„Dělám věci tak, jak je cítím.“ říká Karel Vepřík

Když se dívám na některé tvé fotografie, vidím tváře babiček, prababiček. Co tě vlastně tolik láká na historii?

K vintage (= staré, archivní, klasické, pozn. red.) stylu jsem měl vždycky blízko. Líbí se mi staré fotografie, obrazy, oděvy, zkrátka cokoli vintage. Duší jsem velký romantik, což se snažím přenést i do svých fotografií. Ve vintage cítím určitou dávku romantiky, proto se mi to líbí.

Dnešní neromantická doba se ti nelíbí?

Ani ne. Tento svět, takový jaký je, není pro mě. Přijde mi, že je téměř vše založeno na tom, co nejvíce šokovat, vše je prvoplánové, rychlé. Jo, dnešní doba je zbrklá. Lidé se neumí pozastavit, byť jen na chvilku, a užít si maličkostí. Asi jsem se minul stoletím. (úsměv)

Circulation of shadows, Eva | Nynpha, foto: Karel Vepřík, 2×

Přejděme k fotce. Ty ses k historické fotografii dopracoval z klasických portrétů na digitál, pokud se nepletu. Co bylo impulzem k přechodu na klasiku?

Tak určitě si nemyslím, že bych dělal historickou fotografii. Historické fotografie byly na bromu, collodiu apod. To já nedělám. Mám svojí metodu podání vizuálního vjemu. Co se týče té změny, nebylo to ze dne na den a řekl bych, že ta změna stále probíhá. Co bylo důvodem? Chtěl jsem se posunout. Digitál jako takový mě přestal bavit. Představa brodit se desítky, možná stovky záběrů, je pro mě děsivá. A pak jde taky o to, co s tím dál…

A co s tím dál?

Fotky s digitálu projdou Photoshopem či jiným grafickým editorem a je hotovo. Zkrátka nic autorského, vše za vás dělá stroj. S křivkami umí šoupat každý. U analogu je to jiné. Vyvolat, ustálit negativy atd. při těchto procesech je veliký prostor pro vlastní kreativitu, prožitek. Film můžete podvyvolat, použít prošlý film, druhy vývojek, papírů…

Já maluju negativy, což je můj proces, nikde jsem ho neokoukal. Určitě se malovalo i dříve, nikoli negativy, ale pozitivy. Myslím si, že gró toho všeho je nedělat věci tak, jak by se měly dělat, ale dát tomu něco ze sebe, nějakou přidanou hodnotu. To analog nabízí.

Circulation of shadows, Ivana, foto: Karel Vepřík

Můžeš nám nějak objasnit pojem „malování negativů“?

Podrobný popis samozřejmě neřeknu, jelikož je to součástí mého rukopisu (úsměv). Ale zkráceně jde o to, že z negativu udělám postupným chemickým procesem pozitiv, který pak štětci maluju, vytvářím textury, „ožrané“ okraje atd. Nikdy tak nevzniknou dva stejné obrázky. Vesměs negativy jsou malé, takže v případě formátu 6×6 maluju pod lupou.

Takto pracuji asi čtyři roky. Začalo to náhodou, měl jsem na stole nějaké chemikálie, psi mi zvrhli stůl a chemie se vylily na negativy… zaujalo mě, co to udělalo a začal jsem se o to zajímat víc. V počátcích z toho vznikaly hrozné věci (úsměv), ale v současné chvíli už je to koukatelné. Blíží se to mé vizuální představě. Chci z toho ale dostat ještě víc, proto zkouším nové poměry, teploty, přísady apod. Asi nikdy nebudu spokojen. Ve chvíli, kdy budu spokojený, bude s mou kariérou fotografa konec.

Co tě na malování negativů tak láká…

Miluju pictorial, zjednodušeně řečeno, snové pojetí reálného života. To mi malování negativů dává. Fotografie nejsou dokonalé, jsou extrémně měkké, snové. V tom je ta krása.

Technicky dokonalá fotografie je nudná fotografie. To nikoho nezajímá. No vlastně možná jo – lidi, co posílají svá díla do veřejných fotogalerií a hodnotí, co a jak je správně a jak by to mělo být. Tomu se už směju. Neřídím se pravidly, dělám věci tak, jak je cítím. Kdyby každý fotil tak, jak se píše v knihách, byla by to nuda.

