf Walter Firmo má na snímku nazvaném Tichý rituál obojí. Je to obtížné, ale když se to povede…
Fotografování siluet je vždy záměrem autora, kterému musí přizpůsobit kompozici snímku i expozici s akcentem na náladu snímku. Fotografujte do RAW formátu a případně dolaďte jas a saturaci v konvertoru.
Používejte siluety! Jsou dalším výrazovým prostředkem ve vaší tvůrčí činnosti a často nejlepším nebo jediným možným řešením pro danou situaci.