Uměleckoprůmyslová škola v Praze vznikla roku 1885 jako první a jediná státní umělecká škola v Praze. Vedle oborů jako architektura, sochařství, kresba, malba, zpracování kovů, řezbářství, malba květin a textilu zatím neměla fotografie místo.
Na samostatný obor fotografie nastoupil první student až v roce 1995.
Pohled do ateliéru fotografie na VŠUP
Za více než 100 let prošla škola mnohými změnami – posílila své postavení a získala nový status i jméno – Vysoká škola Uměleckoprůmyslová (VŠUP), vytříbila si směr, vzdala se oborů jako malba květin a řezbářství a přibrala nové, vychovala několik renomovaných umělců a vybudovala si prestiž. Dnes existuje na Uměleckoprůmyslové škole pět kateder: architektura, design, volné umění, užitné umění, grafika, šestá katedra – dějiny umění – je spíš teoretického rázu. Každá z kateder se člení na několik ateliéru, přičemž ateliér fotografie patří pod volné umění. Dále už nás bude zajímat jenom fotografie.
Se studenty fotografie pracují aktivní umělci
To, že patří fotka na do sekce volného umění už ledacos napovídá. Na VŠUP totiž dochází zde k provázanosti fotografie s ostatními uměleckými obory a student si tak může sám vybrat, jak na fotografii bude nahlížet. Nebylo tomu ale vždycky tak. Prvním vedoucím ateliéru fotografie byl Pavel Štecha – fotograf s dlouholetou pedagogickou praxí z FAMU. Za jeho působení byl ateliér veden v přísném režimu, studenti dostávali pravidelné úkoly zaměřené na techniku a kompozici a emotivní vyjádření šlo tím pádem do pozadí.
Pohled do ateliéru fotografie na VŠUP
Pojetí fotografie – jako řemesla – narušil až příchod nového vedoucího, taktéž fotografa z oboru, Ivana Pinkavy. „Opravdu mi nevadí, když student přibije zmačkanou nevyretušovanou fotografii rezavými hřebíky na odrbanou zeď, pokud přesně ví, proč to dělá. Vadí mi, když je to jen z potřeby vyhovět estetické poptávce,“ uvedl Ivan Pinkava v roce 2011 v časopise DIGIfoto. Tento výrok mluví za vše. Ivan Pinkava přinesl do ateliéru fotografie nový vítr a studenti VŠUPky získali možnost dělat fotografii založenou na emocích, aniž by byli limitovaní technickými parametry.
Jak to vidí vedoucí
Zatím k poslední změně ve vedení došlo v roce 2008, kdy se vedení ateliéru ujali Aleksandra Vajd a Hynek Alt. Tito opět aktivní umělci navázali v pojetí výuky na svého předchůdce Ivana Pinkavu a dále myšlenku svobodné vůle studentů rozvíjeli. Za jejich éry se zařadila fotografie do katedry volného umění. „Výuka se neustále proměňuje, každý semestr je nastaven jinak a reaguje na aktuální atmosféru a potřeby ateliéru. Jsme přesvědčeni, že tradiční žánry i ohraničení médií jsou vyčerpané, a že je nutné, aby se každý student pokoušel najít vlastní pozici, ve které si vybuduje jedinečnou identitu,“ vysvětlují Aleksandra Vajd a Hynek Alt.
Aleksandra Vajd a Hynek Alt, současní vedoucí ateliéru fotografie na VŠUP
„Od studentů očekáváme konceptuální uvažování, které stojí v protipólu k čistě intuitivní práci, neústí však nutně v (post)konceptuální dílo. Je procesem který nutí studenty k permanentní analýze vlastních postupů a záměrů, přirozeně vede k uvědomování si kontinuity umělecké praxe, kontextu a prostředí, ve kterém se studenti budou pohybovat, stejně jako historii si vlastního oboru,“ říkají vedoucí ateliéru a pokračují: „Konceptuální přístup z naší strany zároveň znamená snahu o demokratický přístup ke studentům, snahu o pátrání po motivaci konkrétní práce a o oproštění se od náklonnosti k určitým formálním znakům a povrchního vnímání nastupujících trendů“. Studium fotografie už tedy nebylo založené na úkolech a disciplíně, ale student získal jakýsi status dospělého člověka/umělce, který si je vědom úspěchů a chyb.
