Nepřehlédnutelný je v davu na ulici i obsahem svojí tvorby. Nebojí se experimentů, takže ho styl oblékání v upjatých českých poměrech odsuzuje k extravaganci a zapadl by spíše do bulvárů Paříže či New Yorku. Experimentální jsou také jeho obrazy, od digitálních koláží s analogovou patinou až po ty aktuální, které vznikají v celé kráse a nedokonalosti s pomocí repasovaných polaroidů.
Vojto, patříš mezi docela mladé umělce, jak dlouho se už fotce věnuješ?
Kdybych měl zmínit úplný začátek, tak jsem se s fotkou seznámil už v útlém dětství, protože otec často fotografoval. Mé další setkání s fotografií se odehrálo trochu později – ve třetím ročníku na střední škole, kde jsme měli předmět základy fotografování. Tam jsem se zároveň naučil také zacházet s klasickým fotoaparátem a vyvolávat fotografie.
Už jako student jsi fotil lidi?
Ne, začínal jsem u berušek, kytiček a krajinek.
Jak ses tedy dostal k lidem?
Lidi mě baví. Focení je o komunikaci, a to bohužel s květinkami nejde.
Když jsem tvoji tvorbu poprvé zaznamenala, měl jsi zrovna takové surrealistické období. Co tě v té době inspirovalo?
Byla to hodně avantgardní tvorba. Rád bych se tomu věnoval ještě budoucnu, jen bych nad snímky chtěl více přemýšlet. Tenkrát některé fotky vznikaly vyloženě bez smyslu a lidé v tom hledali velké věci. Tentokrát bych to rád pojal trošku jinak a lépe.
Foto: Vojtěch Kaštánek
Na mě snímky působily hodně depresivně. Tvoříš i v takovýchto stavech?
Deprese nemám, takže ne.
Vracíš se zpětně ke svým starším pracím a říkáš si, že bys je dnes udělal lépe?
To ne, naopak si někdy říkám, když vidím své fotografie na jiných webových stránkách: „Jo, tohle jsem taky fotil já.“
Začínal jsi u krajinek a dnes máš za sebou svůj první editorial na polaroid. Vnímáš u sebe nějaký pokrok?
Tak bych to asi nenazval. Prošel jsem si obdobím digitálu, Loma a dnes fotím polaroidy, ale jako pokrok to nevnímám. Spíš fotografii dnes vidím jinak, než tenkrát.
Foto: Vojtěch Kaštánek
Nakousli jsme už téma polaroidů. Jednoduchá otázka – proč? Není to krok zpět, když polaroid v dobách minulých byl vlastně zkušební snímek?
Ještě před tím, než jsem začal fotit na polaroid, mě bavily kinofilmy. Ty se dnes ale staly spíše trendy záležitostí a já v tom přestal nacházet tu výjimečnost.
Takže jde o to být trendy?
Nejde o to být trendy. Chci ale věci dělat jinak než ostatní.
Vyvolával sis fotografie sám?
Umím sice vyvolat film a nezvětšovat si fotografie, prozatím jsem ale nenašel odvahu dělat to zcela sám. Není ani moc chuť, nálada – časem to možná přijde.
Foto: Vojtěch Kaštánek
Záliba v polaroidech je asi hodně drahý koníček. Je to pro tebe spíš problém nebo naopak díky tomu pracuješ víc svědomitě?
Určitě se nejedná o levnou záležitost, ať už se bavíme o fotoaparátech nebo filmech. Beru to ale, jak říkáš, spíš jako plus. Nutí mě to nad fotografií více přemýšlet a víc se jí věnovat. Když zmíním editorial, který jsem fotil celý na polaroid, tak za osm hodin focení vzniklo 32 snímků a z toho bylo ve výsledku použito sedm.
Ten odpad je obrovský, to zamrzí ne?
Ano, ale musím říct, že světelně mi vyšly všechny. Že bych nějakou vzal a chtěl ji vyhodit, to se nestalo. Dřív jsem s tím ale problém měl. Nevycházela mi většina fotek a to potom opravdu trošku bolí. Neuměl jsem se starší technikou zacházet. Dnes už je to lepší, ale ještě stále jsem v začátcích.
Foto: Vojtěch Kaštánek
Kde se tedy učíš pracovat s polaroidem?
