Je to logické, profesionální a jsme při tom trochu podobni našim příbuzným lidoopům. Šimping je termín, který vtipně vystihuje užití zásadní vlastnosti digitálních fotoaparátů.
Fotograf zvedne fotoaparát k oku, chvíli si s něčím hraje (nastavuje) a pak rychlým pohybem kontroluje výsledky svého snažení. Tomu se říká šimping. Efektivní používání zpětné vazby na pořízený snímek vám může zachránit mnoho dalších snímků.
Fenomenální vlastností digitálních fotoaparátů je možnost kontroly snímku ihned po jeho pořízení. V menu fotoaparátu můžete aktivovat funkci automatického náhledu (doba prohlídky). Pak se bezprostředně po expozici zobrazí na LCD displeji náhled pořízeného snímku.
U mnoha fotoaparátů lze nastavit čas automatického náhledu a přidat zobrazení přepálených či podexponovaných částí snímku (blikání) nebo zobrazení histogramu. Dále jsou k dispozici informace o expozičních hodnotách, případně další EXIF údaje.
Způsob automatického zobrazení náhledu volíte obvykle na těle fotoaparátů v režimu prohlížení snímků tlačítkem INFO nebo DISP (v závislosti na značce a modelu fotoaparátu). Doba automatického náhledu samozřejmě neovlivňuje rychlost snímání (namáčknutím spouště se náhled vypne). Při sekvenčním snímání se zobrazí náhled posledního snímku sekvence.
Tlačítko INFO. Náhled snímku s EXIF daty a jasovým histogramem. Náhled snímku některými daty, histogramy jasovým a RGB.
Záleží na čase, který můžete věnovat posouzení snímku. Kdo fotografuje krajinu nebo architekturu, jistě může na chvíli odhlédnout od scény spíš než reportér. Dělám často reportáže a u svého Canonu mám nastaven náhled na 2 sec. a zobrazení indikace přepálených míst. Snažím se často rychle mrknout na snímek. Ale pozor! Nejenom u svateb nebo sportovních reportáží může mít oko mimo hledáček fatální následky. Promeškané okamžiky se neopakují. Proto vidíte při přerušení sportovního klání, jak fotografové zběsile dodatečně prohlíží svoje úlovky.
Jeden z kolegů mě zachytil při reportáži v Teplicích, jak provádím šimping. U dalšího snímku mi šlo o to, aby obloha nebyla přepálená, bez kresby. Použil jsem režim priority clony. Při cloně f/3,2 se mírně rozostřilo pozadí. Poměrové měření expozice jsem korigoval -2/3 EV. Vyšel z toho čas 1/2500 sec. Důležitý byl systémový blesk Speedlite 580EXII v režimu E-TTL s vysokorychlostní synchronizací.
Zobrazení histogramu má svoje opodstatnění pro ty, kteří mu dobře rozumějí a náhledem nepromeškají další snímek. Vidíte objektivní rozložení jasů na celém snímku a máte srovnání se svým záměrem. Při troše cviku vám i kratší pohled na malý histogram poskytne přibližnou informaci o kontrastu a rozložení jasů celého snímku, nikoli jeho částí.
Nevýhodou je, že o již tak malý displej se musí podělit náhled snímku, histogram i EXIF data. Můj známý nosí na krku zavěšenou lupu Hoodman, určenou k prohlížení displeje fotoaparátu a nacvičeným okem a pohybem kontroluje snímky s histogramy během reportáže.
Není možné seriózní posouzení rozložení jasů celého snímku bez zobrazení histogramu. Je to proto, že v jasném světle budou vaše fotky vypadat příliš tmavě a při nedostatku okolního světla se budou jevit světlejší, než jsou. Rovněž hodnocení barev v náhledu není prakticky možné. Dříve se mi mnohokrát stalo, že jsem poněkud zpanikařil při pohledu na displej fotoaparátu a pak se snímky ukázaly jako dobře exponované. Naopak zobrazení přepálených míst v náhledu je relevantní údaj.
Zobrazení přepálených míst (přeexpozice bez kresby) v náhledu.
Universálně správná expozice neexistuje. Správná je tehdy, když odpovídá vašemu záměru na jasové podání snímku. Z toho plyne, že správný histogram také neexistuje. Vhodný histogram je takový, který odpovídá vašemu záměru. Samotný histogram nic nevypovídá o kvalitě snímku.
Svatební snímek vyfotografovaný technikou High key má i mnoho míst bez kresby ve všech barevných kanálech.
Na rozdíl od fotografie její histogram není „hezký“.
Kromě expozičních chyb v porovnání s vaším záměrem můžete podle náhledu na displeji fotoaparátu následně reagovat i na chyby kompoziční. Při manuálním náhledu a jeho zvětšení posoudíte i výraz fotografovaných postav. To vše za předpokladu, že na to máte dostatek času. V případě nejenom svatebního polibku nebo skokana nad laťkou však další snímek není k dispozici, takže jakékoliv zkoumání záběru nemá smysl a může vás rozhodit.
Já si prohlédnu snímky při pauze v manuálním náhledu. Tlačítkem INFO volím náhled snímku se základními expozičními údaji nebo menší náhled snímku s EXIF informacemi doplněnými histogramem (histogramy). Je pravdou, že při práci, kde není možnost opravy, je to poněkud adrenalinová záležitost. Příliš to nedoporučuji. Lepší je soustředěný pohled vpřed než dozadu. Dodatečný náhled je naopak účelný jako primární výběr, když fotím třeba prezentaci hotelu.
Zrcadlovky s živým náhledem a některé další fotoaparáty zobrazují histogram v reálném čase podle toho, co fotografujete a jaké nastavení expozice použijete. Podle živého histogramu můžete expoziční nedostatky nejen odhalit, ale předejít jim. Toto však nepovažuji v okamžiku záběru za důležité ani praktické. Myslím, že expozici musíte znát nebo to nechat na automatice a věnovat se zcela kompozici snímku, případně výrazu osob. Dnes už není argumentem šetření místa na paměťové kartě.
Často fotografuji svatby. Před obřadem zhodnotím, kolik přirozeného světla chci mít nebo mohu mít na scéně. Podle toho určím expozici fotoaparátu. Pak rozhodnu, zda a kolik světla přidám odraženým bleskem v interiéru. Udělám zkušební snímek s vhodným popředím a posoudím pomocí histogramu na displeji fotoaparátu expozici. Ještě v klidu mohu korigovat expoziční parametry na fotoaparátu i kompenzaci zábleskové expozice FEC na mém blesku Canon Speedlite 580EXII v režimu E-TTL.
Při ostré svatební reportáži pak jenom občas provedu rychlý šimping v době mimo zásadní okamžiky a zaměřím se pouze na případný signál přeexpozice. U inscenovaných fotografií v exteriéru naopak uplatním náhled zhusta. Na náhled mohu reagovat a někdy ho využiju i k prezentaci novomanželům pro dosažení určité interakce mezi fotografem a fotografovanými.
Když jsme u příměru s šimpanzem: Albert Einstein říkal fotografům „lichtaffen“ neboli světelné opice. Myslím, že je to hezký příměr. My fotografové si opravdu stále hrajeme se světlem a je to dobře.