Barbora Fastrová (studentka 4. ročníku VŠUP): „Přístup vedoucích v našem ateliéru mi vyhovuje, protože mi dávají dostatečnou svobodu v tvorbě a vnímají každého studenta velmi individuálně. Studium v našem ateliéru bych doporučila lidem, kteří mají jasno v tom, kam ve své tvorbě směřují a mají alespoň trochu vyhraněný názor/jazyk.“
Samozřejmě, že mě studium tady ovlivňuje (neumím říct jak), ale necítím se nijak svázaná ani nesvobodně. Rozhodně nemám pocit, že bych byla tlačená do něčeho, co nechci. Spíše naopak.
Foto: Barbora Fastrová, Práce
Jiný způsob výuky
Vysoká škola umělecko-průmyslová, neboli UMPRUMka, jak se ji neoficiálně říká, je zasazena do inspirativního prostředí historické části Prahy. Z budovy školy na náměstí Jana Palacha hledíme z jedné strany do oken Rudolfina a z druhé na hladinu řeky Vltavy. Na VŠUP funguje 23 různorodých ateliérů pěti kateder, které nabízí bakalářské i magisterské programy. Studenti se v jednotlivých uměleckých dílnách sdružují, pracují zde, hovoří o své práci, studují, pořádají výstavy atd.
Součástí budovy je i knihovna, která vznikla součastně se školou v roce 1885. Základní fond čítá cca 55 000 knih, které jsou většinou umělecky zaměřené. Škola odebírá 45 zahraničních titulů a 55 českých časopisů. Knihovna slouží především studentů a pedagogům, pro veřejnost je přístupná taktéž, avšak pouze k prezenčním účelům.
Foto: První pád, Johana Pošová
Povinné předměty
Ateliér fotografie má maximálně dvacet studentů a několik stážistů, přirozeně zde tedy vnikají osobní vazby založené na individuálním přístupu vedoucího k jednotlivému člověku. Výuka je z velké části postavená na diskuzích, ve kterých je student nucen přemýšlet o své práci.
„Jsme přesvědčeni, že ve vztahu student a učitel je konstruktivní konflikt momentem, který umožní studentovi odpoutat se od struktury školy a ulehčí mu vlastní nezávislost,“ říkají Aleksandra Vajd a Hynek Alt. Prostor, kde spolu tráví společně čas není omezen pouze na ateliér. Studenti a jejich vedoucí jezdí společně na výlety do přírody, fotografické akce (Biennále v Benátkách, Dokumenta v Kasselu, Měsíc fotografie v Paříži) a pořádají exkurze do zajímavých míst. Příkladem může být nedávná návštěva společnosti Foma.
Foto: Lukáš Prokůpek, 77
Na katedře kromě diskuzí a exkurzí probíhají samozřejmě i klasické přednášky a odborné oborové semináře. Z teorie jsou to například přednášky dějin umění, na které musí studenti docházet. Specifikem ateliéru je výuka kresby, která je tu oproti jiným školám pro všechny studenty povinná. Zejména vyhraněným fotografům to zpočátku činí trochu problémy.
Škola taktéž zajišťuje studentům stáže, jak už na jiných vysokých školách v ČR, tak v zahraničí. VŠUP spolupracuje s několika desítkami vysokých uměleckých škol po celém světě, které student může v rámci výměnného pobytu navštívit.
Originalita je u přijímaček žádaná
Omezený počet studujících s sebou nese i značnou nevýhodu – dostat se na VŠUPku pro vás bude tvrdým oříškem. Každoročně do prvního ročníku ateliéru fotografie nastoupí v průměru tři noví studenti (pro představu – počet uchazečů se pohybuje v rozmezí 60 až 100). Mezi přijatými bývají absolventi středních fotografických škol, ale i gymnázií a středních odborných škol. Poměr přijatých je 1:2 v neprospěch kandidátů z odborných škol, šanci tedy mají i uchazeči bez předchozího úzce specializovaného vzdělání.
