Snahy o oživení starých fotografických přístrojů známe z řady tu méně, tu více úspěšných startupů, na internetu ale najdeme také spoustu návodů, jak analogy přetvořit v zařízení schopná digitálního záznamu obrazu, svépomocí.
Jeden takový se rozhodl realizovat výrobce fotografického vybavení Fotodiox: podle instrukcí na webu Instructables vznikla z přenosného skeneru levná alternativa velkoformátové digitální stěny.
K výrobě digitální stěny je nutné mít (pořídit si) tři základní „suroviny“: analogový fotoaparát formátu 4×5, přenosný skener a Fresnelovu čočku, která je za pár korun sehnatelná na internetu. Nejhůře dostupnou, a zároveň nejdražší položkou na seznamu bude nejspíš digitální skener, neboť je nezbytné, aby byl opravdu mobilní se skenovací plochou nejlépe o rozměrech 4×6. V původním návodu použili model Flip-Pal, který lze zakoupit na Amazonu za zhruba 180 USD, autorovi videa se podařilo sehnat levnější alternativu na E-bay.
Obrazový výstup samozřejmě nemůže být technicky dokonalý, lepších výsledků lze dosáhnout zdrsněním skleněného povrchu skeneru, což v souhře s Fresnelovou čočkou zajistí lepší distribuci světla po celé ploše záběru. Ideálním nástrojem pro zmatnění povrchu je podle videa směs jemného (zrnitost 600) karbidu křemíku, který se běžně používá k broušení.
V dalším kroku stačí ke skeneru přilepit páskou Fresnelovu čočku a celý set připevnit k fotoaparátu s odstraněnou zadní stěnou. Při výrobě propojovací součástky, například v podobě rámu, se fantazii meze nekladou, jako rychlé řešení lze použít pevnou 3M oboustrannou lepicí pásku. Při exponování je dobré stěnu zezadu zakrýt a eliminovat tak riziko vniknutí parazitního světla.
Fotografování s takovouto sestavou má samozřejmě své problematické body. Prvním je délka expozice, která odpovídá době skenování a pohybuje se kolem 20 sekund. Během nich může dojít ke změně světelných podmínek, na obraze se proto mohou objevit pruhy indikující průběh skenování. Dlouhá expozice vyžaduje i nehybné objekty v záběru, ať už fotíte portrét nebo třeba krajinu. Na druhou stranu tento fakt může fotograf využít k nejrůznějším experimentům s překrýváním obrazu.
Druhým zásadním problémem je komponování záběru. To vyžaduje řádnou prostorovou představivost a trpělivost při opakovaném zkoušení – pořízený snímek si lze naštěstí zobrazit ihned po pořízení na malém displeji na skeneru.
Výsledné fotografie sice nejsou technicky dokonalé, ale jak zmiňuje autor videa: „Mají opravdu jemnou hloubku ostrosti a krásný filmový vzhled.“ Přesvědčit se o tom můžete na ukázkových fotografiích v galerii.