Martin Heidegger má jeden ze svých nejpozoruhodnějších textů nazvaný Básnicky bydlí člověk. Analyzuje v něm stejnojmenný verš Hölderlinovi básně, ve kterém se snaží ukázat, co to znamená bydlet. Bydlet nikoliv ve smyslu definitivního a neměnného přebývání, bydlet nikoliv v kontextu nastěhování se do hotového. Ale bydlet opravdu.
Co tedy znamená bydlet básnicky? Michal Altrichter říká, že pro básníka je slovo více než slovo. Používá slova, ale přitom se to, co sděluje odehrává někde nad nimi. Slova jsou jen prostředkem pro komunikaci tohoto sdělení. Básnicky bydlet znamená tedy překračovat hranice a struktury onoho zabydlení se. Bydlet znamená stavět, ale nikoliv ohraničeně, ale neustále překračujícím způsobem.
Lze ale v nějakém takovém stavení skutečně bydlet? Není pohled básníka a filosofa na bydlení příliš nepraktický, vzdálený od toho, co bychom možná vnímali jako prostor k žití mi sami? Pokud bychom hovořili o stavbě materiální, tak jistě ano, nikdo nechce bydlet ve věčném staveništi, naopak patří ke cti člověka dokázat stanovit si plán stavby a dodržet ho. Ten, kdo staví nad své síly a možnosti, je spíše k smíchu než k obdivu.
Zatímco dům může a má být někdy hotový, s našim bytím a životem bychom neměli být nikdy hotovi. To je ono sdělení, které se snaží touto poetickou formulí Hölderlin sdělit. Musíme svůj život pojmout jako stavitelský projekt, který chápe krajinu země, do které je zapuštěn, ale současně nikdy není ohraničený trvalostí a definitivností, nikdy nemůže být vyřčeno poslední slovo; až v okamžiku smrti je naše práce u konce.
banány z Kostariky, foto: jokr7
Žít tedy znamená bydlet básnicky, bydlet bez měřítka, finálního tvaru a schématu, který je před námi. Touha mnoha lidí po velkých vůdcích, kteří vše dopředu rozhodnou je obrazem toho, že slovo básnicky dáme v daném verši do závorky, že ho nebudeme brát dost vážně. Ale pak, zdůrazňuje Heidegger, ze svého bytí uděláme šablonu, něco, co lze změřit a zvážit, průmyslový výrobek.
Básnicky bydlet ale znamená ještě jeden rozměr, který dobře zná každý, kdo se někdy stěhoval. Stěhování s sebou nese potřebu celý svůj příbytek, to, v čem bydlíme, čím se obklopujeme, zbavit kontextu a uložit do krabic. Toto zbavení se kontextu vede k tomu, že najednou věci vypadají zcela jinak – to, co bylo neodmyslitelně spojené s důležitou funkcí začíná být malicherné, zapadnuté věci zajímavé a krásné.
Básnicky bydlet tedy znamená dokázat se i stěhovat, promýšlet toto shromažďování, skládání a znovu vykládání toho, čím sami sebe rádi obklopujeme. Tento proces ale není něčím exaktním, rigorózně přísně se stěhovat nedá. Proto toto stěhování s sebou nese překvapení, kdy se před námi objeví věci, které bychom vůbec nečekali.
Překvapení, která překročí schéma našich stěhovacích beden, věci mající vtip, moment překvapení, překonání všech pečlivě složených knížek a hrnečků. Najednou je vše zapomenuté a člověk stojí před něčím, co nečekal. Stěhovat tedy znamená nejen mít schopnost předkládávat své bytí a struktury, ale také odvahu občas něco ztratit a nechat se překvapit.
Snímek banány z Kostariky je geniální street fotografií Jokr7 – zachycuje člověka s krabicí od banánu, jdoucího stěhovat a skládat své obydlí, zbavit se pevné jistoty a vstoupit do neznáma. A místo odhodlání, pevnosti a rozhodnosti se před ním zjevuje něco nečekaného, co patří k tomu, čím zrovna je, ale sám by to jistě nečekal. Před námi se tak otevírá scéna úžasu – na jedné straně poznání tohoto patření k sobě, na straně druhé rouška, která brání konzumaci. Jako obraz jakési překvapivé distance, nutnosti pochopit sebe samého, přestavět se.
Gratuluji autorovi snímku a dovolují si pozvat na prohlídku fotek uplynulého týdne.
Každý se bojíme o něco nebo něčeho jiného. Mít strach patří k našemu životu. Zajímavé je, že jednou z důležitých vlastností strachu je jeho neostrost – mít strach znamená mít nejistotu, absenci konkrétního obrazu před sebou. Snímek Noční můry.... od Subala je pozvánkou k takovému osobnímu meditování nad vlastními strachy.
Noční můry...., foto: subal
Pálavská listopadová od Rumovníka P se vrací k uplynulým dnům, k tomu, jak podzim postupoval krajinou a halil ji do mlžného závoje, což je jistě estetická výzva pro každého fotografa.
Pálavská listopadová, foto: Rumovník P
Pro milovníky lokomotiv, vagónů, železnic a všeho kolem je určený snímek Vlak od kostelnik84. Černobílá čistá jemné práce se specifickou atmosférou rámuje toto výtvarné provedení.
A na závěr ještě pohled do nitra člověka na snímku Velké Karlovice 9/2020 od Jovral.
Velké Karlovice 9/2020, foto: Jovral