Když kupujete objektiv, pokládáte si otázku, k čemu vám bude sloužit. Většinou se jedná o nemalou investici, tudíž je poctivé zodpovězení tohoto dotazu zcela na místě, a to i v případě objektivů Lensbaby.
Jejich cena se totiž pohybuje na úrovni základního zoomu nebo levnější pevné padesátky.
Systém Lensbaby Composer Pro
Název Lensbaby odkazuje do světa dětských her, k něčemu sotva narozenému, nedospělému. Důraz na hravost a fantazii je patrný z designu obalu a návodu. Návrháři vám dávají jednoznačně najevo: vy jste nyní rodič (Mama?) a v ruce chováte děťátko (Baby). Na vás nyní závisí, jak si toho „spratka“ vychováte. Držíte v rukou prostředek, jak dosáhnout určitého cíle, efektu, jehož intuitivnost a nepředvídatelnost potěší především fotografy, které začala nudit nebo dokonce (nejen finančně) vyčerpávat honba za pixely, superrychlými autofokusy, či dokonale vyváženou expozicí.
Man on the moon
Amerika je zemí neomezených možností. Není proto divu, že nápad na Lensbaby se zrodil právě zde, konkrétně v hlavě profesionálního fotografa Craiga Stronga. Od malička si údajně liboval ve focení starou Holgou, která je v dnešní digitálně precizní či precizně digitální době anachronismem na druhou – není digitální, natož obrazově perfektní. Pomyslel si, že podobný efekt by bylo lze vtisknout i digitálním potomkům, a stvořil první Lensbaby. Popřel náboženství automatiky, využil stesku kinofilmových bardů nad starými manuálními miláčky, jejichž ovládání byl ještě kumšt, a především se svezl na stále mohutnící módní retro vlně. A k tomu všemu přidal další hodnotu – netradiční efekt selektivního ostření.
Doba měchová
Březen 2004: Světlo světa spatřila první verze Lensbaby s přídomkem Original. Od začátku se jedná o dvoučlenný systém: do ohebného těla (na principu měchu či později kulového kloubu) se vkládají jednoduché optiky. V pionýrských dobách se jednalo o optiky jednočlenné, později dvoučlenné.
První modely až k nejznámějšímu z nich – Muse jsou podobné hadici od vysavače. Princip je podobný starým měchovým fotoaparátům – i zde se ostří stlačením, popř. povolením měchu. Bonusem ovšem je možnost naklopení objektivu do stran. To dosud zmohly pouze tilt&shift objektivy. Jaký je výsledný efekt?
Systém Muse je založen na principu měchu podobně jako staré fotoaparáty.
Rovina ostrosti není jako u jiných objektivů rozprostřena po celé ploše fotografie, nýbrž koncentrována do kruhovité oblasti, tzv. sweet spotu. Její rozměr určuje velikost clony – čím nižší hodnota clony, tím menší je ostrá oblast na snímku. Naklopením objektivu lze navíc tzv. sweet spotem pohybovat po celé ploše záběru, určit, která jeho část bude ostrá a která nikoli.
Ve vycentrované poloze lze neostré plochy přirovnat ke klasickému bookehu, v ostatních pozicích je charakter „rozmazu“ poněkud netypický, má v sobě pohyb, který ukazuje k zaostřenému místu, a tím ho zdůrazňuje. (Podobného efektu dosáhnete zoomováním při expozici.) Čím více je objektiv nakloněn, tím více je účinek zřetelný.
Na první fotografii je ostřeno na střed, na druhé je využito náklonu objektivu pro vytvoření efektu pohybu u statického obrazu.
Princip systému se dodnes nezměnil. Vývoj se vydal cestou vylepšování těl a skel.
Přišli tomu na kloub
Rok 2009: I oblíbený model Muse trpěl pro řadu uživatelů závažným nedostatkem – měch nedrží v nastavené poloze, mechanicky se vrací do pozice výchozí. Jeho obsluha vyžaduje zručnost a trpělivost, přičemž bezchybný, tedy požadovaný výsledek nelze stejně zaručit. Proto firma vyvinula přesnější a preciznější variantu s kloubovým mechanismem Composer. Vpředu je objektiv vybaven klasickým ostřicím prstencem, vzadu kulovým kloubem, který řídí míru náklonu roviny ostrosti. Na rozdíl od vlasů múzy lze kloub přesně a rychle zaaretovat.
