Podzim má v našich zeměpisných podmínkách zvláštní charakter. Jako by se v něm zrcadlilo z jedné strany léto, označované jako babí, z druhé strany do něj volně vstupoval mráz a chlad zimy.
Jeho vlastní specifické mlhy a padající listí tvoří jen malou jeho část. A přesto je možná pro něj právě tato okrajovost, stání mezi dvěma extrémy typické – zima ani léto zde nevstupují s takovou intenzitou a silou, nemají dlouhého trvání, jsou vlastně jen vlnkami na pozadí něčeho širšího.
Jinými slovy by mohl být obrazem jakéhosi aristotelovského klimatu. Pro Aristotela je ctnost schopností stát mezi dvěma extrémy, tedy jakási přiměřenost. Člověk, který je statečný není na jedné straně ani hazardér a sebevrah, ale také není zbabělcem. Svůj život a zdraví nasazuje jen tehdy, když to skutečně má smysl. A právě takový je podzim; mírný, usebraný, stojící na cestě mezi létem a zimou.
Snímek Mrazík začal cenit zoubky... toto téma rozpracovává – led je ještě tenký, nesouvislý, stromy ještě nejsou zcela připravené na zimu. Krajina jako by vedla boj sama ze sebou s klimatem, časem, osudem.
Mrazík začal cenit zoubky..., foto: No21
Celý snímek, jako byl ilustrací k tomu, co v roce 1927 napsal Antonín Sova ve své sbírce Drsná láska: „Topolů nade vsí hudba líná // zpívá bezlidným prázdnem října. Réva na zdích zlatorzivá // mlčí, odpočívá.“ Černobílý snímek zachycuje stromy, které se vlní ve větru, stejně jako hladina, která je zrcadlí. Mlčí, nerámusí, zve ke klidnému sledování obrazu, který přirozeně spěje do jistého abstraktna, ač je fotografickým zachycením skutečnosti.
Jako by svět sám měl nějakou metafyzickou strukturu, která by se na snímku chtěla zjevit. Bez rámusu, extrému, síly. V tichém šepotu, vánku, naslouchání podzim ukazuje svou tvář tomu, kdo ji chce vidět a slyšet.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je – již jen podle rukopisu snadno identifikovatelný – No21 k pěkné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Ačkoli se fotografie zvířat nedostávají do našich výběrů příliš často, tentokráte musíme učinit výjimku. Snímek Horská letka... je součástí širšího cyklu fotografií Vlastimila Pibila a zaujme jak svoji expediční atmosférou, tak výborných technickým i kompozičním zpracováním.
Lubos66 nabízí fotografii MXXXIV., kterou navazuje na svůj starší cyklus snímků pracující s geometrií a světlem. Také zde mají obě dvě složky své místo a udržují si celkovým koncepční záměr celé série, ze které by mohla být zajímavá výstava.
MXXXIV., foto: lubos66
Jokr7 se baví – a s ním také divák – kontextem nápisů a reklam a živých lidí, kteří se v jejich okolí vyskytují. Českou mediální scénu tento týden pobouřilo jedno usnutí u čekání na čaj, tentokráte muž usnul u kávy. Nebo jen poutače? A sedla by mu? Fotografie nese název bez názvu. Je tak vlastně nonsensem.
bez názvu, foto: Jokr7
A na závěr ještě snímek od Paklíka Hercegnő robogó., který souvislost architektury a s ní interagujícího člověka tentokráte doplnil zvláštním vnímáním perspektivy.
Hercegnő robogó., foto: shimmell