Foto: Tomáš Brabec, Embody
Uchazeč prochází dvoukolovým přijímacím řízením. V prvním kole přinesou všichni domácí práce – dva až pět fotografických souborů podle vlastního výběru – a zúčastní se půldenního vstupního výtvarného testu. Do druhého kola už postupuje pouze osm až deset uchazečů. Ti v následujících dvou dnech pracují na přesně stanovených úkolech. Součástí druhého kola je také osobní pohovor, který se zaměřuje na otázky z oboru, ale nevynechá ani obecnější témata. Ve všech disciplínách je ale kladen důraz na originalitu a invenci uchazečů.
Klady a zápory VŠUP
Minulý týden jsme vám představovali v našem seriálu o vysokých školách FAMU, která sídlí taktéž v Praze. Mezi její hlavní výhody jsme řadili spolupráci se zahraničními školami, možnost využití několika zaběhnutých ateliéru, a to i mimo Prahu a technické vybavení ve vlastnictví školy, které si případně studenti mohli zapůjčit. VŠUP je oproti FAMU o dost menší, to znamená, že pojme méně žáků, ale také to, že finanční možnosti nejsou tak velké.
Jestliže katedra fotografie se na FAMU dělila na několik specifických zaměření – dokumentární fotografie, multimediální tvorba atd., na VŠUP je pouze jeden ateliér. Kromě toho se fotografie na UMPRUMce vyučuje kratší dobu než na FAMU. Jednoznačnými klady VŠUP však jsou individuální přístup pedagoga ke studentovi, snaha vyučovat fotografii s ohledem na její vývoj a prostor pro kreaci studenta.
Obě školy jsou veřejné a školné se na nich neplatí, i tak je ale studium na umělecká škole, vzhledem k technickým potřebám, drahá záležitost. Obě pražské školy pořádají taktéž každého půlroku klauzury, které jsou přístupné veřejnosti. Zatímco „famáci“ mají pro tuto příležitost vyčleněnou speciální galerii, studenti VŠUP své semestrální práce zveřejňují přímo v budově školy. V rámci této příležitosti se tedy škola na několik dní otevírá široké veřejnosti a návštěvníci mají možnost nahlédnout přímo do jednotlivých ateliéru.
Foto: Adéla Kremplová, Album
Studium na Vysoké škole umělecko-průmyslové je vhodné pro kreativní lidi, kteří už mají vyhraněný styl a chtějí se jednou věnovat fotografování vlastní tvorby. Taktéž se hodí pro lidi, kteří se rádi pohybují v uměleckém prostředí a rádi by spolupracovali s umělci z jiných odvětví.
Kontakty
Johana Pošová (absolventka ateliéru fotografie na VŠUP v roce 2012): „Studium na VŠUP pro mě bylo zajímavé už proto, že jsem zažila jako vedoucího ateliéru Ivana Pinkavu i Aleksandru Vajd a Hynka Alta. Jejich způsob vyučování se samozřejmě odlišoval. Výuka Ivana Pinkavy byla více řízená, jako studenti jsme dostávali různé úkoly, což bylo pro mě v začátcích spíše výhodou. Setkání s Ivanem Pinkavou bylo v mé tvorbě zásadním i proto, že se naše pohledy na fotografii v mnoha ohledech střetávaly. Příchodem Aleksandry Vajd a Hynka Alta se hodiny úplně změnily. Nechávali nás, abychom dělali, co chceme a podporovali nás v tom.
Největší přínos školy? Asi lidé, kteří na škole studují. Nejsou to jenom fotografové, ale i grafici, návrháři, nebo sochaři, jednoduše se tam střetávají různí zajímaví lidé, kteří spolu zájemně spolupracují a diskutují o tvorbě. Výhodou jsou také stáže, které v rámci školy absolvujete. Za několik dní letím např. na Island.“
(Některé z fotografií Johany Pošové máte možnost vidět do 12. srpna 2012 v pražské galerii Dům U Zlatého Prstenu)
Foto: Johana Pošová, Nanečisto