Jaro 2010: Jakýmsi krokem stranou či zpět k prvním verzím je Control Freak. Měchový mechanismus se však tentokrát automaticky nevrací do původní polohy, rovinu naklonění lze přesně nastavit pomocí šroubů. Tento systém je vhodný pro pomalou, trpělivou, precizní práci např. v makro nebo produktové fotografii. Na pohotovost zapomeňte. Je to také cosi pro technické hračičky, které nevyvede z míry komplikované ovládání ani fakt, že Control Freak není plně kompatibilní s ostatním Lensbaby příslušenstvím (např. s Fish Eye). Pro jejich použití je nutné zakoupit speciální adaptér.
Prosinec 2010: Pro ty, které nenadchla možnost naklonění roviny ostrosti, ale zato se shlédli v systému výměnných vintage optik, je k dispozici model Scout. Jednoduchá konstrukce – jedná se o tubu, do níž lze vkládat jednotlivé optiky – je určena především pro novou optiku Fish Eye.
Zleva: Control Freak, Composer, Composer Pro
Duben 2011: Na první pohled vypadá (vyjma barevných odchylek a malých detailů) stejně. Plastový kloubový mechanismus byl nahrazen kovovým a vylepšeno bylo údajně i zaostřovací ústrojí. Nakolik je to pravda, nemohu posoudit, v rukou držím pouze poslední model Composer Pro. Je pěkně kovový, dobře propracovaný, ostří plynule, můžete si utažením nastavit odpor kloubu při naklánění, v případě nutnosti jej úplně zaaretovat. Preciznost a maximální uživatelská vstřícnost činí z Lensbaby nástroj, který berou na milost i někteří zarputilí odpůrci. Tohle už není hračka…
Vývoj hybných mechanismů provázela progrese vnitřních optik. První Lensbaby’s jsou expedovány s tzv. Single Glass, tedy primitivní jednočlennou optikou. Se svým dvoučlenným nástupcem Double Glass je Lensbaby k dostání dodnes. Unikátním rysem těchto sklíček je nutnost manuálního clonění. Do útrob objektivů se vkládají magnetické disky s různě velkým otvorem, odpovídající hodnotám clony F2 až F22, přičemž platí stará známá rovnice – čím vyšší clonové číslo, tím větší hloubka ostrosti. Clony jsou k dostání s klasickým kruhovým otvorem nebo dírkami různých tvarů (hvězdička a srdíčko), vytvořit si můžete i tvary vlastní. Efekt různě vykrojených clon je patrný, fotografujete-li proti světelnému zdroji (sluníčku, pouličním lampám), nebo se vám do záběru dostanou odlesky (vody, kovů apod.).
Lepší než provozovat domácí experimenty je zakoupit clony již tvořivě vyražené (obrázek vpravo). Věřte, doma už mi leží několik zmetků. Vývojem kloubového ústrojí dalo Lensbaby jednoznačně na srozuměnou, že nechce být pouhou hračkou pro experimentální notoriky, nýbrž že touží po uznání i v profesionálních řadách. V tomto směru bylo nevyhnutelné sáhnout do samotné duše objektivu – jeho optické soustavy.
Nezacláněj!
Leden 2011: Sweet Optic se od svých předchůdců liší ve třech důležitých parametrech: počet optických MC členů je navýšen na čtyři, ohnisko jest širší (35mm) a hlavně se pyšní zabudovanou dvanácti lamelovou irisovou clonu s hodnotami F2,5–F22. To znamená, že odpadá nutnost ruční výměny disků, cloní se pomocí předního prstence.
Únor 2012: Optická sestřička Edge Optic kromě delšího ohniska (80 mm) nabízí nový systém tilt. Kruhy nahradily pruhy, které podle charakteru naklonění přemostí obraz ve směru svislém, vodorovném nebo diagonálním. Detailní informace najdete v článku Martina Kozáka.
K výše zmíněným „základním“ objektivům je k dispozici sada kreativních udělátek, která potěší především milovníky lomografie a dírkových komor. Všechny jsou monofokální o ohniskové vzdálenosti 50 mm (vyjma Pinhole/Zone Plate). Tato hodnota ovšem platí pouze pro fullframe zrcadlovky, majitelé fotoaparátů s menším čipem poctivě násobí crop faktorem.