  
Circulation of shadows, Untitled II | Circulation of shadows, Untitled V, foto: Karel Vepřík, 2×

Prozradíš, na co fotografuješ?

Pro osobní tvorbu používám analogy – Pentacon Six, Flexaret, měch 6×9, 9×12, 13×18. Nedávno jsem si pořídil i Pinholi 6×9 (dírkovou komoru, pozn. red.), tak i s ní začínám koketovat.

Miminka fotím na digitál Canon EOS 400D a pevnou padesátku. Rád bych je fotil i na analog, ale je to drahá sranda, to mi nikdo nezaplatí.

  
Foto: Karel Vepřík, 2×

Doba ti tvé nadšení moc nepřeje. Nedávno zkrachovala firma Kodak a na trhu už podobných firem moc nezbývá. Jak vidíš budoucnost klasické fotografie?

Co se týče značky Kodak, tak filmy od nich nepoužívám, fotím výhradně na Fomu, takže těžko soudit. Ale myslím si, že analog bude mít ve fotografii a současném životě vždy své místo. Dříve se malovaly obrazy, pak najednou přišla fotografie a boom. Lidi sebáli, že s malováním je konec. To senestalo a malba a fotografie šly ruku v ruce dál. Každý si našel to své. To samé je i u digitálu. Kdo bude chtít digi, bude fotit digitálně, kdo analog, bude fotit na analog.

Jsi bývalý model. Zdá se mi, že už vzniklo určité pravidlo, že se z modelů stávají fotografové, vizážisti apod. Vnímáš to i ty jako přirozenou cestu?

Těžko říct. Možná na tom něco bude, pokud jsi hair artist, make-up artist, model apod. je fotografie všude kolem tebe.

Ahmad + Karel + Arish, foto: Karel Vepřík

V kolika letech jsi začal mít jasno v tom, co budeš?

To nemám jasno ani teď (úsměv). Fotím zhruba šest let a budu to dělat, dokud mě to bude bavit. A až mě to jednou omrzí, budu dělat něco jiného. Focení mám stále jako koníček a doufám, že to tak i zůstane.

Koníček, ze kterého máš ale i příjem…

V první řadě je to záliba, kdyby mě to nebavilo, nefotím. A mám to i jako terapii, když je mi smutno, zabalím foťáky a vyrazím ven.

Jelikož jsem si ale zařídil ateliér, musím fotit i něco, aby se mi zaplatil. Fotím komerčně děti, ale i to dělám po svém, baví mě to. Háčkuji si na ně čepičky a dekorace, to miluji. Televizi nezapínám, raději háčkuji.

Faktem ale je, že není jednoduché v dnešní době platit sám ateliér a ještě něco vydělat.

Ty vlastně nejsi závislý na příjmu z focení, hlavní výdělečnou činnost máš jinde. Chtěl bys, aby to bylo jinak, aby tě focení živilo?

Řeknu to takhle: nechtěl bych být otrokem fotografie.

Ahmad Juwel von Persien II, foto: Karel Vepřík

Ještě bych se ráda pozastavila u tvé vlastní tvorby. Podle čeho si vybíráš lidi, které budeš fotit?

S výběrem jsem dost opatrný. Klasická okatá krása mě moc nebere. Podle mě to není jen o fyzické kráse, i oškliví lidé jsou krásní, pokud je krásné chceme vidět. Ve fotografovaném objektu hledám jinakost, neokoukatelnost, charisma či jak to nazvat. Problém je v tom, že v dnešní době se hodně přeretušovává, manipuluje s fotografií, takže už se mi párkrát stalo, že mi na focení přišel de facto jiný člověk, než jakého jsem znal z fotek.

A ty photoshop nepoužíváš vůbec?

Používám ho u mimin, protože většina z nich jsou flekatá. Nejraději bych jim dal make-up, ale to udělat nemůžu (úsměv), takže musím používat Photoshop. Nikdo nechce mít na zdi pověšenou fotografii flekatého miminka.

U analogu jsem po skenování upravoval kontrast, dříve i ořez. V současné době už ne, jelikož při malování negativů rovnou vytvářím finální kompozici.

  
Foto: Karel Vepřík, 2×

A jsme zase u dětí – s kým je vlastně spolupráce snadnější? Je známo, že se lidé na fotografiích přetvařují, načež děti jednají spontánně.

