Svět techniky se paradoxně stává pro většinu lidí světem tajemným až mystickým. Jsme obklopeni technikou, které často nerozumíme, ale pohled za záclonu je vzrušující a přitažlivý.
Když osvícenci vyhlásili kult rozumu a věřili v emancipaci lidského poznání, zřejmě by je ani nenapadlo, že to bude právě rozum, jenž dokáže vědou a technikou vytvořit svět, který je plný vymožeností a nástrojů.
Ty denně využíváme, avšak současně jsou natolik složité, že jen málokdy můžeme plně proniknout do většiny jejich technických zákonitostí – ať již jde o mobilní telefon, cloudové služby, bankovnictví nebo třeba řízení energetické sítě.
Svět se stal tak komplikovaný a technologizovaný, že je obtížné rozumět i nástrojům, které běžně používáme v práci – která pokladní v obchodu zná zákonitosti databázových a informačních systémů, ví, co je CEP anebo na jakém principu funguje její čtečka čarových kódů. Místo toho, aby byl svět zbaven mýtů, záhad a tajemství, jsou zde stále další a další. Tu hmotná, tu nehmotná, ale celkově jen velice obtížně pochopitelná. Člověk se běžně spokojí s tím, že zde existuje někdo, kdo ví, jak to funguje a pokud jde o zařízení průmyslově vyráběná, zřejmě za nimi nebude stát magie, ale seriózní inženýrství.
Přesto – nebo právě proto – je tak lákavé pochopit, jak věci pracují, podívat se pod závoj běžné uživatelské zkušenosti. Při méně pracovitém přístupu astrologií či horoskopem, při více třeba knihou nebo na dni otevřených dveří. Člověk toužící po poznání světa přirozeně sahá po vědě, informačních zdrojích a dalších cestách, jak porozumět světu kolem sebe. Je velkou otázkou, odkud se tato lidská touha po bádání bere, co je jejím zdrojem. V každém případě je to právě ona, která umožňuje člověku přežít.
Tajemství za záclonou, foto: šebin
Snímek Tajemství za záclonou, jehož autorem je Šebin právě takovou situaci ukazuje. Návštěvník, prostý konzument světa kolem sebe by mohl spatřit jen světlo. Ale člověk, který odhrne záclonu, vidí více – technické řešení, vypínač, může se ptát po kauzální spojitosti. Snímek je analogií člověka, který se nespokojí s tím, co má, ale neustále hledá a objevuje.
Gratuluji autorovi k podařenému černobílému snímku, jehož atmosféra dobře vynikne také díky čtvercovému formátu a dobře zvolenému rámečku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Dušan124 nabízí krásný pohled do mlhavé krajiny, kterou zásadním způsobem proměnil člověk. Snímek ...Křížová cesta Adršpach... je ukázkou toho, že příroda není dobrá ani zlá, ale jen je. Ten, kdo přináší hodnoty je právě jen lidský tvor.
...Křížová cesta Adršpach..., foto: dusan124
Červí dírou je podařený snímek zachycují městský život, jenž je často skrytý pod povrchem, individualizovaný, ale přesto vzrušující a zajímavý. Autorem je Snopa.
Červí dírou, foto: snopa
Libor Pawlas ukazuje, že i téměř klasické fotografie lidí, inscenované, umělé a nepřirozené lze tvořit s jistou dávkou grácie a nápaditosti. V kombinaci s mistrným technickým zpracováním a dobrou prací s modelkou vznikl snímek Neira.
A na závěr ještě pohled do říše zvířat. Setkání se sebou samým, konfrontace s fragmentárností našeho bytí může vyvolat strach, zlost, marnost. Tak jako v případě kočky na snímku seznamka.od shimmella.
seznamka., foto: shimmell