Optic Kit neboli hračkočkové optiky pro oblibovatele obrazových experimentů.
Pokračování 2 / 2
Honění sladkého bodu a jiné líbeznosti
K vyzkoušení jsme měli slíbeny tři generace Lensbaby objektivů. Po otevření balíku na mne vykoukly barevné papírové kostičky a kvádry. Království baby hraček. Nápaditý háv skrýval očekávané překvapení.
Postupně jsem osahala jednotlivá těla objektivů. Ve středu zájmu byl samozřejmě nejnovější Composer Pro opatřený kloubovým mechanismem. Abych učinila povinnosti zadost, zatočila jsem hadicí Muse a zkontrolovala Control Freak. Ač někteří mámové nedají na měch dopustit, mne múza příliš neoslovila, přece jen není nad preciznost a vstřícnost ovládání. Co se týče Control Freaku, těžkopádné ovládání z něj činí příliš specializovaný, tedy nepříliš široce použitelný nástroj.
Na tělo fotoaparátu jsem nasadila Composer Pro s dodanou optikou Sweet Optic a takto vybavena se vydala do terénu.
Problém č. 1
První otázkou, kterou bylo třeba vyřešit, byla nastavení pracovního režimu na fotoaparátu. Rada z návodu, že mám zvolit prioritu clony, mi přišla podivná. Clonu přece ovládám manuálně předním prstencem objektivu, popř. – u starších optik – výměnou magnetických plátků. Jediným nastavitelným parametrem by byla korekce expozice v krocích EV. Po zvyku, tak jak to činím při fotografování se starými kinofilmovými objektivy, jsem natočila M – manuální mód. Po pořízení prvních záběrů v různých světelných podmínkách proběhla kontrola histogramu a signalizace pod- a přeexpozice, která u mého Olympusu E-620 prokázala zřetelnou tendenci k podexpozici (cca 0,7EV). Canony mají s Lensbaby údajně problém opačný. Kontrola správné expozice je každopádně nezbytná.
U manuálních objektivů, které nekomunikují s tělem, se vyplatí zkontrolovat expozici alespoň pomocí histogramu.
Problém č. 2
Jak bylo psáno výše, všechny systémy Lensbaby jsou primárně určeny na plnoformátové fotoaparáty. My ostatní musíme násobit crop faktorem (APS-C 1,5×, 4/3, 2× atd.). A tu se dostáváme k neuralgickému bodu systému. Nevidíme to, co vidí objektiv. A v případě malých hledáčků, které nepokrývají 100% záběru (jako je ten můj olympusí) je tato disproporce ještě větší. Snadno se proto stane, že se nám sladký bod při naklápění objektivu dostane mimo obraz. Tento fakt může být dost nepříjemný. Chcete-li mít na snímku něco ostré, musíte totiž oželet míru rozmazání a objektiv naklonit méně, popř. více zaclonit, tzn. zvětšit ostrou plochu. Pro systém 4/3 je clona F2 a F4 takřka zapovězená. Malý a tmavý hledáček v kombinaci s malým čipem práci s takto malou hloubkou ostrosti v podstatě znemožňuje. Východiskem může být ostření pomocí živého náhledu.
Composer Pro, Sweet Optic, 35 mm
Problém č. 3
Zpočátku je těžké vycvičit si koordinaci oko – ruka – naklonění objektivu. Zdá se to jednoduché, ale je to často pěkný oříšek, zvláště potřebujete-li efektu dosáhnout rychle a přesně. Představa o poloze kloubu, kterou máte při pohledu do hledáčku, se může pekelně lišit od reality. Osvědčilo se mi proto Composer zcela vykloubit do požadovaného směru a poté opatrně korigovat směrem k předpokládané středové poloze. A chcete-li záběr přesně vystředit, je lepší provést tak zvenčí, ne přes hledáček.
No problem
Pro přesně vycentrované fotografie má Lensbaby systém jménem Scout. Jedná se o tubu, která drží vše zpříma. Primárně je určena pro optiku Fish Eye, nicméně je kompatibilní s celým optickým systémem firmy Lensbaby. V kombinaci s Fish Eye 12 mm může Scout sloužit jako levná náhrada za drahá rybí oka. Fish Eye je složen z 6 MC optických členů, ostří od 1,3 cm do nekonečna, clona se opět vkládá ručně a její rozsah činí F4 až F22.