Nelze jednoznačně říct, s kým je spolupráce snadnější. Jsou lepší miminka, jsou horší miminka. To samé platí i u dospělých. Hlavní je to, abychom si focení užili. Pokud si užijeme focení, výsledek se vždy dostaví. Ale stalo se mi, že mi na focení přišli rodiče s miminkem a dávali mi jasně najevo, že oni si platí focení a já jsem jenom fotograf a musím držet hubu a fotit. Tak jsem je vyvedl z omylu, já je nepotřebuji. Slušně jsem je poslal domů.

Všimla jsem si, že děti fotíš jenom spící…

U novorozeňat je to nejlepší, protože spící jsou spokojené, klidné a dají se skládat do košíku, jak potřebuji. A navíc jsou roztomilé. Rodiče budou mít ještě hodně příležitostí fotit své děti vzhůru, spící novorozeně jen jednou v životě. Tím stylem je i fotím.

Foto: Karel Vepřík

Jak už jsi zmínil, máš ateliér v Nymburce a podle toho, co jsem viděla je hodně stylově zařízený. Focení v interiéru tě baví víc než venku?

To ne. Rád fotím i venku, krajinky po ránu v mlze. Ateliér je moje útočiště, můj svět. Takže je mi jedno, kde fotím, hlavně musím mít inspiraci a hezké denní světlo. Ateliér je ale můj sen, který si právě plním. A pokud jednou zkrachuju, tak jdu dál, ale s vědomím, že jsem do toho šel, nebál se a splnil si sen. Kdo nic nezkusí, nic nezkazí.

S tím mohu jenom souhlasit. Proč jsi vlastně zakotvil v Nymburce? Nechybí ti Praha, přece jen jsi tu nějakou dobu žil. Nemyslíš, že bys v Praze snáze získával zakázky?

V Nymburce jsem kvůli práci ve zlatnictví. To, že mám v Nymburce ateliér, je věc druhá, to vyplynulo až později. Je mi ale jasné, že takový ateliér, co teď mám, bych v Praze nikdy nezaplatil. A Nymburk není zase tak daleko od Prahy. Na focení mi přiletěli lidé z Milána nebo jezdí ze Slovenska. Kdo chce, cestu si najde.

Praha mi ale chybí, kvůli přátelům a kvůli dostupnosti. Vybavení by se mi tam shánělo snadněji, takto musím hodně věcí objednávat přes internet. V Nymburce nekoupíte ani svitkový film, natož vývojku.

Circulation of shadows, Untitled III, foto: Karel Vepřík

Kdy se na tvé fotky budeme moci přijít podívat do galerie?

Výstavu určitě chystám, ale až dodělám cyklus Circulation of shadows, který bude mít 82 obrázků. Proč 82? Protože jsem ročník 82. Dřív tyto fotky z ruky nedám, v tom jsem zásadový.

  
Arish Juwel von Persien | Ahmad Juwel von Persien, foto: Karel Vepřík, 2×

Hodně tvých fotek je kompozičně dokonalých. Jakoby to byly obrazy namalované rukou malíře. Proto jsem si od tebe oblíbila fotku, na níž je rozplácnutý komár. Je to fotka, která v tvém portfoliu vyčnívá. Prozradíš, jak se tam ten komár ocitnul a jaký vztah máš k té fotce ty?

Těší mě, že si myslíš, že jsou technicky dokonalé (úsměv). Já tohle moc neřeším, dělám to, jak se mi to líbí. Ale zpátky ke komárovi. Základ byl stejný, jako u jakékoliv jiné fotky. Vyvolal jsem negativy, usušil a druhý den jsem je šel namalovat. Pak jsem obrázky pověsil a šel spát, protože malování dělám po nocích. Když jsem se na negativy podíval druhý den, byl na jedné z nich nalepený komár. Nechal jsem ho tam a naskenoval to i s ním. Tím vznikl tančící komár jako víla v pochmurné nymburské krajině.

Circulation of shadows Untitled I, foto: Karel Vepřík

Tak takhle vznikají fotky s příběhem. Poslední otázka: jací jsou tvoji oblíbení fotografové?

Steichen, Stieglitz, J. M. Cameron, tedy piktorialisté. Ze současných fotografů Tia Danko.