Rádi fotíte na film a sháníte fotoaparát, který bude vždy po ruce i při výletu na koupaliště nebo nákupu v pekárně. Slevit z nároků na kvalitu ale nechcete. Pak byste měli uvažovat o malém Olympusu XA.
Olympus XA je ultrakompaktní dálkoměr s pětatřicetimilimetrovým objektivem, manuálním ostřením a předvolbou clony. Uchvátí vás na něm jeho neuvěřitelná nenápadnost, protože svým rozměrem krabičky od cigaret se vždycky vejde do kterékoli kapsy.
Ve skutečnosti se jedná o jeden z nejmenších dálkoměrů, které byly kdy vyrobeny – velikost jeho těla, průměr objektivu a pro nezkušené oko vizáž spíše dětské hračky z něj dělají ideálního společníka do ulic.
XA vyniká svým výborným objektivem F-Zuiko 35 mm se světelností F2,8, který vytváří příjemnou a nenásilnou vinětaci. Nejblíže s ním zaostříte na 90 cm, což vylučuje možnost vyfotit se z ruky. Pro tyto případy je fotoaparát vybaven samospouští, která se aktivuje páčkou na spodní straně těla. Páčka má další polohu pro test baterie a konečně – u takového typu fotoaparátu zcela překvapivě – korekci expozice jednorázově +1,5 EV. Expozice u XA funguje na předvolbě clony, kterou nastavíte na vertikální stupnici na přední straně přístroje.
technické parametry Olympus XA
- hledáček: průhledový
- objektiv: 35 mm, F2,8–F22
- minimální zaostřovací vzdálenost: 0,9 m
- rozsah exp. časů: 1/500 s až 10 s
- režim expozice: předvolba clony
- nastavení citlivosti: 25–800 ASA
- převíjení filmu: manuální
- rozměry (š × v × h): 102 × 64,5 × 40 mm
- hmotnost: 225 g
- baterie: LR/SR44
Mechanické Tamagoči
Když si prohlédnete jednotlivé mechanické detaily a všimnete si, s jakou precizností a důvtipem jsou provedeny, budete si přát, aby vám všechny vaše foťáky, a vůbec kola, budíky, lampičky nebo sprchu, spravoval Japonec od Olympusu. Například páčka na spodní straně fotoaparátu, elegantně splývající s celkovým tvarem těla, má tři základní polohy, a tedy tři funkce. Jaké to překvapení, když zjistíte, že páčka ve třetí poloze najednou plní i čtvrtou funkci stojánku. Zvyšuje se tak stabilita celého fotoaparátu, zatímco se vás snaží vyfotit na samospoušť.
Ohromným plusem je posuvný kryt, který je neoddělitelnou součástí fotoaparátu. Ten zakryje jak objektiv a hledáček, tak ostření a nastavení citlivosti. Také vyřadí z provozu spoušť a okénko sekundárního obrazu překryje malým plíškem. Z připraveného fotoaparátu tak máte během zlomku vteřiny nedobytnou želvu. Žádné otravné krytky, obaly a podobně – prostě klap a můžete jít válet sudy. Ano, i na takové situace japonský konstruktér myslel. Za zmínku zde rozhodně stojí, že oním konstruktérem byl jistý pan Yoshihisa Maitani. Ten stál i u zrodu legendární série zrcadlovek Olympus OM nebo dalšího svérázu, Olympusu Pen.
I moucha může fotit
Hledat nějaký nedostatek na zevnějšku by trvalo asi dlouho. Nenechme se ale příliš unést jeho vnější roztomilostí a zaostřeme na dva problémy. Když mi foťáček přišel poštou a začal poslušně reagovat na základní požadavky zkušebního provozu, narazil jsem na spoušť. Ta byla v tu chvíli něčím, o čem jsem byl přesvědčen, že je rozbité. Nechtěl jsem nicméně opakovat famózní opravářský kotrmelec, kdy jsem si fungující Lomo zcela zničil vteřinovým lepidlem, a radši jsem si zjistil, jak má spoušť fungovat ve skutečnosti. K mému velkému překvapení byla zcela v pořádku a její konstrukce mě překvapuje dodnes. Spoušť je totiž tak extrémně citlivá, že k jejímu odpálení stačí nepatrný dotyk. Skutečně stěží zaregistrujete pod ukazováčkem jakýkoli pohyb.
Nemálo fotek tak bude vyfocených příliš brzo, v úhlu někde mezi vašimi palci u nohou a pupky cizích lidí. Zde nutno ale znovu podotknout, že zavřením krytu se spoušť vyřazuje z provozu, takže fotky z kapsy naštěstí nehrozí. K dobru se dá připsat téměř neslyšitelný zvuk spouště, což ovšem u podobných typů přístrojů není výsadou, ale běžným standardem. Jinými slovy, pokud vás takto supercitlivá spoušť neodradí hned na začátku, na tento exces si pomalu zvyknete.
