Skvělé video
Neomezený čas nahrávání
Bohatá konektivita
Rozšířený ekosystém
Hmotnost a rozměry
Menší senzor
Cena vzhledem k full frame přístrojům
8 /10
Bezzrcadlovka Panasonic Lumix GH6 je postavená na systému MFT a její zaměřením je především video, nicméně nabídne i solidní fotovýstup či rychlé snímání. Mimo samotnou bezzrcadlovku se v samostatných recenzích podíváme i na objektivy Panasonic Leica DG Summilux 9 mm F1,7 ASPH, Panasonic Leica DG Vario-Summilux 10-25 mm F1,7 ASPH a Panasonic Leica DG Vario-Summilux 25-50 mm F1,7 ASPH.
Specifikace:
- Bajonet Micro 4/3
- Snímač 17,3 × 13 mm (crop 2×)
- Rozlišení 25,2 Mpx
- Mechanická závěrka: 1/8 000 – 60 s
- Elektronická závěrka přední lamely: 1/2 000 – 60 s
- Elektronická závěrka: 1/32 000 - 60 s
- Až 14 sn./s při mechanické závěrce a 75 sn./s při elektronické
- Paměti CFexpress, SD / SDHC / SDXC (UHS-II)
- Konektivita USB-C, Jack 3,5 mm, HDMI A, Wi-Fi
- Akumulátor DMW-BLK22
- Cena 45 682 Kč až 142 290 Kč
Ergonomie
Když uvidíte Lumix GH6 či jej vezmete do rukou, nejprve si pomyslíte, že se jedná o full frame přístroj. Rozměrově s 138,4 × 100,3 × 99,6 mm spíše připomíná právě stroje s mnohem větším snímačem. Panasonic ovšem do těla nepotřeboval vmístit velký snímač, ale aktivní chlazení či pokročilé ovládací prvky.
Velikost a hmotnost 823 gramů znamenají, že bezzrcadlovka nevyužívá výhod dalších konkurentů s podobným menším senzorem. Nejedná se o cestovní přístroj, který je ideální třeba na delší výšlapy nebo jej jen tak nevezmete na nějakou akci. Panasonic cílí na mnohem specifičtější využití – video při použití velmi kvalitních objektivů, které jsou stejně tak velké a těžké.
Specifikem bezzrcadlovky je aktivní chlazení pro dlouhé nahrávání videa ve vysoké kvalitě. Vstup vzduchu je napravo pod displejem a výdech je na levé straně vedle konektorů. Ventilátor při běžném používání neuslyšíte, takže se projeví jen tehdy, když je to potřeba.
Ohledně samotného držení, foťák má velmi výrazný grip, takže držení je nejen pevné, ale i pohodlné. Dobře jsou rozložené i všechny ovládací prvky, tedy vždy jsou na dosah a pro všechny klíčové funkce je dedikované tlačítko nebo jiný přepínač. Po nějakém čase stráveném s bezzrcadlovkou se naučíte používat všechna důležitá nastavení poslepu.
Displej je výklopný a je možné jej natáčet, takže pro nahrávání videa nebude dělat problém žádný úhel. Jeho úhlopříčka činí 3“ a má 1,84 milionů bodů. OLED hledáček s 3,68 milionů bodů je dostatečně jemný. Mezi oběma způsoby náhledu scény funguje automatické přepínání pomocí senzoru.
Panasonic se chlubí pětiosou stabilizací s účinkem až 7,5 EV, tedy 181× delšími časy oproti situaci bez stabilizace. Díky tomu jsem zaznamenal opravdové minimum pohybově rozmazaných fotek a i video je velmi plynulé při pohybu foťákem, takže stabilizace funguje výborně.
Ostření
Panasonic stále ještě sází na systém kontrastního ostření, zatímco další výrobci jako Sony, Canon či Nikon již dávno přešli na fázové ostření na čipu. Je mezi oběma způsoby ostření rozdíl i v praxi? Ano je, ovšem menší, než by se dalo čekat. DFD technologie Panasonicu je velmi solidní a její problémy se projevují až ve velmi náročných situacích jako při nedostatku světla.
Pokud nejste zvyklí na ostření Panasonicu, nejprve si musíte najít vhodný ostřící režim a poté si chvíli zvykat, nicméně po určité době lze s tímto tělem dosahovat dobrých výsledků. Líbí se mi rychlý přepínač ostřících režimů na zadní straně, kde rovnou vidíte, zdali ostříte v kontinuálním, jednotlivém nebo ručním režimu.
Na videu se můžete podívat na test ostření při světelnosti F1,7 a kontinuálním snímání při dobrém světle. Sledování proběhlo velmi dobře a rozmazaných snímků vlivem špatného zaostření bylo jen pár. Několik snímků je pochopitelně špatně komponovaných a několik jich je pohybové rozmazaných kvůli vysoké úhlové rychlosti.
