Bývají často až příliš odhalené a zmapované. Jestliže se však člověk při jejich zkoumání pokusí oprostit od klišé top-ten turistických průvodců a nechá se vtáhnout městem a jeho atmosférou, může ještě vždy najít neobjevené nebo třeba jen v novém úhlu pohledu pochopit něco, co v bedekrech nenajde.
Obrazový záznam ze života významných evropských měst, po kterých cestuji, jsem nazval METROPOLives. Je to soubor černobílých fotografií osobních postřehů z různých míst napříč Evropou. Snahou není vyčerpávající či podrobné zmapování města, jde mi spíše o zachycení subjektivních pocitů, atmosféry a nálad. Je to jakýsi pokus o vyjádření „netypické typičnosti“, něčeho, co je sice charakteristické pro dané místo nebo jeho část, ale jde mimo rámec obvyklých stereotypů či prvoplánové turistické popisnosti.
Černobílou analogovou formu 35mm kinofilmu (pouze některé fotografie z počátků práce byly pořízeny digitálem) jsem pro tento projekt zvolil proto, že jde o streetfoto. Tedy snímky reportážní, nearanžované a bezprostřední. Toto pojetí také z mého pohledu do značné míry abstrahuje zachycený okamžik. Barevná reálnost či popisnost skutečnosti není záměrem, protože by nepodporovala požadované vyznění souboru.
Části berlínské zdi po padesáti letech od jejího vzniku, Leica M6, Elmarit 28 mm F2,8, Ilford HP
V podobném, také již několik let paralelně rozpracovaném projektu nazvaném „Amerikou letmo“, zachycuji místa Severní Ameriky, pro následné srovnání dvou různých kultur a způsobů života. Projekt METROPOLives je živý, průběžně doplňovaný soubor a doposud zahrnuje například Amsterdam, Londýn, Benátky, Krakow, Lisabon, Paříž, Stockholm nebo Berlín.
Poslední zmiňované, hlavní město našeho německého souseda, je z Prahy po dálnici něco přes dvě stě kilometrů komfortně dostupné během pár hodin a nabízí se coby symbol a vstupní brána k ostatním velkoměstům.
Berlín historický i současný
Německá metropole byla ve svém pochmurném zimním počasí syrová a inspirativní. Je konec ledna a stejně jako jsme zvyklí na počasí od nás v této roční době, i tady je šedivá obloha bez slunce. Vlezlá zimní ranní mlha beze sněhu a město ponořené do inverzního smogu jde ruku v ruce se všedním dnem otrávenými cestujícími ve zdejším metru.
Tato správně nevlídná, až skoro studeně-válečná atmosféra panuje i na slavném Charlie Pointu. Bývalém hraničním přechodu uprostřed města, který byl klíčovou součástí linie, s jejíž pomocí komunističtí diktátoři a tvůrci socialistických světů v roce 1961 změnili běh berlínských životů a ze dne na den zde stanovili hranici mezi „Východem a Západem“. Mezi Sovětským a Americkým sektorem Berlína.
Berlínská nadzemka se svými cestujícími všedního dne. Leica M6, Elmarit 28 mm F2,8, Ilford HP5 PLUS 400
Impozantní a mocný
Nyní, v ránu všedního dne a s minimálním výskytem turistů nastal ideální čas na to vyrazit po stopách zbytků Berlínské zdi. Její stopa je čitelná v pásu odlišné dlažby a volně prochází čtvrtěmi města. Na některých místech mizí pod nově postavenými bytovkami, aby se jinde vynořila a ztotožnila s řekou. O něco dále naopak z chodníku vyrůstá skutečná původní betonová stěna, tedy spíše její zbytky. Jsou původní, padesát let staré a kromě čmáranic a graffiti jsou polepeny stovkami zamáčklých žvýkaček. Působí jako jakési podivné memento, nově nesoucí otisk zájmu současného turismu.
A právě tato konfrontace dnešního života v místech s tak silným obsahem historie mě přitahovala. Jak například zachytit opuštěný prostor mezi řekou a stále stojící zdí a loukou, přes kterou se kdysi snažili i přes hrozící střelbu z hlídkových věží do západní části uprchnout obyvatelé té méně šťastné poloviny města. Fotografuji v dálce si s míčem o zeď hrající postavu. Pocity jsou velmi silné a zvláštní. Proti mně přicházejí dva muži tmavé pleti, také to jsou současní místní, ostatní prostor působí dnes mrtvě.
