Také čekáte na první kompaktní digitál, který se obrazovou kvalitou vyrovná i těm nejlepším digitálním zrcadlovkám? Takové konání může být značně frustrující, uznejte. Naštěstí je tady několik výjimečných analogů...
Slabost pro kompaktní analogové fotoaparáty mě přes řadu přístrojů postupně přivedla až k Leice minilux. Její největší výhodou je, že není fotoaparátem primárně určeným na recenzi do našeho časopisu, takže se nemusí vracet. Žertuji, je toho přece jen víc, takže klidně čtěte dál.
K tomuto kompaktu mě dovedla až redakční zkušenost s digitální dálkoměrnou Leikou M8. Do té doby jsem Leiku vnímal jako něco velmi vzdáleného. Její obrazová kvalita mě však tehdy nadchla natolik, že jsem začal pátrat po dostupnější alternativě, digitál, nedigitál. A zatímco „emková“ analogová řada byla finančně rovněž ne zrovna dostupná, zkusil jsem se podívat trošku níž. Překvapení se dostavilo záhy a nyní už dobře vím, že tenhle rozporuplný svéráz se už se mnou neztratí.
Ornament a zločin
Co tedy od tohoto přístroje čekat? Je to především neobyčejný výrobek, jehož design se nese ve stylu německého purismu. Tuhé a robustní tělo je zpracováno rovnou z titanu a spoustě kolemjdoucích může připomínat cihlu. Obzvlášť ve vypnutém stavu, kdy objektiv zůstává uvnitř těla a nechává tak vyniknout pohledovým kvalitám kvádru.
Nějaká tlačítka se však přeci jen najdou. Především dva excelentní kruhové voliče v jednom. Jeden slouží pro nastavení clony, druhým lze manuálně v šesti krocích (podobně jako třeba u Loma) nastavit zaostřovací vzdálenost, počínaje sedmdesáti centimetry (tak akorát na autoportréty z ruky), nekonečnem konče. Manuální ostření pomocí prstence to sice není, ale pokud optimálně zacloníte, nastavíte požadovanou vzdálenost a cvakáte.
Dále se dá pomocí třech tlačítek umístěných na horní straně přístroje navolit samospoušť, korigovat expozici a blesk. Samospoušť a korekce EV je v pořádku, vnutit ale například přístrojové automatice zákaz použití blesku je již značně zdlouhavé, volič ovládající nastavení blesku je nutné stisknout přesně šestkrát. Všechna nastavení lze kontrolovat na malém informačním podsvíceném displeji. Ten dokáže po namáčknutí spouště šikovně zobrazit i použité expoziční hodnoty – clonu i čas.
První třídou
Leica Minilux byla vyráběna v letech 1995 až 2006, z pohledu naší rubriky Bazar se tedy jedná spíše o mladíka. Její cena se pohybuje kolem osmi tisíc, vzácně můžete narazit její černou variantu a k sehnání je i celá řada luxusních kožených pouzder a obalů.
Tento přístroj není jediným zástupcem konceptu kvalitních kompaktů. Nabízí se srovnání především s rovněž titanovým Nikonem 35i nebo Konicou Hexar. Existuje rovněž Leica Minilux zoom s ne příliš světelným objektivem 35–70mmm F3,5–F6,5. Tato verze ale paradoxně disponuje i sáňkami na externí blesk.
Kukátko na jedno použití
Nekompromisní zpracování jsme čekali, ale co dál. Je vůbec dovolené, aby v článku o fotoaparátu Leica zaznělo slovo příšerný? Pochopitelně nikoliv, ale říct to musím. Leica minilux dostala od svých konstruktérů nepochopitelně naprosto příšerný hledáček, ve kterém není vůbec nic vidět. Pracovat například s výrazem fotografovaného vzdáleného dva metry od fotoaparátu zkrátka pomocí tohoto hledáčku nelze.
Letmé srovnání, například Konica Hexar, na kterou jste v našem bazaru také jistě natrefili, má bez přehánění hledáček dvakrát tak větší. Rozměrově lze použitý „průhleďáček“ přirovnat snad k jen k hledáčkům jednorázových fotoaparátů. Ano, to jsou ty plastové výrobky, které se distribuují (distribuovali) již se založeným filmem a které po jeho vyjmutí končí v koši.
Profesionální kompakt?
Komu je tedy přístroj určen? Vznikl jako nástroj pro náročného amatéra, rozumějte Minilux není profesionálním kompaktem. Od tohoto označení dělí tento stroj řada zásadních věcí. Vyjmenuji je všechny. Minilux neumí plně ovládat expozici, vedle automatu nabízí pouze režim priority clony. To nevadí tolik. Horší je omezení rychlosti závěrky na 1/400 s. Chcete fotit venku za slunečného dne na film s citlivostí ISO 400 a nastavit „plnou díru“ F2,4? Kdepak, budete muset clonit a clonit.
Omezením může být i v této souvislosti absence závitu na případné filtry. Máte rádi výkonný přídavný blesk? Budete si muset nechat zajít chuť, sáňky na blesk chybí, záblesk zařizuje pouze blesk vestavěný. Ten však pracuje na jedničku, ve všech jeho režimech lze čekat expozičně vyvážené výstupy.
Leica Minilux
Mluvit v případě Leiky o zpracování a optické kvalitě může zavánět značným klišé, kritickým pohledem jí toho do profi kompaktu však schází hodně. I přes to však tato tak trochu snobská stylovka s báječně strohým designem a bezvadně jednoduchým ovládáním patří mezi kompakty k fotografické špičce.
Hlučná tichá závěrka
Největší problém mám ale s elektronickým motorem, přesněji s jeho zvukovým doprovodem. Zatímco zvuk závěrky je téměř neslyšný, při namáčknutí spouště se objektiv povysune a způsobí tak poměrně nepříjemný hluk. Nejhorší zjištění je, že se nejedná o zvuk autofocusu. Při manuálním zaostření se objektiv povysune a nepříjemně zabzučí taky!
Motor jak dobře známo ale fotky nedělá. Objektiv patří podle očekávání k tomu nejlepšímu, i když bych dal kolikrát raději přednost klasičtějšímu 35 mm ohnisku, použitých 40 mm je přeci jen někdy příliš dlouhých.
Vlastní cestou
Leica Minilux je zvláštní foťák. Když člověk sedí u skeneru a žasne nad perfektně exponovanými snímky s parádní ostrostí a příjemným bokehem, tetelí se blahem. Když však hledí přes strašný hledáček nebo když musí přetrpět jakousi elektronickou zvukovou předehru, která doprovází vysunutí objektivu vždy při namáčknutí spouště vždy před samotnou expozicí, můžete tuhle Leiku klidně začít i nenávidět.
Tento elegán člověka ale rozhodně nudit nezačne a i přes zmiňovaný hledáček je těžké mu něco vyčítat. Z mého pohledu určitě jeden z nejkrásnějších a nejzajímavějších fotoaparátů vůbec.
Leica minilux
- objektiv: Leica Summarit 40 mm F2,4
- expozice: automatická, priorita clony
- rozsah expozičních časů: 1/400 s až 99 s (bulb)
- rozměry (š × v × h): 124 × 43 × 29 mm
- napájení: CR123A
- hmotnost: 365 g
Článek vyšel v časopise DIGIfoto 5/2011