Většinou na zahraničních webech, v Česku prozatím nepíší o polaroidech vůbec nic. I když jsou tu i lidé, kteří na polaroid fotí a někteří se pohybují v mnohem vyšších částkách za materiál než já. To pak jedna fotka vyjde třeba i na tisíc korun.
Kde sháníš techniku, je to problém?
Moji kamarádi nedávno otevřeli malý obchod, do kterého skupují fotoaparáty a filmy z různých zahraničních webů. Opraví je, vyčistí a prodávají dál. Dnes už jsou ale polaroidové filmy vcelku dostupná věc, protože se opět rozjela jejich výroba.
Foto: Vojtěch Kaštánek
Jak už jsi zmínil, s kinofilmem jsi skončil, protože se z toho stal pro lidi trend. Vypadá to, že polaroid má nakročeno podobnou cestou – začal se znova vyrábět. Vzdal bys ses své záliby, kdyby přestal být pro lidi polaroid výjimečný?
Chvíli bych asi fotil souběžně s nimi, takže bych se na nějakou dobu stal hrozně trendy. Pak by to asi záleželo na tom, jak by se to dál vyvíjelo. Možná proto, že je to drahé, by hodně lidí od polaroidů upustilo.
Že je polaroid drahý, už tedy víme. V jakých částkách se konkrétně pohybujeme?
Většinou tak sedm stovek za osm snímků, ale závisí to na formátu použitého filmu. Filmy, které se už nevyrábí, jsou samozřejmě nákladnější. Já používám trošku jiný formát fotografií, takže mě to vyjde tak na čtyři sta za deset snímků. Na druhou stranu mi to vyvažuje fotoaparát, který patří spíše ke dražším.
Foto: Vojtěch Kaštánek
Jak se ti ta investice vůbec vrací. Dá se polaroid využít v dnešní době ke komerčním účelům?
V první řadě je to pro mě koníček. Myslím si ale, že právě v dnešní digitální době hodně firem ocení klasickou fotografii a dokážou ji i náležitě zaplatit.
Jak hodnotíš současnou českou fotografii, když zůstaneme v komerční sféře?
Řekl bych, že jsou tu dva typy lidí. První, kteří fotí opravdu dobře, a z jejich rukou vychází skvělá tvorba a pak jsou ti, kteří víc mluví, než fotí.
Foto: Vojtěch Kaštánek
Za hranicemi to vnímáš stejně?
V cizině je to dobré. Já například z Evropy velmi oceňuji polské fotografy, od nich vznikají opravdu kvalitní věci. Pamatuji si je z přijímacích zkoušek na Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Dokonce si vybavuji jednoho Poláka, který fotil na polaroid a ke zkouškám donesl takovou malou krabičku, ve které měl veškerou svou práci. Myslím, že ale přijat nakonec nebyl. To bylo asi moje první setkání s polaroidem.
Hlásil ses na fotografickou školu?
Zkoušel jsem to dvakrát a pokaždé mi to uteklo jen těsně. Vnímám to přesto jako osobní úspěch, protože jsem prošel všechna tři kola přijímacích zkoušek. Určitě mi to hodně pomohlo v mé cestě.
Znamená to tedy, že by ses fotografií chtěl živit?
Na hlavní poměr bych určitě nechtěl. Dokážu si ale představit, že by pro mě bylo focení určitý druh finančního přilepšení.
Foto: Vojtěch Kaštánek
Tak to teď máš, ne?
Ano, teď to tak je. Kdyby mi ale focení pokrylo náklady spojené s vybavením, tak bych byl naprosto spokojený. Zatím se tak neděje.
Když jsi ještě fotil digitálně, pořídil sis docela slušný fotoaparát. Krátce na to jsi začal fotit na kinofilm. Nelituješ dnes peněz, co jsi do digitální techniky vložil?
Popravdě, trochu ano. Je to paradox, ale já jsem si opravdu krátce před tím koupil celkem slušný digitální fotoaparát (pozn. red.: šlo o Canon EOS 5D Mark II s několika profesionálními objektivy, např. Canon EF 85 mm F1,2 L). Člověk chce mít stále lepší a lepší techniku, ale ve výsledku si myslím, že vlastně vůbec není důležité, na co fotíš. Přístroje ti mohou usnadnit práci, ale obsah vkládáš sám.
