Fotografie umí zachytit atmosféru či prostředí kaváren a to i přesto, že je uvězní do jediného okamžiku. Co nás na kavárnách tak přitahuje a láká? Proč milujeme jejich tradice?
Kavárny se staly symbolem veřejných debat a intelektualismu ještě za rakouského mocnářství. Ostatně právě z nich byly organizovány revoluční aktivity vedoucí ke vzniku ČSR. Za první republiky pak kavárenství dosáhlo svého vrcholu.
Nejen architektonickou kvalitou staveb, které se oděli do funkcionalistického hávu a vytvářely tak ideální zázemí pro jejich rozvoj, ale také kávou, která byla v té době velice kvalitní i celkovým prostředím, které zde panovalo. Kavárny umožňovali kolektivní samotu, ale také sociální interakci. Byly místem, kde vznikali básně, hovořilo se o umění, kráse či politice. To vše v kontextu vůně kávy a její hořké chuti.
S příchodem obou totalitních režimů se kavárny téměř rozpadly; nejen že došlo k propadu kvality staveb a omezení svobody, ale také ke zhoršení dodávek kávy. Během nacistické okupace šlo o nedostatkové zboží, později se její kvalita zhoršila natolik, že dala vzniknout jen „českému turkovi“ a kavárny, jako symbol buržoazních přežitků, ani neměly co prodávat.
Obnova kavárenství začala až po revoluci a je zajímavé, že se prosazuje především v Brně. Nejde přitom o pouhé oprašování zašlých tradic slavných časů, ale také o hledání nových obsahů a definic toho, co by kavárna měla poskytovat, jaké jsou současné sociální a psychologické potřeby lidí. Dnes je možné říci, že již nedílným způsobem opět moderují veřejný prostor tak, jak zachycuje snímek Kavárenská od Jokr7.
Fotografie týdne
Kavárenská (foto: Jokr7)
Snímek, který – ač nemůže zachytit pohyb lidí, hovor, ani vůni čerstvě se pražící kávy – ukazuje dokonale atmosféru, kterou tato zařízení do soudobé společnosti vnášejí. Nejde v nich o bezmyšlenkové kopírování starého, ale hledání nových forem. Ostatně přesně tak je koncipována také tato fotografie. Na jedné straně stojí černobílé provedení a klasická práce se světlem, na druhé pak velice netradiční kompozice a jednoznačný rukopis a styl fotografa.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších podařených děl uplynulého týdne, která se objevila v naší galerii.
Pan Adamec vytrvale pokračuje ve fotografování ptáků a dalších zvířat volné přírody. Tentokrát nabízí záběr Puštík vousatý na snímku, kterému nechybí dynamika, pocit z pohybu, vtip ani dobré technické zpracování.
Puštík vousatý (foto: Adamec)
Olda Polda si v rámci své fotografické kompozice klade otázku A co je na konci cesty a výtvarně se na ni snaží nalézt odpověď. Většinu lidí by možná intuitivně napadla smrt, ale to nemusí být vůbec jediná správná možnost.
A co je na konci cesty (foto: Olda Polda)
Snad žádný jiný snímek nemůže na předchozí otázku navázat lépe, než ten, nesoucí název A teď to roztočíme od Klemba. Ukazuje, že k dobrému snímku je třeba se někdy na věci podívat jinak, najít překvapivý průsečík různých úhlů pohledu a dát jim společného jmenovatele. Prezentuje snímek hravý, zábavný a přitom úplně prostý. Přesně takový, kterému nic nechybí.
A teď to roztočíme (foto: Klemba)
A na závěr ještě jeden pohled do atmosférou nasáté ulice na snímku . () od Luďka B. Možná i ona může být pro někoho odpovědí na Oldou Poldou položenou otázku. A také novým provokujícím stimulem nutícímu nás dívat se dále.
. (foto: Luděk B.)