Dalším z majestátných symbolů města je pro mě Unter Den Linden Strasse. Slavný a v současnosti i přes svou částečně monumentálně-historickou atmosféru zcela soudobě tvářící se bulvár, nám nabídl na svém začátku, přicházeje od řeky Sprévy, jakousi konfrontaci mezi historií a modernou, v tomto případě zastoupenou králem Friedrichem II. Ten jakoby vyzýval na nerovný souboj bezejmennou ikonu průmyslového show-byznysu, trochu agresivně nachystanou čelit útoku jen pár kroků od jeho jezdecké sochy přes ulici.
Charlie Point, křižovatka s otisky nejrůznějších lidských osudů, kdysi rozdělující Berlín na dva uměle znepřátelené světy. Leica M6, Elmarit 28 mm F2,8, Ilford HP
Pro úplné pohlcení nastalým rozpoložením zbývá snad již jen nechat se vtáhnout monumentálně působícím labyrintem Památníku zavražděných evropských Židů od Petera Eisenmanna nedaleko Braniborské brány. 2 711 mohutných betonových kvádrů, mezi kterými se člověk téměř ztratí, tvoří symboliku zneklidňujícího a matoucího moře zmařených lidských osudů.
Toto místo je natolik fotogenické, že vyzývá ke ztvárnění v libovolném počasí, denní době či ročním období: je neopakovatelné jak v ostrém slunečním protisvětle, tak i – a snad ještě více – ve zmíněné depresivní šedi, kdy je možné nechat do snímků propsat náladu z navazujícího podzemního muzea holocaustu. Berlín je impozantní a mocný. A pro pochopení některých jeho míst je dobré odepřít si komfort slunného letního dne.
Pulzující Amsterdam
Ve srovnání s přece jen značnou německou přísností, jeví se hlavní město tulipánů, místo kosmopolitní svobody a coffee-shopů, tak trochu jako protiklad. Přeplněné studenty, místními i turisty, opulentní a nevázané. Není tomu ovšem úplně tak. Mnoho věcí zde lze nalézt i společných: široké kulturní možnosti, muzea a galerie stejně jako určitý řád a smysl pro pořádek, který je ovšem často skryt pod povrchem a pozorný divák jej musí teprve objevit, pokud o to bude opravdu stát.
Nejen uličky vyhlášené red-light čtvrti nabízejí podél kanálů restaurace, gay-bary stejně jako konzumaci u číňana ve vší počestnosti. Bicykly jsou všudypřítomné.
Holandská metropole pravděpodobně vítězí ve volnomyšlenkářském přístupu k věcem, avšak oproti té germánské působí nakonec trochu jako skanzen. Kulisy domů lemující nábřeží nekonečných kanálů jsou až příliš formální a vizuálně téměř dokonalé. Svádějí k focení panorámat se všudypřítomnými cyklisty a bárkami střídajícími parníčky na kanálech.
Kdo však odolá této povrchové malebnosti, může být odměněn při proniknutí do bohaté vrstevnatosti zdejšího života. Zde je pak možné naleznout v o to větším protikladu s denní scénou ruch noci, kdy pohádkové dekorace zmizí a pod rouškou tmy vyvstane v plnosti místní noční život – vedle uhlazené formálnosti asi druhý nejtypičtější znak tohoto pulsujícího městského organizmu.
Děvčata z výloh o fotografování nestojí. Leica M6, Voigtländer 28 mm F1,9, Kodak T-MAX 400
Prožitek na baru
Výlohy a nároží oblíbené a hojně navštěvované čtvrt Red-Light District jsou přeplněné nápisy „Fotografovat zakázáno!“. Tedy alespoň v noci určitě. Co jiného však také asi očekávat tváří v tvář (ačkoli se vlastně většinou jedná o úplně jinou část těla) ženám bez omezení věku, proporcí i barvy pleti. S nastalým soumrakem a přes veškeré zákazy samozřejmě fotografuji jak to jen jde, nicméně po odpolední zkušenosti, kdy děvčata po spatření fotoaparátu okamžitě mobilem z výlohy zalarmovaly svoje kolegyně i pasáky, však přece jen s větší obezřetností. Čtyřstovku Ilford je třeba v průběhu večera měnícího se v noc o jeden až dva stupně pushovat, abych měl se svým jinak precizním objektivem Leica Elmarit s pevným ohniskem 28 mm šanci zachytit scénu podle svých představ.
