Člověk by si často přál být jako ptáci – mít volnost a moci si letět kamkoliv. Ale možná by jej ani tato činnost ve skutečnosti neuspokojila. Lidské pokolení zkrátka není nikdy zcela spokojené, a tak hledá mnoho cest k tomu, alespoň se spokojenosti přiblížit.
Úvah nad tím, co to je štěstí, již bylo napsáno bezpočet. Člověk moderní doby chce být především šťastný – nebýt nemocný, mít dostatek peněz, velký byt a řadu dalších věcí. Jako kdyby tyto všechny požitky štěstí mohly zajistit.
Rychle zjistí, že je třeba neustále zvyšovat dávky luxusu či zábavy, aby tento pocit vydržel. Je to podobné jako s drogami – neustálé nutné zvyšování dávek přivádí člověka k exponenciále, která ale nemůže mít trvalého růstu.
Biblický kazatel to shrnuje slovy, že ani ženy, ani moc, ani jídlo ani peníze a ani obklopení kulturou mu štěstí trvale nepřineslo. Uprostřed tohoto luxusu prožívá pocit zmaru a pomíjivosti. Člověk je tak postaven před tři volby. První je život morouse, který se smíří s tím, že šťastný nikdy nebude, stěžuje si a nadává na poměry.
Druhou cestou je zacílení na smysl. Říká se, že pocit štěstí je vedlejším produktem konání dobra, věcí, které mají smysl a člověka samotného nějak překračují. Třetí variantu pak naznačuje snímek mít tak křídla.., jehož autorem je navyy. Jde o upnutí se na sen, za kterým člověk jde, často nesmyslně. Ale překonávání sebe sama, nekončící růst vlastních schopností a pracovitosti, překračování limitů svého bytí vede ke štěstí habituálního druhu.
mít tak křídla, foto: navyy
Muž na snímku jakoby chtěl umět létat, spojit se s ptáky v letu a odejít někam úplně jinam. A i když ví, že něco takového není racionálně možné, přesto touto cestou jde, nehledí na námahu, rizika, pohledy ostatních. Až v bytostně paradoxní scéně svého dosáhne – je ve vzduchu, v prostoru, který patří ptákům – i přes námahu a bolest, prožívá splnění snu.
To vše umocňuje černobílé provedení fotografie s neobvyklým panoramatem – střechy domů jsou doplněny siluetou muže a hejnem ptáků. Ač by snímek možná vypadal poetičtěji bez satelitu v levém dolním rohu, tento prvek dodává celé scéně svou naturalistickou autentičnost.
Gratuluji autorovi k podařenému záběru a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Martin Kozák většinou nabízí fotografie sportu, pro které je typické precizní technické zpracování, ostrost a dokumentaristická precisnost. Tentokráte se snímkem akvabely zamířil téměř až do oblasti abstrakce, hry světla a stínů. Nutno přitom dodat, že zdařile.
akvabely, foto: kozakm
Tvrdý nesmlouvavý pohled muže, který pozoruje proudící dav a sleduje, zda se vše děje podle řádu a předepsaného systému nese název muž davu a atmosférou nás přenáší někam před rok osmdesát devět. Autorem je shimmell.
Skutečnost, že člověk nikdy nepřekročí svůj stín, vychází z logického omezení toho, co vlastně stín je. Fotografie V tieni ...ruka v ruke... v podání ppeppe k tématu přistupuje poněkud poetičtěji.
V tieni...ruka v ruke..., foto: ppeppe
A na závěr ještě jeden technicky dokonale řešený snímek z pozdně podzimního lesa. "SPOLU" - vstříc přicházející zimě... je krásným exkurzem do života vysoké zvěře v podání Vlastimila Pibila.
SPOLU - vstříc přicházející zimě, foto: Vlastimil Pibil