Kdy se člověk stává starým? V dnešním kulturním klimatu na to hledáme jen těžko nějakou rozumnou odpověď.
Stáří je stavem člověka, který se snažíme maximální možnou mírou upozadit, odložit jej, vytlačit na okraj společnosti. V minulosti tomu ale bylo jinak – kult stáří převládal v mnohém nad kultem mládí, a představoval tak bylo téměř vstupenkou do privilegovaného stavu těch, kdo mají zkušenosti či moc. Lze ale říci, který z obou přístupů je správný nebo lepší?
Mladý člověk je většinou flexibilnější, rychlejší, výkonnější a kreativnější. Na druhou stranu s sebou stáří přináší obvykle určitý nadhled, zkušenosti a určitou oproštěnost od každodennosti. Na první pohled by se mohlo zdát, že v naší společnosti jednoznačně převládá heslo „mládí vpřed.” Na reklamních poutačích máme téměř výhradně dvacetileté aktéry a mohli bychom propadnout klamu, že dnešní společnost právě hodnoty mládí přeceňuje. To je ale jen povrchní pohled; při udílení různých filmových cen jsou zastoupeni herci všech věkových kategorií téměř rovnoměrně a platové tabulky ve státních organizacích říkají také něco jiného.
Zoran_Toldi_Starec; foto Zoran 2
Není tomu tak dávno, co jsem mluvil s jedním gymnasiálním pedagogem, těsně předdůchodového věku a řešili jsme, za jak dlouho po dokončení studií může pedagog (průměrný) dosáhnout svého vyučovacího maxima. A poměrně přesně jsme se shodli, že přibližně pět let po škole. Tuto hranici drží ještě přibližně dalších pět až deset let a pak již jen klesá. Je to přirozený kompromis mezi kontaktem s univerzitou a aktuální vědou, mládím a zkušenostmi. Platové tabulky ale mají stále rostoucí trend a těch, kteří ve svých výkonech stále jen rostou je jako šafránu.
Dnes není stáří nijak přímo utlačováno, ale spíše tabuizováno. Jako by si starý člověk odmítal přiznat své stáří a jeho přínosy. Jistě by bylo možné namítnout, že období obdivovaných starců, za kterými proudily zástupy mladých, je dávno za námi. Ale není to problém právě těch starých? Není každý věk něčím cenný a vzácný? Ať již mládí nebo stáří má přece svojí jednoznačnou cenu a není možné jej nadřídit či podřídit jiné věkové kategorii.
Muž na snímku s názvem Zoran_Toldi_Starec se za své stáří určitě nestydí. Jeho bílý vous i delší vlasy, dotvářejí, spolu s hlubokým pronikavým pohledem, vzhled muže, které ví a je ochoten se o toto své vědění podělit.
Circulation of shadows; foto Karel Vepřík
Jako ve staré krásné knihovně si musí připadat čtenář, který pohlédne na snímek s názvem Circulation of shadows, jehož autorem je Karel Vepřík. Dobrá práce s kompozicí i stíny vytváří podmětné prostředí k vlastním úvahám. Co je asi napsáno v knize, na kterou někdo odložil své brýle? Odpověď zřejmě zůstane zahalena rouškou tajemství, se kterým fotograf výborně pracuje.
Co je šeptem...; foto Angel74
Fotografie s názvem Co je šeptem... na první pohled zaujme krásnou prací se světlem, které autorka, s nikem Angel74, využívá k dokreslení celé kompozice. Primáti jsou poměrně vděčným fotografickým objektem – vypadají téměř jako lidé, dobře se tváří a jsou fotogeničtí. Přesto dnešní alegorie, která působí téměř až „kostelním” duchem, rozhodně zaujme nejen provedením, ale také vtipem.
Hodinky Hajného; foto giomdesampre
Osobně se přiznávám, že pro hodinky – ať již náramkové či kapesní, mám, podobně jako pro manžetové knoflíčky, určitou slabost. Hodinky Hajného, které vyfotografoval giomdesampre, zachycují nejen mimořádně krásný artefakt, jako výdobytek lidské schopnosti měřit čas, ale také povedenou fotografickou kompozici.
Za devatero........; foto Jiří Švejk
A na samotný závěr ještě jedno odskočení do pohádky. Snímek Za devatero........ od Jiřího Švejka nabízí krásný pohled do dáli v takové atmosféře, že se člověku chce nechat starosti dnešního dne někde za hlavou, zasnít se a vyřknout ono klasické „za devatero horama...”