Vytáhneš ještě dnes digitální fotoaparát?
Na digitál dnes samozřejmě stále fotím, je to pro mě prozatím taková sázka na jistotu. U polaroidu a celkově analogu jsou výsledky dost nepředvídatelné. Na digitál fotím cokoliv, co můžu nebo musím později dodělat.
Je něco, co bys chtěl vzkázat lidem, kteří tvojí tvorbu sledují?
Snad jen, aby v tom vytrvali a nebáli se o ní se mnou diskutovat.
Procházka s Kaštánkem
Vojta Kaštánek, stejně jako já, nepochází z Prahy. Za svůj prozatím nedlouhý život prošel několika městy, od Ústí nad Labem, přes Mimoň a Nový Bor až do Havířova. Přesto všude říká, že přišel z Ostravy, protože podle něj Pražáci Havířov neznají. V polovině července to bude rok, co se odehrálo zatím jeho poslední přemístění, a to do hlavního města.Soucítím s ním, když vypráví o tom, že mu zprvu dělalo velký problém, než pochopil, jak se dostane z Václavského náměstí na Staroměstské, a že ještě stále se dostává do míst, kde se cítí ztracený. Rozhodli jsme se tedy, aniž by to doslova zaznělo, že si uděláme menší okruh Prahou a možná se nám zase kousek skládačky spojí.
Procházku jsme započali v Holešovicích a jako správní turisti jsme se samozřejmě vyzbrojili fotoaparáty. Mířili jsme přes park na Pražský Hrad, kolem kyvadla a zahrady. Vojta neskrýval údiv na výšinách, kde byl krásný výhled na město, ukazoval mi budovy a střechy, kde by chtěl mít jednou ateliér a cestou kritizoval restaurace, kde mu donesli špatnou kávu. Chtěli jsme projít Karlův most, ten jsme ale omylem těsně minuli. Nevadí, podívali jsme se na něj alespoň z dálky.
Foto: Andrea Karlíková
Vojta měl na sobě to odpoledně modrou košili zastrčenou do kalhot, jež byly střižené těsně nad kolena. Na nohou měl černé polobotky, z nichž vykukovaly bílé ponožky. Oči skrýval za velké černé brýle a v ruce držel pánské psaníčko. Celkově vypadal velmi stylově a vzbudil svým outfitem dokonce ohlas i u procházejících Italů. Nedalo mi to, abych se Vojty nezeptala na jeho vztah k módě. To už jsme byli na Václavském náměstí. Tvrdil mi, že trendy neřeší a obléká se podle nálady. Krásně to tedy zamluvil, přesto kreativního ducha stejně nezapře. Vystudoval totiž střední sklářskou školu, a to na něm očividně zanechalo velkou stopu. Vyprávěl mi o svých plánech, o tom, že by chtěl spojit vášeň k fotografii se sklem a vytvořit tak úplně něco nového. Kromě toho právě pracuje na přestavbě svého bytu, kde se může vydovádět ažaž.
Procházíme centrem a Vojtěch si udělá první a zároveň poslední fotografii toho odpoledne. Zaujalo ho polorozpadlý dům, jenž je krátce před demolicí. Míříme k naší poslední zastávce, kterou je známá hospůdka na hlavním nádraží.
Kdo je Vojta Kaštánek?
Narodil se v Ústí nad Labem rok před Sametovou revolucí. Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Novém Boru, obor rytec skla. Několik let také bydlel v Havířově, kde se živil jako fotograf. V loňském roce se natrvalo přestěhoval do Prahy, kde má stálé zaměstnání, avšak nikoliv v oboru fotografie. Začínal na digitálním fotoaparátu, poté se na chvíli věnovat focení na kinofilm a od letošního roku používá polaroid.
Autoportrét (foto: Vojtěch Kaštánek)
Vojta se pyšní obsáhlou sbírkou fotoaparátů. Vlastní Polaroid Land Camera 100, Polaroid Land Camera 101, Polaroid Land Camera 210, Polaroid Land Camera 420, Efekta, Lomo LCA, Canon EOS 5 a Canon EOS 5D Mark II. Více se o něm dozvíte na jeho osobním webu www.vojtechkastanek.com.