Fish Eye ve Scoutovi a jedna fotografie na tzv. plnou díru.
Ke Scoutovi jako i k ostatním „tělům“ lze přikoupit Optic Kit. Jedná se o sadu tří vyměnitelných optických vložek produkujících speciální efekty. Nečekejte ovšem zázračnou obrazovou kvalitu, vlastně nečekejte žádnou, neboť účelem těchto optik je onu kvalitu popřít a vytvořit obraz založený na záměrné dehonestaci technické preciznosti. Plastic Optic a Single Glass Optic jsou jednoduchá sklíčka o jednom optickém členu, která mají napodobovat obrazové výstupy primitivních optik prvních fotoaparátů. Clona se samozřejmě mění mechanicky. Chcete-li si užít optických vad, obzvláště chromatické aberace, určitě sáhněte po optice Plastic. Osobně mne tyto dva zmrzlinové kornoutky nenadchly, podobných efektů lze dosáhnout pomocí filtrů v počítači.
Zajímavější je kouzelné přešoupátko – dva v jednom Pinhole/Zone Plate. Kolíčkem uvnitř objektivu lze přepínat mezi replikou dírkové komory a efektem měkkých a táhlých přechodů hran. Výsledky jsou působivé samy o sobě, tudíž jejich umocňování náklonem roviny ostrosti nemá smysl. U této optické vložky je clona pevně daná: Pinhole má F177, Zone Plate F19. Vysoké clonové číslo způsobuje, že ani u jednoho v (alespoň v mém malém temném) hledáčku nicmoc neuvidíte, což je ovšem vzhledem k ostření dost jedno, neb hloubka ostrosti je u Pinhole nekonečná a u Zone dostatečná.
Při práci s Lensbaby jsem nahlédla do starých kinofilmových časů, kdy fotografování znamenalo také manuální zručnost, rychlost, cvik, nejen spoléhání se na automatiku fotoaparátu. Nedělalo mi to až tak velké problémy, ráda fotím kinofilmovými objektivy – ruskými Heliosy a Zenitary, carlzeissovými Pentacony a Pancolary. Lensbaby sice nedosahuje jejich obrazové kvality, o to víc můžete popustit uzdu fantazii a zaexperimentovat si. Za nepříliš velký peníz máte možnost vyzkoušet si více technik (soft focus, fish eye ad.) a objevovat nové vizuální světy. Pro někoho může být Lensbaby třebas i odrazovým můstkem k tříbení vlastního fotografického stylu, pro někoho ovšem rouškou tvůrčí impotence.
Lensbaby nabízí kreativní možnosti i filmařům. Na následujícím videu můžete shlédnout záběry pořízené objektivy Lensbaby. Film Skafandr a motýl (The Diving Bell and the Butterfly) vznikl v roce 2007 v koprodukci Francie a USA a byl nominován na Oscara.
Lenshomemady
Jestli rádi kutíte, můžete se pokusit vyrobit vlastní Lensbaby. Základními ingrediencemi jsou jeden manuální objektiv, harmonikový zvon na WC, popř. cokoli podobně měchovitého a víčko bajonetu, popř. redukce, třebas na objektivy se závitem M42.
- Ze zvonu odejměte násadu a vzniklý otvor přizpůsobte velikosti zadního členu objektivu. Otvor by měl být těsný, aby objektiv pevně držel.
- Do pevnější fólie (koupíte v papírnictví) nebo tužšího papíru (jako je např. u sáčků do vysavače), udělejte otvor velikosti bajonetu fotoaparátu. Fólii připevněte k druhému (záchodovému) konci zvonu, a to jakkoli – lepidlem, nití...
- Do krytky bajonetu vyvrtejte dostatečně velký otvor, aby mohlo světlo dopadat na čip aparátu, popř. použijte zmíněnou redukci a přilepte ji k fólii.
- Lenshomemade je hotové, můžete začít experimentovat.
Postup je samozřejmě variabilní, lze použít různé materiály i spojovací techniky, princip zůstává stejný.