Fotografování je velmi populárním koníčkem a v dnešní době prakticky denní záležitostí každého z nás. Rozmach mobilních zařízení s fotoaparátem a stále nižší cena digitálních fotoaparátů přímo podporují vznik obrovského množství fotografií.
Ostatně za posledních čtrnáct let prý vzniklo takové množství obrazových dat, jako od vzniku civilizace do roku 2000. Zda je to pravda nebo ne to bohužel nevím, nicméně by nás to mělo přivést na jinou myšlenku. A sice zda má opravdu smysl fotografovat všechno, co vidíte, a probírat se pak tisícovkami fotografií, anebo se jimi ani neprobírat a jen je uložit do počítače s čistým svědomím, že tam někde fotky z dovolené máte.
Pokusíme provést celým životem fotografie, nikoliv jen jejím vznikem. Nebudeme zabíhat do přílišných technických podrobností, neboť tyto nejsou třeba a stejně tak se nebudeme zaobírat tím, jaký fotoaparát používáte. Ono to totiž vůbec není důležité, maximálně se stane to, že budete v některých situacích svou technikou limitováni. Co je však při fotografování důležité, je světlo. Ostatně slovo fotografie by se dalo přeložit jako malování světlem. A druhá nejdůležitější věc při fotografování je nespokojit se s málem, tedy oblíbit si klávesu Delete nebo tlačítko s ikonou koše a nekompromisně mazat nepovedené snímky.
Není jeden bez druhého
Elementární základy fotografování spočívají ve znalosti času, clony a citlivosti, respektive ve znalosti jejich vzájemné závislosti. Tyto tři veličiny tvoří fotografii a podle toho zda je čas krátký či dlouhý, clona velká či malá a citlivost vysoká či nízká, bude výsledný obrázek vypadat.
Neexistuje nic jako správný čas, nejlepší clona nebo ideální citlivost, tuto otázku je nutno pokládat „z druhé strany“. To znamená, že nejdříve si musíte rozmyslet, co hodláte fotografovat a podle toho nastavíte onu nejlepší clonu či správný čas. Pravidlo zde platí jednoduché – při fotografování pohybujících se objektů (auta, kola, zvířata), pak byste měli pracovat primárně s časem. Naopak při fotografování statických objektů budete pravděpodobně pracovat s clonou (krajina, portrét, architektura).
U citlivosti platí velmi jednoduchá poučka, čím nižší, tím lepší
Se zvyšující se citlivostí totiž narůstá tzv. digitální šum, který dělá fotografii mdlou a bez kontrastu. Mnohdy se ale ocitnete v situaci, kdy citlivost budete muset chtě-nechtě zvýšit, abyste vůbec něco vyfotili. V takovém případě je možné opět využít dalšího pravidla, a sice toho, že nejvyšší použitelná citlivost je o dva stupně nižší než nejvyšší nastavitelná citlivost u konkrétního fotoaparátu.
Ukázka nízké (ISO 200) a vysoké (ISO 12 800) citlivosti
Práce s časem
Takže na co má při fotografování vliv čas? V zásadě je to velmi jednoduché: při fotografování pohybujících se objektů můžete dosáhnout dvou zcela odlišných výsledků. Jedním z nich je ten, kdy jsou pohybující se předměty ostré – například kdy fotografujete zvířata, děti, motorky či automobily. V takových případech musíte použít čas dostatečně krátký na to, aby se objekt na snímku nerozmazal tím, že se pohybuje anebo tím, že se pohnete v průběhu expozice vy sami.
Krátkým časem rozumíme čas od cca 1/250 s a kratší
Druhou možností je naopak stav, kdy chcete mít na výsledném snímku pohybující se objekty rozmazané. Typickou fotografickou situací je lesní potůček nebo vodopády, které se při dlouhém expozičním čase rozmáznou a vytvoří snovou atmosféru.
Vlevo snímek s dlouhým časem a vpravo s krátkým časem
Dalším příkladem mohou být noční fotografie aut, ze kterých na snímku zůstane pouze barevná linie zadních či předních světel. V takovýchto případech je nezbytné používat stativ a fotografovat s dlouhým expozičním časem, tj. v rozmezí od cca 1/30 s až do několika sekund.