Coffee shopy, místní legální kuřárny opiátů, jsou oblíbené a přes den až do pozdní noci především přecpané turisty. Leica M6, Elmarit 28 mm F2,8, IlfordHP5 PLUS 400
V coffee-shopu na rohu je legálně možné zakoupit produkty pro uvolnění v různých kvalitativních úrovních. Zkoušíme něco jako turistické balení vzorků marihuany a hašiše, s cenou velmi formální. Účinek se příliš neprojevuje. Místní a zkušení ovšem tamtéž nakupují na váhu konkrétní typ svého oblíbeného a vyzkoušeného zboží. Cena je samozřejmě násobně vyšší.
Atmosféra je sice podmanivá, ale cena 50 EUR se zdá kolemjdoucí pánské skupince, která vyslala na výzvědy svého zástupce, asi přece jen příliš vysoká. Leica, Voigtländer 28 mm F1,9, Kodak T-MAX 400
Kamarád sedící na barové stoličce, po přezkoumání dalšího vzorku reaguje na přenos boxerského zápasu na ploché obrazovce pod stropem baru rychlou kličkou vlevo a pak překvapivým výpadem pravým hákem. Má pocit, že se mu podařilo ubránit. Nereálné se mění v realitu a naopak...
Noční Amsterdam se svými rozmanitými artefakty. Leica M6, Voigtländer 28 mm F1,9, Kodak T-MAX 400
Londýnský dvojí život
Město na Temži je proslulé svými věčně spěchajícími úředníky a byznysmeny v kravatách a černých oblecích stejně jako ženami v elegantních kostýmcích řídícími banky a call centra. Na druhé straně jsem Londýn poznal rovněž i s jeho neformální atmosférou relaxu, kdy početné skupinky určité vrstvy obyvatel nebo stejné profese oživují chodníky nárožních hospod či barů v pasážích a průchodech.
Oxford Circus, mekka nákupů a jedna z nejrušnějších tepen města mísící mezi sebou obyvatele nejrůznějších národností. Canon EOS 5D, Canon EF 28 mm F1,8
Lidé na podvečerní cestě z práce popíjející své oblíbené anglické pivo bez pěny, často ani nepříliš dobře vychlazené (za vyzkoušení stojí například pasáž v Leadenhall v bankovní čtvrti City). Nálada, která panovala mezi spolupracovníky, kterým ještě nestačilo jejich společných osm hodin v kanceláři a dobrovolně se rozhodli strávit další část svého volného času spolu navzájem, byla nakažlivá svou uvolněností, která zde panovala.
St. Paul Cathedral, Canon EOS 5D, Canon EF 28 mm F1,8, 1/128 s, F4, ISO 100
Fotografování v prostorech zaplněných lidmi bylo v Londýně možná až překvapivě příjemné a bezkonfliktní. Kdo by čekal strohost či nepříjemnost pramenící ze shonu, anglických manažerů, byl by zklamán. Pro „street“ fotografa je toto velkoměsto stejně přívětivé, jako například svou volností proslulý již zmíněný Amsterdam. V Londýně jsem byl nočních hodinách často svědkem scenérií, kde se pijácké schůzky a prosté oslavy přežití dalšího všedního dne konaly na veřejně exponovaných místech. Náměstí okolo The Monument (Monument Street a Fish Street) bylo právě jedním z takových. Náhle to už nebyl onen upjatý a uspěchaný bankovní Londýn.
Borough Market, oceněný jako londýnský trh roku 2010. Leica M6, objektiv Elmarit 28mm F2,8, Kodak Tri-X 400
Místem s velkým fotogenickým nábojem, je také Londýnský Borough Market, trh s nekonečnou nabídkou čerstvého zboží. Počínaje širokým sortimentem ryb a sušených šunek přes specializovaný obchod několika stovek pivních značek – včetně několika českých – až po rychlé thajské nebo čínské občerstvení, která jsou stejně jako indické v Londýně značně oblíbené. Tržnicí denně protéká nekonečná řada lidských tváří, z nichž velkou část tvoří místní obyvatelé. V roce 2010 byla tomuto místu udělena cena London Lifestyle Awards – London Food Market of the Year.
