Zajet na hlubinu a táhnout za jeden provaz. To jsou dvě česká úsloví, která si člověk vybaví, když se podívá na dnešní fotografii týdne.
Krása snímku spočívá nejen v mimořádném prostředí a výborné kompozici, ale především v určité autentičnosti a pravdivosti, se kterou obě rčení spojuje a dává jim nový hlubší význam.
Slovní obrat zajet na hlubinu je velmi výmluvný. Ukazuje, že je třeba jít pod svrchní obal věcí a podívat se na problém jinak, než jen povrchním zrakem určité uspěchané povšechnosti. Je to činnost relativně namáhavá, obtížná a riskantní. Přitom nikdy nevíme, co nám ponoření do dané problematiky přinese nového, zda nás překvapí či obohatí pozitivním nebo negativním vjemem.
Asi každý, kdo někdy jen přivoněl k vědě ví, že i jednoduchý a relativně přehledný problém v sobě ukrývá často až nepřekonatelné obtíže, když do něj pronikáme stále hlouběji. A právě to je na vědě okouzlující a krásné – ono překvapení z nečekaného anebo poznatky, ke kterým můžeme docházet při pohledu na věci ve větší pečlivosti.
Naopak tažení za jeden provaz (v našem případě řetěz) je obraz poměrně přehledný, který ukazuje na skutečnost, že úspěchů je možné dosáhnout jen tehdy, když spojíme své síly a budeme mít jasný směr a cíl. Dnešní fotografie týdne nabízí ale ještě jeden moment – totiž známou pravdu, že co nic nestojí za nic nestojí. Bez námahy a sebeobětování nemá úspěch žádnou cenu, nepřináší žádnou přidanou hodnotu.
Vybraný snímek dokázal všechny tyto aspekty spojit dohromady. Celkově náročné pořízení fotografie ukazuje na skutečnost, že když se člověk snaží a něco obětuje, přináší to své ovoce. Ve snímku Dívka a hlubina se zračí velké odhodlání.
Dívka a hlubina (foto: Alice)
Gratuluji Alici k povedené fotografii a samozřejmě také k zisku fotografie týdne, které nechybí ani smysl pro paradox v podobě klobouku na hlavě malé slečny. A nyní si dovolím pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků, které s v uplynulých dnech urodily v naší galerii.
Snímek Z Nepálu, jehož autorem je Marcel Konečný, je pohledem do života obyčejného člověka, který je ochoten se otevřít druhému, umožnit mu vstup do tak intimního prostoru, jako je kuchyně, a dovolit mu zachytit toto setkání.
Z Nepálu (foto: Marcel Konečný)
Azhar nabízí jeden ze záběrů svého minicyklu Okolo Kolína, na kterém opět můžeme pozorovat člověka – jen v poněkud netradičním a jemně abstraktním provedení. Tentokráte ale spíše takového, který se s druhým zcela mimoběžně míjí.
Okolo Kolína (foto: Azhar)
O tom, že i obyčejné věci mohou být krásné a zajímavé svědčí snímek Zelenáč od Paklíka, jenž ukazuje obyčejné plastové láhve, které filtrují jen určitou barvu se slunečního záření, jež na ně dopadá. I takto obyčejná scéna může být plná hravosti a barevnosti a přitom úplně prostá a jednoduchá.
Zelenáč (foto: Paklík)
A na závěr ještě pohled na snímek Za plotem…, který pořídil Ťulka. Nabízí krásnou hru barev evokujících jarní náladu, letní žár i podzimní návštěvy čajoven.Vše v pozoruhodné jednoduché abstrakci.
Za plotem (foto: Ťulka)