Delší a kratší čas?
Hodnoty času jsou obvykle uváděny ve zlomcích, tzn. čím větší číslo za lomítkem, tím kratší čas. 1/250 „jedna dvě stě padesátina“ znamená, že snímač bude světlo z objektivu zaznamenávat po dobu 4 ms. V případě 1/1000 to bude již jen 1 ms. Za slunečného dne tento krátký čas stačí, s ubývajícím světlem se však čas „sbírání světla“ musí prodlužovat.
V tom, jak dlouhý či krátký čas použít opět neexistuje žádné univerzálně platné pravidlo a musíte vyzkoušet, jaký čas je vhodný vzhledem k tomu, co budete fotografovat. Potřebuje-li fotoaparát snímat s takovým či ještě delším časem, musíte jej „donutit“ ke zkrácení času. A to zcela jednoduše tím, že upravíte clonu nebo citlivost.
Pamatujte, že při fotografování z ruky obyvke neudržíte čas delší jak 1/25 s
Práce s clonou
Pokud budete pracovat s clonou, budete ovlivňovat tzv. hloubku ostrosti. Hloubka ostrosti je v podstatě rozmezí vzdáleností, ve kterých bude fotografie ostrá, a to i když zaostříte na jedno konkrétní místo. Rozmezí těchto vzdáleností je přibližně třetinu před zaostřené místo a dvě třetiny za zaostřené místo. Při hloubce ostrosti šest metrů bude její začátek ležet přibližně dva metry před místem, kam je zaostřeno a čtyři metry za tímto místem.
Ukázka práce s clonou, vždy je zaostřeno na stejné místo, postupně clona F1,8, F5,6 a F16
O tom, jak bude hloubka ostrosti velká, rozhoduje použitá clona, respektive zaclonění objektivu. Pokud chcete dosáhnout malé hloubky ostrosti – typicky u portrétů nebo makrofotografie, kde je rozostření pozadí žádoucí, pak musíte použít co nejnižší clonové číslo, typicky F1,4 až F2,8. Při větším zaclonění je již hloubka ostrosti relativně velká a rozostření je patrné až na vzdálenosti přibližně šesti metrů a více.
Čím je clonové číslo větší, tím je hloubka ostrosti větší a naopak
Aby to nebylo úplně jednoduché, klesá hloubka ostrosti s narůstajícím ohniskem – tedy čím je ohnisko větší (více vyzoomovaný objektiv), tím je hloubka ostrosti menší při stejné cloně. Krátká širokoúhlá ohniska proto mají hloubku ostrosti velkou.
Portrét s malou hloubkou ostrosti
Chcete-li dosáhnout co nejmenší hloubky ostrosti, vyzoomujte na maximum a nastavte co nejnižší clonové číslo. Naopak pokud požadujete hloubku ostrosti velkou (při fotografování architektury nebo krajiny), zacloňte co nejvíce, a to ideálně na F11 nebo F16, a použijte kratší ohnisko.
Pokračování 2 / 4
Kompoziční pravidla a nejčastější chyby
Kompozice je jednou z nejdůležitějších disciplín při fotografování. Ačkoliv je velmi subjektivní a nelze ji exaktně odůvodnit, existuje celá řada pravidel a doporučení, jejichž dodržování vám pomůže dosáhnout zajímavějších fotografií.
Kompoziční pravidla
Nejčastěji používaným kompozičním pravidlem je tzv. zlatý řez – pravidlo velmi staré a ověřené staletími, které se používá již od antiky. Zlatý řez je čistě matematická konstrukce, která vychází z tvaru čtverce.
Matematická konstrukce zlatého řezu, poměr stran „zlatého obdélníku“ je v tomto případě přibližně 1,618
Průsečík v pravém spodním rohu obdélníku je místem zlatého řezu, do tohoto místa by se měly umisťovat hlavní objekty snímku, na které chcete upoutat pozornost diváka.