Integrovaný blesk
Doplňkovým příslušenstvím je jednoduchý blesk, který se po nasazení stává opticky neoddělitelnou součástí přístroje. Nejčastějším typem blesku pro XA sérii je A11. Ten je možné nastavit na 100 nebo 400 ASA film. Funguje na jednu tužkovou baterii a jeho dobíjení trvá překvapivě dlouho - asi 7 vteřin. Vyráběly se také další tři typy blesku (větší a výkonnější A16, dále A9M a A1L), ty jsou ale spíše sběratelským zbožím.
Blesk připojíte k tělu zašroubováním jednoho jediného závitu. Na foťáku zvednete páčku od clony do nejvyšší polohy a na blesku z ničeho nic vyskočí tlačítko-kontrolka. To vám na tváři vykouzlí úsměv malého dítěte pozorujícího kouzelnický trik a dalších dvacet minut strávíte zkoumáním toho, jak je to technicky sakra možné.
Ostření od pasu
Ovšem na co si zvyknout zkrátka nejde, je ostření. Lépe řečeno na orientaci v tom, jestli máte správně zaostřeno, nebo ne. XA využívá paralaxního ostření. Mám tu čest srovnávat se stejným typem ostření u Minolty AL-F a Cononetu a bohužel musím konstatovat, že zde Olympus XA prohrává na plné čáře. Sekundární obraz je u něj tak slabý, že ve zhoršených světelných podmínkách se s jistotou zaostřit téměř ve všech případech nepodaří. Ostřicí páčkou musíte několikrát zahýbat sem a tam, abyste si vůbec všimli nějakého pohybu a teprve potom se snažili najít společné hrany. Přitom máte výraz krátkozrakého hodináře, kterému do útrob hodinek zapadlo zrovna to nejmenší kolečko.
Bezpečně zaostřit se vám mnohdy nepodaří ani při normálním světle. Tím spíše v rychlém sledu je velice těžké přivyknout oko na slabý sekundární obraz. Nezbude vám tak často nic jiného než páčku prostě někam pocitově posunout a zmáčknout spoušť. Je to velká škoda, protože jinak je způsob ostření tohoto aparátu velice příjemný a doslova minimalistický. K ostření v rozsahu od 0,9 metru do nekonečna stačí lehce pohybovat ukazováčkem a opisovat oblouk o délce kratší než dva centimetry. Rychlostí přeostřování tak strčíte do kapsy kdejaký motor.
Klíče, mobil, Olympus
Problém s ostřením je handicap, který Olympusu XA prostě nemůžu odpustit. Na druhou stranu se mu v zásadě nic jiného vytknout nedá. V poměru cena/výkon se jedná o velice příznivou alternativu k lepším a dražším přístrojům (na různých aukcích ho pořídíte za cenu okolo 1 000 Kč).
Můžete ho schovávat přímo v ruce a nikdo kolem nebude tušit, že se chystáte fotit. Připravený je okamžitě. Nejedná se o neohrabané zvíře, o které se musíte neustále starat a můžete s ním maximálně do parku, protože na ulici se ho lidé bojí. Tohle zvířátko budete chtít – a hlavně budete moci – mít neustále u sebe a při odchodu z místa tak kontrolovat klasické: peněženka, klíče, mobil, Olympus.
Série XA
Olympus XA má čtyři další verze s označením XA1 až 4. Ačkoli je XA nejstarším členem z této rodiny, jedná se zároveň o nejkvalitnější kousek. Rozdíly mohou být na první pohled nepatrné, nicméně jeho nástupci překvapivě degradovali střídavě jak v použité optice, tak v nabídnutých funkcích.
XA se začal poprvé prodávat v roce 1979 a s jeho prodejem se pokračovalo až do roku 1985, kdy byly na světě už všechny ostatní čtyři typy. Již v roce 1980 vyšel Olympus s modelem XA2, který využíval zonálního ostření. O dva roky později se zrodil XA1. Tento model byl nejjednodušší variantou s nejhorším objektivem z řady s fixním zaostřením a celkově téměř nulovou možností jakéhokoli nastavení. Jeho jedinou předností byly minimální pořizovací náklady. Od roku 1985 se vyráběl XA3, který byl vylepšenou variantou XA2. Poradil si již s DX kódem a nabízel možnost kompenzace protisvětla. Jeho optika ale stále byla horší než u modelu XA. Poslední typ této série – XA4 – spatřil světlo světa taktéž ještě v roce 1985. XA4 byl jako jediný z pěti verzí vybaven širším objektivem 28mm F3,5.
Série XA byla v roce 1991 volně nahrazena sérií Mju/Stylus.
Pokud si tedy na ostření nějakým způsobem přivyknete a nepídíte se vždy po nekompromisně ostrém obraze, s Olympusem XA nemůžete šlápnout vedle. V době jeho největší slávy se říkávalo, že profesionální fotograf si na dovolenou k moři bere Olympus XA. A vy byste ho měli u sebe mít, i když si jdete třeba jen nakoupit.
Článek vyšel v časopise DIGIfoto