Lidské myšlení je mimořádně složité a na vysvětlení toho, jak funguje, existuje řada teorií. Ještě větším problémem, než myšlení jednotlivce, však může být myšlení úřadu.
Velice zajímavou teorii na to, jakým způsobem funguje mozek a mysl nabízí populární britský matematik a fyzik Roger Penrose. Ten si všímá v prvé řadě toho, že určité schopnosti elementárního myšlení má každá jednotlivá buňka. Jako příklad je možné uvést trepku, která má jedinou buňku a je schopná aktivně vyhledávat potravu, rozmnožovat se nebo reagovat na podněty. Je tedy evidentní, že myšlení nemůžeme redukovat na nějaký deterministický výpočet, neboť každý axon v mozku se do velké míry rozhoduje autonomním způsobem.
Zatímco u trepky tvoří základ „myšlenkového aparátu“ cytoskelet, u axonů je situace o řád složitější tím, že jsou zde mikrotubuly, které jednotlivé axony navzájem propojují. Penrose vychází z toho, že v každém mikrotubulu (či části cytoskeletu) jsou kvantově mechanické objekty, které je možné popsat pomocí vlnové funkce. Ta má různý tvar podle toho, v jakém okolí se nachází. Parametry okolí může měnit sám axon nebo například lokálně odlišné chemické složení (například hormony). Jejich sečtením (superpozicí) dochází k rozhodovacím a myšlenkovým pochodům, které mají jednoznačný výsledek.
Pokud na takový postup přistoupíme, budeme muset hledat zcela novou kvantovou mechaniku, kde redukce vlnové funkce (měření nebo její projev makroskopického charakteru) bude mít přesný výsledek. Zajímavé je, že se ukazuje, že mozek je schopen rozhodovat i matematické pravdy, které jsou algoritmicky nerozhodnutelné. To podle Gödelovy věty o neúplnosti znamená, že mozek není možné popsat algoritmicky.
Podle Penrouse je tedy za činností mozku sice jen fyzika a kvantově mechanické procesy, ale současně to nijak neznamená, že by bylo možné kdy nahradit lidské myšlení počítači. A to i přesto, že běžně již skládají velice solidní hudební díla nebo píší abstraktní básně. Dnešní fotografie týdne zachycuje Úřad a jeho určitou vnitřní strukturu. Na rozdíl od Penrose však neříká nic o tom, jak tato instituce funguje. Osobně si myslím, že také nealgoritmickým způsobem.
Úřad (foto: Paklik)
Český Krumlov je považován za jedno z nejmalebnějších a nejromantičtějších míst u nás. Osobně na mne působí svojí barevností a pohádkovostí snad až příliš kýčovým dojmem. Snímek Měsíc nad řekou ale většinu těchto barevností skryl a ponechal jen pohádkovou romantiku.
Michal Balada pokračuje ve své sérii snímků v černobílém provedení z Islandu, na kterých jsou důležité ostré hrany, tvary a práce s prostorem. To vše v originální atmosféře a stylistice. Taková je také fotografie Iceland XI.
Iceland XI. (foto: Miiiba)
Jiná zákoutí úřadu, který výše prezentoval Paklík, nabízí Azhar na fotografii jemně zaoblenější, ale stále funkcionalisticky minimalistické, jež nese název Moje verze.
Moje verze (foto: Azhar)
A na závěr ještě pozvánka na procházku, v podání Řeřichy a jeho Podzimního toulání.
Podzimní toulání (foto: Řeřicha)