Hlavní objekt by neměl být umístěn uprostřed ani příliš u krajů
V praxi se využívá dalšího, jednoduššího, kompozičního pravidla třetin. Pokud si pomyslně rozdělíte snímek na tři stejné části vertikálně a horizontálně, dostanete matici o devíti polích a čtyřech průsečících. Hlavní objekt by měl být umístěn nejlépe poblíž těchto průsečíků, přičemž průsečík v pravém spodním rohu je pomyslné místo zlatého řezu. Velmi dobře se dá využít zobrazení pomocné mřížky na displeji, která slouží jako vodítko.
Náznak dělení snímku na třetiny u formátu 3:2
Při fotografování je velmi důležité pracovat s perspektivou, kdy vzdálenější předměty se zdají menší, než bližší předměty, i když mají stejnou velikost. Díky perspektivě dostanete do fotografie hloubku a také maximum informací o fotografovaném objektu. Pro využití perspektivy opět platí jednoduché pravidlo, a to stát v úhlu přibližně 45° vůči fotografovanému objektu – tzv. tříčtvrteční pohled.
Snažte se pracovat s perspektivou, dodáte snímku hloubku
Nikdy se nespokojte pouze s jedním záběrem, zkoušejte hledat ideální úhel záběru, kombinovat fotografování na výšku a na šířku. Jen tak najdete ten nejlepší záběr, který bude „fungovat“. Při fotografování dětí a zvířat nezapomínejte na snímání z úrovně jejich očí, snímky pak vypadají přirozeněji.
Kompoziční chyby
Nejčastější začátečnickou chybou při fotografování je nevhodné či rušivé pozadí, kdy rostou osobám na snímcích z hlavy stromy či sloupy veřejného osvětlení. Velmi časté jsou také „uříznuté“ končetiny či hlava postav na snímku.
Když fotografujete, je velmi důležité nesoustředit se pouze na hlavní objekt na snímku, ale kontrolovat také pozadí a okolí fotografovaného objektu, jen tak můžete eliminovat případné kompoziční chyby a nedostatky. Při hledání vhodného záběru se snažte vyvarovat členitému pozadí, které působí rušivě a nedává vyniknout fotografovanému objektu. Pozor dávejte také na splývající pozadí – například portrét tmavovlasé osoby před tmavým pozadím.
Poměrně častou chybou bývá, především u krajin a západu slunce, nakloněný horizont, který nepůsobí přirozeně. Kontrolu nakloněného horizontu můžete provést opět díky pomocné mřížce na displeji, u některých moderních fotoaparátů vám pomůže elektronická vodováha. Chybu můžete ale napravit i následně v editačním programu, avšak za cenu ořezu snímku.
Pokračování 3 / 4
Úprava fotografií
Úpravy fotografií v počítači nemusí být nijak složité, aby byla fotka dobrá a zaujala diváka. Rozhodně vám doporučujeme fotografovat tak, abyste příliš mnoho úprav dělat nemuseli. To znamená přemýšlet nad fotografií již při jejím vzniku, před stiskem spouště.
Elementární úpravou by však měla projít většina fotografií. Podle toho, jak chcete snímek následně použít, byste měli také použít vhodné nástroje pro úpravu snímků.
Úprava kontrastu
Tou zcela zásadní úpravou je zvýšení kontrastu fotografie. Většina snímků, které pořídíte, nemá dostatečný kontrast, což je obvykle dáno omezenými možnostmi objektivu – zvláště na dlouhých ohniscích je přenos kontrastu špatný.
Úpravu kontrastu je nejlepší dělat pomocí nástroje úrovně (levels), který najdete prakticky ve všech fotoeditorech. Každá fotografie má svůj specifický histogram, což je grafické znázornění světel a stínů zastoupených na snímku. Histogram by měl v ideálním případě pokrývat celou spodní osu grafu a sahat od největších stínů (vlevo) až po nejvyšší jasy (vpravo). V případě, že tomu tak není, je potřeba histogram „roztáhnout“ a umístit posuvníky černé a bílé do míst, kde se histogram dotýká spodní osy.
Všimněte si posunu krajních ukazatelů. Střední posuvník pod spodní osou slouží k celkovému zesvětlení (doleva) nebo naopak ztmavení (doprava) fotografie.
