Pokud člověk chce něčeho dosáhnout, musí mít nejen jasný směr, ale především musí znát svůj cíl. Pak je to již jen záležitost vůle, trochy štěstí a vytrvalosti.
V devatenáctém a v první polovině dvacátého století zaznamenaly rozvoj obory, které se snažily zkoumat myšlení, chování či věření lidí v určité oblasti, ať již vymezené kulturně, geograficky nebo sociálně. Rozvíjí se etnografie, religionistika, ale také například filosofie vědy či lingvistika. Na scénu se tak začaly dostávat zajímavé otázky: jak je možné, že Číňané objevili papír, střelný prach či kompas, ale nikdy nedělali vědu? Jak to, že Indové umí dobře počítat, objevili algebru, ale jiné vědecké disciplíny se zde téměř nerozvíjeli? Proč má Evropa svojí slavnou vědu, ale praktické vynálezy přicházejí často velmi pozdě?
a pršelo…; foto oko-nomada
Tyto otázky mají mnohdy poměrně překvapivé odpovědi. Věda vyžaduje určité kulturní i náboženské klima, které není vůbec samozřejmé a v Evropě se rozvíjí na základě antické a křesťanské kultury. V centru zájmu se díky křesťanství stává rozvoj vědomostí a společnosti jako celku, ovšem se silným akcentem k osobnosti – ostatně do nebe či pekla půjde každý sám. Prim ve společnosti hrají vědci, filosofové a další, kteří dokáží oslovit širokou veřejnost. I proto mohl Schrödinger později říci, že pokud věda ztratí dialog s kulturou, neodvratně zanikne. V Číně byly ale požadavky na dobrého občana zcela jiné – bylo potřeba být pracovitý, disciplinovaný, poctivý a mít v pořádku rodinu. Takový byl ideál občana, nic víc se nežádalo. Proč by někdo plýtval silami a zanedbával potřebné věci pro nějaký filosofický konstrukt? Stal by se jen buřičem, podivínem a jistě by nesklidil ovace konzervativní a tradiční společnosti.
Po druhé světové válce se s těmito úvahami do velké míry přestalo, neboť hrozilo nebezpečí, že budou použity pro nacionalistické zájmy, což bylo pochopitelně nežádoucí. Dnes se o nich ale stále více začíná mluvit, neboť z nich můžeme usoudit na bohatství jiných kultur a kriticky se podívat na sebe – nejde o to, vše bezmyšlenkovitě a nekriticky přijímat, ale spíše o sebereflexi. Ostatně dovede si někdo představit scénu, již zachycuje fotografie A pršelo… u nás? Jak by se asi lidé chovali? Kolik by jich mělo deštník? A stálo by jim vůbec zato se trmácet do takového kopce v tomto počasí?
Snímku nechybí nic podstatného – nabízí kvalitní zpracování, dobrou kompozici, vtip i nápad. Gratuluji tedy autorovi, kterým je oko-nomada k velice dobrému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých děl, které přinesl uplynulý týden.
Den třetí – čtvrtek; foto EvaSkalak
Snímek Evy Skalákové den třetí – čtvrtek ukazuje zajímavou kompozici snímků, které jsou sami o sobě dobré a zajímavé, avšak své výsledné vyznění získávají až zasazením do kontextu celého dne. Dílo tak může být pokusem o ohlédnutí se za obyčejným dnem, plným obyčejných věcí.
...optimisté...; foto jamiro73
Burzovní trh s akciemi či komoditami je vždy – do určité míry – hazard, nikdy nevíte jak vámi předpokládaný průběh obchodování bude doopravdy vypadat, co přinese nového, zdali na něm vyděláte nebo fatálně ztratíte mnoho. Fotografie ...optimisté... od jamiro73 ukazuje takové obchodní optimisty v rostlinném provedení – ve hře je světlo, voda, živiny, ale i mráz či smrt.
And A Morning Has Begun; foto strany
And A Morning Has Begun je dílem Martina Stránky, kterému jako vždy nechybí osobitý rukopis, skvělá atmosféra i výborné provedení. A to v tradičně velmi pesimistickém prostředí.
Chameleon - Calumma parsonii cristifer; foto Miroslav Hrdý
A na závěr ještě pohled do očí plaza se jménem Chameleon - Calumma parsonii cristifer, na snímku jehož autorem je Miroslav Hrdý. Ono někdy změnit tvář či názor nemusí být vždy dostatečné pro vyřešení každé prekérní situace.