K radosti z fotografování po asijských zemích existuje několik důvodů, které by se však hodily jinam než na fotografický web. Jak se na fotografující turisty tváří místní?
Osobně mám asijské země rád, a to nejen jako fotograf, protože nám Evropanům nabízí netradiční prostředí, exotiku a kolikrát i novou energii do fotografických žil.
Nezáleží přitom na tom, jestli tam vyrazíte na dovolenou, pracovně, zda budete fotografovat výhradně krajiny nebo se raději potápět pod vodou, či si budete chtít střihnout nějaký ten portrét a dokumentární záběry.
Vietnam
Místa, kde focení je radost
Asiaté se rádi fotografují. Tečka. Tady bych mohl skončit, ale nebyla by to tak celá pravda a asi byste se s tím ani vy nesmířili. Jedná se o příjemný rozdíl vůči fotografování na západ od Lamanšského průlivu, kde začíná poctivá paranoia z fotografií. A vlastně už i překročila hranice a postupuje od západu Evropy směrem na východ.
Nedělám si patent na to, že výše uvedené platí na celou Asii – neplatí. Na její jihovýchodní část ale ano, alespoň z mých zkušeností. Nepopíši detailně každý kout všech zemí, které jsem zde navštívil, nevyjmenuji, jak k fotografování svých tváří přistupují obyvatelé celé Asie. Ne.
Kambodža
Například v Indii jsem nikdy nebyl, stejně tak si neodvážím tvrdit, jaké to s focením je mezi Středozemním mořem a Kyrgyzstánem. Procestoval jsem ale Čínu, Vietnam, Kambodžu a odskočil si i na Filipíny. Z toho se odvíjí mé zkušenosti s fotografováním místních obyvatel.
Ne všichni jsou nadšení
Vesměs jsem zde nezažil agresivně negativní přístup k fotografům. A to ani k takovým, kteří už dle mého názoru překračovali určité meze a s fotoaparátem se hnali zachytit „ten jedinečný“ okamžik.
Jen jednou se na mě jeden fotografovaný rozkřičel, že nechce být na fotkách. Inu, dělal něco ne sice zcela nelegálního, ale ani ne úplně úředně povoleného. Ve všech ostatních případech jsem se setkal buďto s pozitivním přístupem = fotografování vůbec nevadilo, nebo s úsměvem a máváním ruky dali najevo, že si nepřejí být fotografováni.
Čína
Taky skončíte na fotkách
V případě zemí, které jsem v jihovýchodní části Asie procestoval, se však můžete setkat ještě s opačným přístupem. Sice, že se sami Asiaté budou chtít vyfotografovat s vámi. Těchto případů jsem zaznamenal dokonce více, než odmítnutého mávnutí rukou. Někdy si dokonce půjčili můj fotoaparát, nasadili mi na hlavu svůj klobouk nebo jiný atribut a vyfotografovali mě na můj vlastní přístroj. Pak jsme se museli smát všichni.
Tím neříkám, že to turista fotograf má naprosto jednoduché. Nemá. V případě, že půjdete lovit reportážní snímky, pak jste jako Evropan jasně rozpoznatelný, a budete-li ještě mít v rukou masivní digitální zrcadlovku, tak tím spíš si vás místní budou všímat. Mohou se začít usmívat, nebo se odvracet, nemusí se chovat přirozeně, což nechcete – jestliže vám jde o přirozenost.
Vietnam
Podmínka nutná, nikoliv dostačující
Jak se tomu vyhnout by možná vydalo na několik samostatných článků. Můžete třeba začít střílet fotky od pasu, vyměnit zrcadlovku za malý kompakt, čekat tak dlouho, dokud se jejich přirozený výraz nevrátí, předstírat, že fotografujete něco jiného, atd.
Na každý pád jedna malá rada – vždy k fotografování místních přistupujte s úsměvem. Nikdy nefoťte s vážnou tváří, nebo zamračeným výrazem. Úsměv nebudí podezření. A v závěru jedna prosba: nedávejte za focení peníze. Zkazíte dané místo, sobě i všem dalším fotografům, kteří přijdou po vás.
Čína