Zmenšení snímku
Jestliže hodláte s fotografiemi pracovat v online prostředí, tj. posílat je emailem anebo vystavit někde na webu, případně vložit do online fotogalerie nebo do galerie na sociální síti, je vhodné je zmenšit. Většina služeb či galerií nepodporuje vkládání plného formátu snímku, nemluvě o tom, že fotka v plném rozlišení je datově velká a tudíž ji nebude možné vždy bezproblémově poslat emailem. V případě vložení na web se pak bude velmi dlouho načítat její náhled při pomalejším (typicky mobilním) připojení k internetu.
Jak tedy snímek zmenšit? Velmi jednoduše, v každém editoru najdete funkci pro zmenšení snímku – doporučujeme zvolit některou se standardizovaných velikostí, ideálně delší stranu velikosti 1 600 px, případně menších 1 024 px. Velikost kratší strany se obvykle dopočítá a vy dostanete zmenšenou fotografii. Tím to ale nekončí.
Zoner Photo Studio umožňuje nastavit doostření samostatně anebo přímo při zmenšení snímku
Při zmenšení se fotografie obvykle mírně rozostří, je proto vhodné ji opět doostřit – kupříkladu v programu Zoner Photo Studio je funkce doostřit, kde se osvědčilo tzv. plošné doostření. U jiných programů můžete najít zatržítko pro doostření už při zmenšení fotografie – pracujte však opatrně, abyste snímek nepřeostřili, pak vznikají nepěkné artefakty kolem kontrastních hran.
Volba míry komprese – Rozdíl mezi 100 a 95 prakticky nepoznáte, doporučujeme pohybovat se v rozmezí 89 až 94
Jakmile je snímek zmenšený a doostřený, můžete jej uložit. V případě, že jste pracovali s originálem, nezapomeňte zvolit možnost Uložit jako. V dialogu pro uložení ponechejte formát souboru jpg, podívejte se ale na míru komprese, ta by měl být co nejmenší = obvykle co nejvyšší číslo.
Poslední z nejčastěji používaných úprav je ořez snímků. Ačkoliv je možné řezat na libovolný formát, opět doporučujeme držet se osvědčené klasiky a řezat na obvyklé 3:2 (vhodný pro tisk fotografií), 4:3 anebo čtverec 1:1. V editoru si v nabídce ořez nastavte pevný poměr stran, který zajistí, že bude ořezové okno stále držet zvolený poměr.
Nastavení formátu při ořezávání v Zoner Photo Studiu
Pokračování 4 / 4
Tisk a zálohování fotografií
Prezentace fotografií je v současné době stále hektičtější a mnoho z nás se spokojí s prohlížením obrázků na monitoru počítače nebo na displeji tabletu či mobilu a tiskneme fotky pouze na vánoce, jako dárek pro babičky.
Stoprocentně spolehlivé řešení pro zálohování digitálních snímků zatím bohužel nebylo vynalezeno, takže tištěné fotografie mohou být nakonec jediným obrazovým zdrojem, který po nás zůstane. Mimo jiné i z tohoto důvodu je vhodné si ty nejlepší snímky vytisknout a mít je ve fyzické, nikoliv pouze digitální podobě. Velmi oblíbenými se stávají fotografické knihy, které si zcela navrhnete pomocí softwaru dodávaného výrobci fotografií.
Tisk fotografií
Nebudeme se věnovat domácímu tisku fotografií, který je poměrně nákladný jak finančně, tak časově. Dobrat se totiž použitelného a uspokojivého výsledku není zcela jednoduché. Pokud byste se však touto cestou chtěli vydat, rozhodně doporučujeme pořídit některou z lepších inkoustových tiskáren, které disponují více jak čtyřmi základními inkousty – výsledná kvalita fotografií za to rozhodně stojí.
V opačném případě se musíte smířit s tím, že většina fotografií se vyrábí prakticky stejným způsobem, hromadně bez možnosti individuálního přizpůsobení. Jestliže máte specifické nároky na výrobu fotografií, doporučujeme najít si minilab s vlastním strojem a obsluhou, se kterou se můžete domluvit na konkrétním způsobu tisku. Počítat ale musíte s vyšší cenou.
