Lidský život je každému z nás přidělen k tomu, abychom naplňovali rozvrh svého bytí. Lze k němu přistupovat velmi různorodě a zřejmě záleží jen na osobním rozpoložení člověka.
První z přístupů bychom zřejmě mohli označit jako cyklický. Člověk vychází z lůna matky, žije, stárne a nakonec zemře. Takový život ale vlastně nikam nesměřuje a je typický pro primitivní kultury. Život je v nich hmotnou smyčkou spojující duchovní před a po, nejčastěji v přírodním slova smyslu.
Jiný model může být lineární a je spojen s rozvojem zemědělství a řemesel ve středověku. V takovém životě je důležité dobře žít a pracovat. Pokud se mi podaří rozšířit řemeslo či usedlost a posunu jej někam dál, budou moji potomci moci pokračovat v budovatelském díle. Současně je třeba říci, že celý lineární život směřuje k Bohu. Dnešní lidé často druhou složku tohoto způsobu bytí odkládají a pak mají pocit, že se za něčím zbytečně hnali či plahočili.
Další model bychom mohli označit jako mapu – člověk stojí neustále mezi jednotlivými volbami a každým výběrem všechny předchozí možnosti ztrácí a otvírají se mu nové. Zde je možné žít velmi různě; existencionalisticky, utilitaristicky nebo jen strukturalisticky.
8 minut (foto: Matas)
Autor s nickem Matas ukazuje možnosti spojení druhého a třetího modelu spolu s fenoménem času. Člověk, který by kráčel po cestě, bude postupovat lineárně, ale každým krokem ztratí část možnosti své minulosti. Cesta na konec je otázkou Osmi minut. Technicky dobře zpracovaný snímek nabízí zajímavou barevnost i krásu mořských dálek.
P. T. de Chardin měl již před půl stoletím hluboký postřeh – podíváme-li se na člověka očima fyziky, chemie, psychologie, medicíny, biologie, sociologie a všech věd vůbec a složíme-li všechny tyto obrazy v jeden celek, snadno nahlédneme, že jsme nezískali člověka. Informatika je v tomto ohledu poměrně originální, když se snaží modelovat lidské chování či myšlení. Přesto ale nemodeluje člověka. Ten je něčím jiným -možná fragmentární částí, čekající na celek, ale přesto více integritní než jakýkoli jeho vědecký popis. Snad právě to se snaží ukázat snímek s názvem Denim od uživatelky Monissek.
V kolik mám to rande? (foto: Azhar)
Orientace v čase dělá mnoha lidem nemalé problémy. Stačí se podívat na klasický obraz roztržitých profesorů, ale nejen na ně. Otázka „V kolik mám to rande?“, tak může být pro řadu lidí hodně obtížná.
Z dlažby sebráno (foto: Jokr7)
Ulice je zdrojem nekonečných fotografických inspirací, neboť je plná scén, lidí, jejich osudů i interakcí. Snímek Z dlažby sebráno od Jokra7 jest jen pěknou ilustrací již řečeného.
A na závěr ještě zajímavé barevné Přechody, které jsou ale blíže grafice než prosté fotografii, jež vytvořil Tomáš Staňo a jejichž estetický vjem jistě stojí za pár vteřin pohledu.