Fotografování se dá, stejně jako každá jiná činnost, z části naučit praxí. Zbývající část je pak většinou v režii estetického a kompozičního cítění, které je dirigováno talentem.
S rozvojem digitálních technologií a především pak fotoaparátů, jejichž cena je dnes srovnatelná s dřívějšími kinofilmovými kompakty, jsme se pomalu přehoupnuli do období, kdy si pod pojmem fotoaparát málokdo představí něco jiného než digitál.
Důsledkem snadné dostupnosti digitální technologie a především nízkých či nulových nákladů při pořizování fotografií, kdy nejste limitováni šestatřiceti snímky kinofilmu, je obrovské množství obrázků (a také dat zabírajících místo na pevných discích), které si jejich autoři většinou prohlédnou jednou či dvakrát. Mnoho z těchto snímků je prezentováno pouze v úzkém rodinném kruhu a při zveřejnění před cizími diváky by pravděpodobně neobstálo.
Většina amatérských začátečníků, kteří koketují s digitální fotografií, se bohužel dostala do bodu, kdy kvantita převažuje nad kvalitou a málokdo sebere dostatek odvahy jim tuto krutou pravdu sdělit. Dokonalá fotografie neexistuje, neznamená to však, že můžete polevovat ve svém snažení a spokojit se s málem.
Nyní už se nemluví o pohledu skrze hledáček ale spíše o pohledu na displej
Není přeci nic jednoduššího, než se naučit dodržovat několik zásad, které vám nejen usnadní pořízení snímku, ale především budete potěšeni v okamžiku, kdy váš snímek pochválí i neznámý divák. Pokusíme se vám poradit, jakých pravidel se držet, aby vaše snímky měly „šťávu“ a úspěch u diváků, ať už z blízkého nebo vzdáleného okolí.
Než stisknete spoušť
Nikdy nesmíte být se svojí fotografií spokojeni, stále je co zlepšovat a blížit se k ideální kompozici a vyznění snímku. Fotografie by měla vždy něco sdělovat, a to nejenom osobám, které jsou na fotografii zachyceny anebo byly přítomny při jejím pořízení, ale především pak nezúčastněným divákům. Základní pravidlo proto zní: Přemýšlejte, než začnete fotografovat! Není nic horšího, než bez rozmyslu „cvakat“ vše kolem sebe v naději, že posléze fotografie protřídíte, promažete a vyberete si ty nejlepší, nikdy to totiž neuděláte.
Hledejte při fotografování různé úhly záběru, nejste-li limitováni počtem snímků, využijte tuto svobodu pro hledání nejlepšího záběru. Místo toho abyste pořídili dvacet záběrů kostelní věže z jednoho místa, raději si ji obejděte dokola a udělejte čtyři pořádné snímky, kde si dáte záležet na kompozici a celkovém vyznění snímku.
Nebojte se mazat snímky, jakmile zjistíte, že je fotografie neostrá anebo je na ní něco špatně, někomu jste „uřízli“ ruku, potomkům roste z hlavy pouliční lampa anebo máte zcela nakřivo horizont, hned s obrázkem do koše. Nespokojte se s málem a rozhodně takové fotografie neprezentujte ostatním. Ne nadarmo se říkalo, že nůžky a koš jsou nejlepším přítelem fotografa.
Dřív to byl koš, nyní je to klávesa Delete...
Nikdy uprostřed
Ve fotografii existuje několik základních kompozičních pravidel, která jsou osvědčená ve vztahu k divákovi, aby jej snímek zaujal. V západoevropské kultuře, jejíž jsme součástí, se čte zleva doprava, stejným způsobem čteme i obrazy a fotografie, je proto vhodné s těmito fakty pracovat již při tvorbě snímku.
Směr čtení fotografie je podobný jako v případě psaného textu
Zcela zásadní je pravidlo zlatého řezu, o kterém jste jistě slyšeli. V praxi jde o to, umístit hlavní objekt do jednoho z bodů, kde se protínají pomyslné úsečky, dělící snímek na třetiny v horizontální i vertikální rovině. Letitou praxí je prokázáno, že pokud je hlavní objekt snímku v okolí jednoho z těchto bodů, pak působí snímek na diváka silným dojmem.
Při používání zlatého řezu se nemusíte omezovat pouze na některé typy snímků, lze jej použít prakticky ve všech případech, a to jak při fotografování na výšku, tak při fotografování na šířku. Ačkoliv je zlatý řez kompozičně nejefektivnějším řešením, nezavrhujte kvůli němu například středovou kompozici, která je velmi vhodná pro makrosnímky či pro fotografii symetrických objektů.
Se zlatým řezem se můžete setkat již na dílech starých mistrů, je to prověřená technika. Na tomto obrázku je naznačeno jeho hledání (konstrukce) za pomoci pravidla třetin
Většina digitálních kompaktů je vybavena funkcí zobrazení pomocných linek, které usnadňují udržení rovného horizontu, anebo vertikálních linií. Pomocní linky se zobrazí přes displej a obvykle tvoří mřížku, která dělí snímek na třetiny, stejně jako je tomu u nákresu zlatého řezu. Vyzkoušejte fotografování se zapnutou mřížkou, pro rychlou orientaci při komponování je ideálním pomocníkem.
Při fotografování osob se však snažte v maximální míře vyhnout středové kompozici, není nic horšího než postava uprostřed záběru, navíc osamocená na pozadí se zámeckým parkem. Umístíte-li postavu přibližně do místa zlatého řezu, bude fotka vypadat přirozeně. Snažte se při fotografování využívat i přirozených linií, které se na snímku objevují, můžete tak obrázku velmi jednoduše dodat dynamiku zachycením perspektivy.
Na prvním obrázku je nezajímavá středová kompozice, druhý snímek je ukázkou použití zlatého řezu v praxi v tomto případě navíc s výraznou perspektivou.
Na co si dát pozor?
Rušivé prvky ve fotografii
- Při hledání ideálního úhlu záběru a kompozice scény se soustřeďte na fotografovanou scénu jako na celek, nikoliv pouze na jeden objekt (člověka), který fotografujete
- Zkontrolujte, zda lidem na snímku „nevyrůstají“ z hlavy stromy či lampy veřejného osvětlení
- Všimněte si, zda nemá někdo hlavu „posazenou“ na konci patníku či na stole
- Pozor na uřezané ruce a nohy u fotografovaných osob
Skupinky jsou lepší než jednotlivci
- Je lepší udělat dvě fotografie (jednou hrad a jednou osoba, kterou fotografuji) kvalitně, než jeden snímek, kde bude od každého něco, ale nebude to mít šťávu
- Pokud fotografujete více osob najednou, snažte se je seskupit na jedno místo, v opačném případě budou oči diváka přelétávat fotografii a snažit se něčeho zachytit, takže výsledný dojem nebude příliš dobrý
Podělte se s námi o své zkušenosti ze začátků vašeho fotografování, co vám tehdy pomohlo ke zlepšení?