Rybí trh v Borough Market. Leica M6, objektiv Elmarit 28mm F2,8, Kodak Tri-X 400
Turistické Benátky
Benátky v létě působí jako romantická mucholapka pro návštěvníky a je poměrně obtížné, najít zde prostor mimo dosah komerčního vlivu, kde by bylo možné se zastavit, zklidnit a nasát genius loci tohoto místa. Vůně mořské vody v uličkách se mísí se zápachem stojatých vod kanálů. Prodírat se nekonečnými davy turistů a sdílet s nimi přeplněné vaporetta (místní varianta lodní MHD po hlavním kanálu) je vysilující a otravné.
Piazzeta San Marco. Canon EOS 5D, Canon EF 28 mm F1,8, 1/50 s, F20, ISO 100
Pro fotografa, který nechce dokumentovat, jak jsou Benátky přecpané lidmi, není v sezóně přes den snadné se tohoto úkolu zhostit. Pokud tedy není záměrem mít na každé fotce „sadu“ turistů s nataženou paží s kompaktem nebo zrcadlovkou, musíte se obrnit trpělivostí a vyčkat na okamžik, který většinou dříve či později nastane. To je moment někdy trvající jen zlomek vteřiny, chvilka zastavení, ve které se dá krátce nahlédnout pod povrch věcí.
Speciální fotografická atmosféra pak nastává se západem slunce, kdy labyrint uliček a kanálů zcela promění svou tvář a stane se magickou divadelní scénou. S postupující nocí pak davy lidí mizí a přede mnou je náhle další ze stovek slepých uliček končící kolmým úzkým kanálem. Z temného průjezdu uprostřed trčí čísi nohy. V téže chvíli se na kanálu v pozadí vynořuje obrys gondoly, ohnutá siluleta převozníka, který se pomalými pohyby dřevcem odráží ode dna a stěn okolních domů, působí jako přelud.
Všudypřítomné masky jako symbol města i mimo karnevalovou sezónu. Výlohy v ulici Ruga dei Oresi. Canon EOS 5D, Canon EF 28 mm F1,8, 1/8 s, F4,5, ISO 400
Rychlá podvědomá kontrola fotoaparátu – ISO i clona v pořádku – a stačím pořídit jediný snímek již téměř mizícího gondoliéra. Jeho postava je i při vysoké citlivosti 3 200 mírně rozpohybována a připomíná tak ve svém tmavém triku s bílými vodorovnými pruhy kostlivce. Jakéhosi benátského Chárona, který se fotografovi krátce zjevil odměnou za jeho připravenost.
Čím se fotilo
Fotografováno bylo na černobílý kinofilm Kodak Tri-X 400, Kodak T-MAX 400, Ilford HP5 PLUS 400 a také český Fomapan 100 Profi Line s fotoaparáty Leica M6 a D-SLR Canon EOS 5D. Na Leice jsem měl nasazeny objektivy s pevným ohniskem Elmarit 28 mm F2,8 a Voigtländer 28 mm F1,9. Na digitální zrcadlovce pak Canon EF 28 mm F1,9.
Kompletní kinofilmy skenuji na rozlišení odpovídající pro internet či webové prezentace, vybrané snímky pak na rozlišení umožňující větší tisky, část materiálu nazvětšuji v temné komoře.
Chvilka na zastavení
Sympatické je v Benátkých nevyčerpatelné množství různých zastrčených barů, často velmi malých, kde je běžné se zastavit v kteroukoli denní dobu a beze spěchu, leckde jen „na stojáka“, vypít osvěžující sklenku Aperolu s něčím malým na zub. Nezávazně při tom můžete poklábosit s barmanem, který většinou neodmítne váš návrh na netradiční portrét ve vaší režii. Anebo lze jen nekonečně dlouho rozjímat nad nedopitou sklenkou. Také všudypřítomné masky jsou v Benátkách typické i mimo karnevalové období, stejně jako hejna holubů na Piazza San Marco.
Podzimní a zimní měsíce bez turistů zastihují město ve zcela jiné dimenzi. Dekadence, město směřující k zániku? Patos či melancholie? Pomalu se potápějící architektonický skvost, jehož jakoby donekonečna se opakující a náhle překvapivě prázdné slepé uličky, zákoutí a náměstí s můstky klenoucími se přes úzké kanály vyzývají k novému fotografickému hledání a objevování.
Pozn. Článek vyšel v časopise DIGIfoto