Při horším osvětlení nastávají problémy, a to zejména u videa. Někdy se foťák mírně ztrácí a hledá správné zaostření. Nicméně při focení je realita taková, že ostření funguje do takové tmy, kdy je foťák ještě schopný vyfotit solidně kvalitní fotky. Jinými slovy jsem nezaznamenal téměř žádné špatně zaostřené fotky, nicméně zejména v nejnáročnějších scénách foťák může zaostřit špatně.
Video
Bezzrcadlovka se spoustou pokročilých formátů zvládá až 5,8K rozlišení při 60p a 4:3 nebo lépe 5,7K 60P při poměru stran 17:9. Možností je však mnoho včetně spousty datových toků a profilů, celkový přehled všech možností naleznete na stránkách Panasonicu.
V praxi můžete nastavit opravdu mnoho možností, ovšem limitací bude způsob záznamu. Pokud nahráváte na paměťovou kartu, foťák si zjistí potenciální rychlosti podle použitého formátu a podle toho omezí typy záznamu s přespříliš vysokým bitratem. Lze samozřejmě nahrávat externě na podporovaná zařízení.
Ukázkové video odhaluje velmi dobrou kvalitu, nicméně profesionálové z foťáku dokážou vytáhnout mnohem více detailů nebo lepší barvy skrze úpravy v počítači.
ISO, šum a dynamický rozsah
Bezzrcadlovku jsou používal na automatické ISO v prioritě clony a v tomto případě se rozmezí ISO pohybovalo od 100 do 3 200. Hodnota 3 200 se dá charakterizovat jako použitelná, detaily v jemných strukturách již chybí, ovšem celkový obraz je dobrý. Menší senzor způsobuje, že u full frame přístrojů byste podobnou kvalitu snímků nalezli u ISO 6400 a možná i výše.
Jiná je situace například u portrétů, kdy u takto vysoké hodnoty ISO již tvář ztrácí kontury a výrazněji se slévají detaily. Tyto nedostatky jsou viditelné zhruba v rozmezí ISO 1 000 až 3 200. Mezi ISO 320 a 1 000 jsou stále viditelné drobné problémy. Až v rozmezí ISO 100 až 320 se dá mluvit o bezproblémové kvalitě snímků.
Nicméně kvůli menšímu senzoru není dynamický rozsah senzoru zrovna nejvyšší. U ISO 100 je možné vytáhnout ze stínů RAWů maximálně 3 EV, nicméně už tehdy je vytažený i šum. Ten má mimochodem velmi pravidelný čtvercový charakter, po jeho obvodu je viditelnější. Horší dynamický rozsah je patrný i u běžných fotek, kdy se foťák snaží vytáhnout detaily z nejrůzněji osvětlených částí scény. Pro úplnost, full frame přístroje nemají problém vytáhnout z ISO 100 detaily i při 5 EV.
Přímé porovnání ISO 100 a 3 200 odhaluje o něco nižší detaily v jemnějších strukturách, nicméně na jednolitých plochách se začíná projevovat výše zmíněný čtvercový vzorec v RAWu, u JPEGu je namísto šumu patrný výraznější odšum, který je na výchozí nastavení odšumu horší než šum v RAWu.
Konverze do JPEGu
Mimo výraznější odšum provádí foťák při konverzi z RAWu do JPEGu mnoho dalších úprav. Nejvýraznější je zvyšování saturace barev, zde hodně záleží na osobním vkusu, nicméně Panasonic míří spíše do líbivého než přirozeného barevného podání. Není však ještě v kategorii „omalovánek na sociální sítě“.
Druhým jevem je jakési přidání jemné a mírné mlhy do středové části snímku. Pozoroval jsem to na více případech, kdy se středy fotek jeví v JPEGu více bílé než RAWu. Poslední výraznou úpravou je ořez, zkreslení u testovaných objektivů bylo výrazné, více o tomto tématu bude řečeno jednotlivě u recenzí objektivů.
Verdikt
Bezzcadlovka Panasonic Lumix GH6 cílí zejména na video nadšence, kterým umožňuje za relativně dostupnou cenu koupit přístroj, který s nimi bude růst. Možnosti dalšího vybavení jako objektivy, ale i stabilizační či audio systémy můžete dokupovat postupně.
Focení je spíše doplňkovou funkcí, rozhodně byste neměli kupovat Lumix GH6 primárně na focení s tím, že občas uděláte nějaké video. V takovém případě můžete sáhnout po podobně drahém full frame těle, které zvládne fotit lépe a video nebude o moc horší.
Ukázkové snímky:
