Fotografie je často dílem okamžiku. O vteřinu dříve nebo později není nic pohledu zajímavého. Ale synchronizace prstu autora na spoušti a světa kolem nás umí vykouzlit divy.
Zatímco letecká a železniční doprava na počátku minulého století vyvolala umělecký proud futurismus, který reflektoval rychlost a zkracující se vzdálenosti, tak fotografie šla právě opačným směrem.
Umožnila konzervovat skutečnost, uchovat ji jako vzpomínku, která nepodléhá změnám. Využití přitom bylo různé – slavná je éra jak umělecké fotografie, tak také té dokumentaristické, která sehrála mnohovrstevnou roli v obou světových válkách.
Zatímco umělec si typicky svoji scénu může pečlivě nachystat a počkat na ten nejlepší okamžik, kdy si pořídí několik podobných snímků, z nichž nakonec vybere ten nejlepší, dokumentarista jen pracuje se syrovou skutečností.
Scénu nevytváří sám, ale jen konzervuje to, co vidí kolem sebe. Skutečnost je ale v podstatě jiná – dokumentaristé dnes běžně platí za bojové scény, nebo dotvářejí dým, aby byl zážitek války dostatečně sugestivní. Umělci pak stále více hledají kontexty běžně žitého světa, který zachycují.
Snímek Helga je ukázkou toho, jak v prostředí ateliéru hraje důležitou roli rychlý stisk spouště. Pokusů příliš mnoho není – barva není levná, modelka se musí umývat a znovu chystat. Není možné propást ten správný okamžik. Na druhé straně má fotograf výhodu podobnou jako při sportu, kde ví, kdy skokan skočí nebo cyklista projede kolem.
Libor Pawlas tuto znalost přetavil v podařený hravý snímek modelky, která se uhrančivě dívá do očí diváka, zatímco je její tělo aktivně proměňováno barvou. Jako by o tom ani nevěděla, nestarala se o ni. Její líčení s barvou koresponduje a ukazuje na skutečnost, že nejde o nějakou externí invazi, nýbrž o očekávanou syntézu organického a anorganického.
Gratuluji autorovi k podařenému a technicky precizně provedenému snímku téměř středové kompozice a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Pokud máte rádi fotografický minimalismus, pak vás zřejmě potěší snímek s názvem Jenom taková …, jehož autorem je chloor. Zachycuje zajímavou černobílou hru odstínů šedi mezi zdí a stuhou, která je zavěšená někde u stropu. Autor si přitom dává záležet na práci s detaily – popraskaná a fragmentovaná zeď, světelné překryvy u stuhy a řada dalších prvků vytváří zajímavý celek, který jistě stojí za pohled.
Jenom taková..., foto: chloor
Nikol K. nabízí foto zcela jiného charakteru. V hlavní roli je žába a její upřený pohled na diváka. Snímek nese název ,,Zvědavý,, a nabízí netradiční formát snímku, který dává vyniknout oranžovým prvkům – očím i prstům malého živočicha.
Zvědavý, foto: Nikol.K
Snímek téměř mikoudelkovsky patetický nese název PODZIMNÍ VARIACE a ukazuje, jak neostré a nepřesné jsou naše názory na to, jak vypadá svět. Svými modely se můžeme popperovsky jen blížit k pravdě, ale nijak ji neobsáhneme. Příroda sama tak stále zůstává tajemstvím, které nebude nikdy dokonale proniknuto. Autorem je motak.
Podzimní variace, foto: motak
A na závěr ještě jeden snímek pro všechny milovníky setmělých měst a upířích příběhů – nese název Tou lucernou vám paní kněžno posvítím, ale... a jeho autem je rampepurda.
Tou lucernou vám paní kněžno posvítím, ale..., foto: rampepurda