Jestliže budete tisknout fotografie v některé ze sběren, které rozhodně nedělají špatné snímky, doporučujeme určitě zvážit ořez snímku na nativní formát výslední fotografie. Ten je totiž většinou 3:2, kdežto kompaktní fotoaparáty fotí v poměru stran 4:3. Při tisku na 3:2 jsou po krajích fotky bílé pruhy, případně se fotky roztáhnout na celou plochu, ale pak je třeba počítat s nešetrným ořezem nahoře a dole, který není úplně malý.
Větší kontrolu nad tiskem určitě budete mít v případě, že si snímek na formát 3:2 připravíte sami anebo budete v tomto poměru stran už fotografovat. Pro klid duše a maximální věrnost barev je vhodná alespoň základní kalibrace monitoru – nepředpokládáme, že máte doma kalibrační sondu, nicméně podle kalibrační fotografie z fotolabu, kde budete tisknout, je možné monitor alespoň částečně „naladit“.
Zálohování fotografií
Zálohování digitálních fotografií zatím není uspokojivě vyřešeno ve srovnání s klasickou fotografií, kde vám fyzicky zůstaly negativy v archivační folii. Vzhledem k tomu, že digitální snímky je možné velmi snadno kopírovat a přesouvat, záleží pouze na vás, jaký způsob zálohování zvolíte.
Možné jsou dvě cesty – lokální osobní záloha anebo záloha do cloudu. V prvním případě doporučujeme zvolit zálohování na několika odlišných místech. Standardně se snímky zálohují minimálně na tři místa – v počítači, na externím disku či síťovém úložišti a ještě jednou pak na dalším samostatném externím disku. Tento disk by měl být uložen na jiném místě než je počítač a první externí disk, tím zamezíte ztrátě dat v případě živelné pohromy nebo krádeže techniky.
Hotové řešení od Western Digital MyCloud stačí pouze připojit do domácí sítě a můžete začít zálohovat i přistupovat k datům přes internet
Pro zálohování do cloudu je možné vybírat z různých služeb, které jsou dostupné zdarma anebo za paušální poplatek. Obecně je však problémem při zálohování do cloudu propustnost internetové linky. Kdybyste takto chtěli zálohovat větší množství snímků v plném rozlišení, může se stát, že několik desítek gigabajtů budete do cloudu nahrávat i pár týdnů.
Minimalisticky ale efektivně
Jako osvědčený způsob zálohování se však nabízí kombinace obojího: fotografie, které máte na jednom místě v počítači, zálohujte na externí disk, který budete mít v ideální případě schovaný ve skříni a budete jej připojovat pouze pro zálohování tak, aby běžel co nejkratší dobu a eliminovalo se riziko případného poškození.
K této lokální záloze pak vytvoříte „pseudocloudovou“ zálohu v podobě nahrání fotografií do některé z webových galerií. Do galerie můžete nahrávat snímky ve větším (je zbytečné nahrávat v maximálním) rozlišení, aby bylo možné je například po stažení vytisknout. Pro tyto účely doporučujeme využít některou z bezplatných galerií, jako je Flickr, Zonerama či fotky Google.
Konfigurovatelné síťové úložiště má mnohem více funkcí než obyčejný síťový disk, navíc jej můžete „naplnit“ libovolnými disky
U těchto galerií můžete zvolit, zda má být galerie soukromá nebo veřejná, takže snímky budou viditelné jen vám anebo komukoliv – někde najdete také možnost neveřejné galerie, ke které se dostane pouze ten, komu poskytnete unikátní url adresu. Obrovskou výhodu všech tří zmíněných služeb je neomezený datový prostor pro fotografie, respektive je natolik velký, že jej pravděpodobně nestihnete zaplnit (Flickr nabízí 1 TB prostoru pro fotografie, Zonerama je bez omezení, Google počítá do 15GB limitu jen snímky větší než 2 048 x 2 048 px).
Nechcete-li fotografie sdílet s ostatními, můžete zvolit obecné cloudové zálohovací služby. Třeba Crashplan.com nabízí neomezenou kapacitu za 5 $ (asi 100 Kč) měsíčně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně